To, jak se člověk hýbe a spí ve středním věku, může být výmluvnější, než se zdá. Nový výzkum ukazuje, že právě drobné každodenní návyky mohou už poměrně brzy odhalit, jak rychle organismus stárne.
Vědci ze Stanfordu sledovali po celý život krátkověké ryby halančíky, aby zjistili, jak se chování proměňuje se stárnutím. Přestože měly podobnou genetiku a žily ve stejných podmínkách, nestárly stejně. Rozdíly se začaly ukazovat už v dospělosti a ve středním věku byly natolik výrazné, že z nich šlo odhadnout, které ryby budou žít déle a které kratší dobu.
Důležitou roli hrál hlavně spánek a pohyb. Ryby s kratší délkou života začínaly víc spát i přes den, zatímco ty dlouhověké odpočívaly hlavně v noci. Zároveň byly aktivnější, pohybovaly se svižněji a přes den častěji plavaly. Právě tahle spontánní aktivita se už dřív spojovala s delším životem i u dalších živočichů.
Výzkum byl neobvykle detailní. Každá ryba žila sama v nádrži a kamery ji sledovaly nepřetržitě ve dne i v noci. Vědci tak získali miliardy obrazových záznamů od 81 jedinců a z nich pak rozebrali rychlost, polohu těla, odpočinek i drobné opakující se pohyby. Pomocí výpočetních modelů pak ukázali, že už několik dní záznamu z období středního věku stačí k poměrně přesnému odhadu délky života.
Zajímavé je i to, že stárnutí podle výsledků neprobíhá plynule. Ryby se většinu času držely ve stabilním stavu a pak během několika málo dní přešly do další fáze. Takových přechodů zažily obvykle dvě až šest. Organismus tedy zřejmě nestárne jako pomalu se sunoucí vlak, ale spíš po skocích.
Vědci se podívali také dovnitř těla. Ve chvíli, kdy už šlo z chování poznat, které ryby budou žít kratší dobu, se začaly objevovat rozdíly v aktivitě genů, nejvýrazněji v játrech. To naznačuje, že změny v pohybu a spánku nejsou jen povrchový jev, ale odrážejí hlubší biologické procesy.
Studie vyšla v časopise Science a její autoři upozorňují, že u lidí zatím nic definitivně neprokazuje. Směr je ale lákavý. Chytré hodinky a další nositelná elektronika dnes běžně sledují spánek, aktivitu i denní rytmus. Právě z takových dat by jednou mohlo být možné vyčíst první nenápadné signály, že tělo stárne rychleji, než by mělo.
