Rozsáhlá síť řek a potoků napříč Spojenými státy může hrát zásadní roli v ochraně sladkovodních druhů před úbytkem jejich přirozeného prostředí i změnou klimatu. K zachování velké části biodiverzity by podle nového výzkumu mohla stačit ochrana a obnova přibližně 35 % vodních toků.
Sladkovodní ekosystémy ve Spojených státech se během posledního století výrazně proměnily. Říční síť rozděluje více než 150 tisíc přehrad a dalších bariér, zatímco odběr vody, změny krajiny a zhoršování kvality prostředí mění přirozené proudění. Rostoucí teploty a změny srážek navíc komplikují podmínky druhům, které se nemohou snadno přesunout do vhodnějších oblastí.
Ve čtyřletém projektu vědci zmapovali sladkovodní systémy v pevninské části Spojených států. Do výzkumu se zapojilo 66 odborníků na ochranu sladkých vod ze 44 států. U jednotlivých povodí hodnotili například propojenost toků, stav prostředí, dostupnost vody a míru, do jaké si řeky zachovaly přirozené proudění. Výsledky pak porovnali s údaji z 91 oblastí významných pro sladkovodní druhy.
Klíčová síť zahrnuje 35 % vodních toků
Výsledkem je takzvaná odolná a propojená sladkovodní síť. Ta představuje zhruba 35 % délky amerických řek a potoků a zahrnuje oblasti, které mají dobrou schopnost odolávat změnám, i místa, kde by tuto schopnost bylo možné obnovit. Výzkumníci zjistili, že 19 % hodnocených toků patří mezi odolné nebo biologicky cenné oblasti a dalších 16 % lze obnovit.
Vybraná síť zahrnuje také přibližně polovinu mokřadů v pevninské části USA, 47 % jezer a rybníků a 44 % pramenů. Nejodolnější říční systémy se soustřeďují například na pobřeží Tichého oceánu, v severní části Skalistých hor, kolem Velkých jezer a na jihovýchodním pobřeží. Naopak zranitelnější oblasti se objevují zejména v pouštních oblastech jihozápadu, v části Nové Anglie a v zemědělské krajině středozápadu.
Řada toků potřebuje ochranu i obnovu
Dobře zachovalý stav ale automaticky neznamená dostatečnou ochranu. Přibližně 6 % všech hodnocených toků má současně nadprůměrnou odolnost a střední až vysokou úroveň ochrany. Dalších 13 % je odolných, ale chráněných jen málo a 14 % tvoří toky, které mají pouze průměrnou odolnost a současně nízkou nebo žádnou ochranu.
Výsledky už pomáhají určit, kde má největší smysl obnovovat říční systémy, odstraňovat nebo upravovat přehrady a chránit důležitá prameniště. V některých oblastech může být hlavním problémem špatné propojení toků, jinde nedostatek vody nebo zhoršený stav okolní krajiny. Autoři proto chtějí pomocí mapy lépe zaměřit ochranu na místa, kde může mít největší přínos pro sladkovodní druhy.
