Periodické cikády tráví pod zemí 13 nebo 17 let a na povrch se dostávají v obrovských počtech. Nový výzkum však ukazuje, že ani obnova vykácených lesů jim nemusí pomoci. Do nových porostů se šíří tak pomalu, že návrat může trvat stovky let.
Periodické cikády rodu Magicicada žijí pouze v Severní Americe. Od druhů, které se objevují každoročně, se liší neobvykle dlouhým životním cyklem. Většinu času stráví jako larvy v půdě, kde sají tekutinu z kořenů stromů. Na povrch pak vylézají společně jednou za 13 nebo 17 let, aby se rozmnožily.
Jejich přežití závisí na množství. Cikády nemají proti ptákům a drobným savcům účinnou obranu, při hromadném výskytu jich je ale tolik, že predátoři nedokážou pozřít všechny. Pokud však strom, na jehož kořenech larvy závisejí, odumře nebo je pokácen, mohou zahynout i cikády ukryté pod ním.
Dnešní lesy nestačí
Biologové z Univerzity v Iowě zjistili, že dnešní výskyt cikád v americkém okrese Johnson závisí více na tom, kde rostly lesy v roce 1930, než na současném množství stromů. Oblasti, které byly v minulosti vykáceny a později znovu zarostly, hmyz většinou neosídlil ani po téměř sto letech.
Vědci porovnali historické záznamy, letecké snímky a výsledky terénního průzkumu z roku 2024. Cikády tehdy zaznamenali na 116 z 301 sledovaných míst. Stromů přitom bylo dost pro jejich přežití na 247 lokalitách. Na 137 z těchto zdánlivě vhodných míst však žádné cikády nenašli. Často šlo právě o území, kde stromy před rokem 1930 zmizely a později znovu vyrostly.
Výsledky ukázaly, že mezi lety 1930 a 2024 cikády podle odhadu zmizely z 55 míst, zatímco se objevily pouze na deseti nových. Rozloha porostů se přitom celkově zvětšila. Rozhodující proto není jen počet stromů, ale hlavně to, zda zůstávají na stejném místě po mnoho desetiletí.
Cikády se při jednom hromadném výskytu obvykle posunou jen o několik desítek metrů. Model proto předpokládá, že i za příznivých podmínek potřebují k opětovnému osídlení obnovených lesů stovky let. Za 119 let by se podle výpočtů mohla rozloha území obývaného cikádami zmenšit o více než polovinu.
Nové místo cikády neosídlily
Výzkumníci se pokusili pomalé šíření urychlit a během deseti dnů přenesli 20 126 dospělých cikád do obnoveného lesa u Iowa City. Místo mělo dostatek stromů, ale leželo 3,8 kilometru od nejbližší známé populace. Přemístěný hmyz se rychle usadil na stromech a v podrostu, brzy se však k místu slétli ptáci a přiběhli další predátoři.
Pokus skončil bez vzniku nové populace. Po posledním dni vypouštění už vědci žádné dospělé cikády nepozorovali a z lesa se neozýval jejich typický sborový zpěv. „Myslel jsem, že když jich bude dost, podaří se to. Mýlil jsem se,“ přiznává biolog Andrew Forbes.
Naději představují lesní rezervace, v nichž už periodické cikády žijí. Aby se území jejich výskytu přestalo zmenšovat, musely by však stávající porosty zůstat téměř beze změny po několik staletí. Model naznačuje, že rozšíření populace je možné pouze při dlouhodobé ochraně více než 95 procent území obývaného cikádami, a to včetně nových míst, na která se postupně dostanou.
