I poté měla Eva život prakticky bez nákladů. Zachtělo se jí však mít víc. Začala naléhat na rodiče, aby na ni napsali celý dům. Podařilo se jí ale získat „pouhých“ 6 dílů z 10. Část si nechali, a to jim nemohla odpustit. Ač bydleli pod jednou střechou, celých 10 let s nimi nepromluvila. A to ani v době, kdy už byl její otec vážně nemocný a nepohyblivý.
Zloba až za hrob
Až do jejich vysokého stáří Eva o rodiče prakticky nejevila zájem. Nic se nezměnilo ani po smrti otce, když matka přestávala být soběstačná. Jediný, kdo jí vypomáhal, byla „odkopnutá“ dcera Alena a vnučka Erika, starší dcera Evy. Jen na okraj – tu Eva hned po porodu odložila k „babičce“ a se završením dospělosti ji drsně vyexpedovala.
Erika jako jediná z rodiny v domě platila nájem. Matce. Od studií, na něž si musela sama vydělat. Když potom Eva chtěla více prostoru pro mladší (upřednostňovanou) dceru Kačenku, Eriku bez varování a udání důvodu vystěhovala. Na ulici. O dceru se beztak už roky nezajímala a nebyla s ní kromě vybírání nájmu v kontaktu.
