Matrix lze označit za jeden z nejvlivnějších filmů vůbec. Nabídl inovativní filmové prvky, skvělé herecké výkony a proslavil se ikonickými momenty. Jeho vliv se však neomezoval jen na popkulturu. Přiměl lidi přemýšlet o tom, co je to vlastně realita. Zašlo to tak daleko, že se teorie o simulované realitě začaly probírat i mimo filozofické kruhy a konspirační teoretici začali upozorňovat na jevy, které mají prokazovat, že žijeme v matrixu. Napsal o tom web Neurologica.
Většina lidstva nevědomě žije v digitálně simulovaném světě. Jejich těla se přitom vznášejí v modulech připojených k obrovskému počítači, který řídí jejich realitu. Tato falešná realita má být onen matrix. Skutečný lidský svět se ve filmech Matrix ocitl v troskách a ovládly ho stroje.
V matrixu se čas od času objevují závady, obvykle když ti, co ho ovládají, zadávají nový kód. Lidé nevědomě uvěznění v této simulaci vady prožívají jako chyby ve vnímání nebo déjà vu. Tolik k filmu.
Snímek měl každopádně tak obrovský dopad, že ho někteří lidé začali brát vážně. Začali se ptát, co je to realita a jak poznáme, co je skutečné. Dodnes se jim snaží odpovědět filizofové a někteří vědci. Život v simulaci však zůstává jen zajímavou hypotézou. Někteří lidé jsou ale skutečně přesvědčeni, že žijeme v matrixu. Dokazovat to mají údajné chyby, jimiž vysvětlují zdánlivě netypické události.
Mozek si s námi občas hraje
Jako příklad můžeme zmínit jeden příběh sdílený na Redditu. Cestující v autě na venkově měli zdánlivý výpadek paměti. Ztratili celou hodinu, což si nedokázali vysvětlit. Dva spolujezdci si tuto hodinu také nepamatovali a záhada byla na světě. Tento příběh lze využít k podpoře tvrzení o únosu mimozemšťany, vládním spiknutí nebo posednutí démony. V tomto případě posloužil jako důkaz o chybě v matrixu, v němž údajně žijeme. Vysvětlit ho však lze i tak, že všichni podlehli únavě.
Někteří lidé považují za chybu v matrixu i zdánlivé paranormální jevy. Nejmenovaný muž například tvrdil, že ho v dětství strašil obraz vojáka v uniformě, který otáčel hlavou a usmíval se na něj. Má jít o jasný důkaz anomálie v simulaci.
„Stalo se to poté, co mi zemřela máma a já upustila do odpadu náušnici, kterou mi dala. Druhý den ráno byly obě na komodě. Nedokážu si to vysvětlit,“ popsala svůj zážitek nejmenovaná žena.
Ve skutečnosti však nejde o chyby v realitě, ale ve fungování mozku. Není pochyb o tom, že lidé zažívají zkreslení ve vnímání vnější reality. Tímto tématem se podrobně zabývá psychologie. Když však zažijeme něco zvláštního, nejprve bychom měli předpokládat, že šlo o vnitřní jev – odraz chyby v mozku – nikoli vnější jev.
Mozek při analýze reality odvádí neuvěřitelně obtížnou práci. Není divu, že naše vnímání reality občas může být zkreslené. Jinými slovy, náš mozek nefunguje dokonale. To, co vidíme, tak nemusí být chyba v matrixu, ale jen zkreslené vnímání reality.


