Britská Dolní sněmovna zamítla návrh, který měl umožnit asistované ukončení života některým nevyléčitelně nemocným dospělým v Anglii a Walesu. Proti hlasovalo 286 poslanců, podporu předloze vyjádřilo 270. Rozhodnutí přišlo po emotivní debatě o svobodě rozhodování, ochraně zranitelných pacientů i dostupnosti péče na konci života.
Poslanci návrh odmítli v pátek 11. září ve druhém čtení. Předkládala jej labouristka Lauren Edwards. Předloha se týkala dospělých v terminálním stadiu nemoci s očekávanou délkou života nejvýše šest měsíců. Žádost o asistovanou smrt by museli posoudit dva lékaři a odborná komise.
Zastánci hájili možnost volby
Podporovatelé návrhu argumentovali tím, že ani kvalitní paliativní péče nedokáže odstranit veškeré utrpení. Chtěli proto lidem schopným informovaného rozhodnutí nabídnout možnost ovlivnit závěr vlastního života. Poslankyně Sarah Champion zdůrazňovala, že součástí navrhovaného procesu mělo být ověření duševní způsobilosti i skutečné vůle žadatele.
Edwards také odmítala stavět zlepšování paliativní péče proti legalizaci asistovaného umírání. Podle ní lze postupovat souběžně. Upozornila, že návrh počítal se čtyřletým obdobím pro zavedení systému, takže první pacienti by jej mohli využít nejdříve v roce 2031.
Výsledek představuje obrat oproti předchozím hlasováním. Dolní sněmovna již téměř totožnou předlohu podpořila, zákonem se však nestala, protože její projednávání neuzavřela Sněmovna lordů. Páteční zamítnutí zastavilo další postup nově předloženého návrhu.
Odpůrci upozorňovali na nátlak a nedostatky péče
Kritici se obávali, že by zranitelní lidé mohli rozhodnutí učinit pod tlakem okolí nebo z pocitu, že jsou rodině na obtíž. Zpochybňovali také spolehlivost odhadů zbývající délky života a dostatečnost ochranných opatření. Část poslanců požadovala nejprve zajistit dostupnější paliativní a sociální péči.
Proti návrhu vystoupila také labouristická poslankyně Ashley Dalton, která sama žije s nevyléčitelnou rakovinou prsu. Popsala strach a úzkost po diagnóze i obavy z dopadu nemoci na své blízké. Její vystoupení patřilo k osobním svědectvím, která provázela přibližně čtyřhodinovou rozpravu.
Vláda k předloze zachovala neutrální postoj a poslanci hlasovali podle vlastního svědomí. Organizace Hospice UK po hlasování vyzvala oba tábory ke spolupráci na zlepšení péče o umírající.
