Nutno dodat, že šlo o tu nejhorší možnou LDN, kterou si vůbec lze představit. Jak popisuje naše čtenářka – na svůj věk 97 let stále velmi bystrá paní, která vždy byla za vysoce elegantní dámu, upravená a voňavá, se ocitla v domě hrůzy, mezi blouznícími a kýhajícími starci. V nedýchatelnu prosyceném močí, kde ji převážně neochotný personál nechával takřka napospas osudu. Přemístit matku na lepší oddělení, které zde k dispozici bylo, Eva neměla snahu ani zájem.
Potřebovala se matky zbavit
První, kdo běžel do LDN, byla opět vnučka Erika. Dcera ji tam dlouho nepřišla ani navštívit. Jelikož však byla oficiálně opatrovnicí, léčebna po ní z právního hlediska požadovala úhradu za pobyt pacientky. Eva však zaplatit za mámu odmítla. Začali na ni tedy tlačit, ať si matku vezme do své péče.
Opatrovnictví dcera chtěla opět přehodit na jiné. Začala naléhat na sestru Alenu (kterou připravila o veškeré dědictví), ať se postará. Po desetiletích nezájmu o kontakt oslovila také dceru Eriku. S tím, že by si měla vzít babičku, zesláblou a již neschopnou chůze, nejlépe ona. Do své 28metrové garsonky, kterou si koupila na hypotéku. V podstatě malá místnost s postelí.