Americko-izraelská válka s Íránem trvá více než měsíc a riziko pozemních operací roste. Na stole jsou „nájezdy“ speciálních jednotek, ale také invaze na pevninu, konkrétně na ostrov Charg. Jak moc by bylo dobytí ropného srdce islámské republiky riskantní a vyplatilo by se vůbec?
Spekulace o americké pozemní invazi se objevily již krátce po vypuknutí války s Íránem 28. února. Americký prezident Donald Trump uklidňuje trhy frázemi o dosažení změny režimu, americkém vítězství a dohodě na dosah. Členové jeho administrativy uklidňují, že nasazení vojáků na pevnině nebude nutné a že konflikt potrvá týdny, ne měsíce, zatímco Pákistán hovoří o mírových rozhovorech.
Zvažujeme pozemní operaci na ostrově Charg, řekl ale v nedělním rozhovoru s listem Financial Times Trump. Že je tento eskalační scénář na stole, již dříve potvrdily médiím i anonymní zdroje obeznámené se situací.
Iran is preparing for a potential US ground attack by laying traps around Kharg Island in the Persian Gulf, sources say. https://t.co/BPs29qODsk pic.twitter.com/565W86EdKb
— CNN (@CNN) March 25, 2026
Trump čelí tlaku kvůli růstu cen ropy a zemního plynu. Mluví se o tom, že válku potřebuje co nejrychleji ukončit.
Írán drží světovou ekonomiku jako rukojmí přes Hormuzský průliv, klíčovou vodní trasu pro export ropy. Proudí tudy asi 20 procent světového černého zlata a zemního plynu. Důležitý je nicméně i pro vývoz hnojiv.
USA zvažovaly ochranu tankerů válečnými loděmi. Tím by však vystavily námořnictvo přímé hrozbě, a tak se nátlakem pokusily vtáhnout do války evropské spojence. Ti to ale odmítli, na což Trump reagoval výhrůžkami směrem k zemím, které nevynakládají alespoň pět procent HDP na obranu.
Trumpova administrativa hraje kartou, že obsadí ostrov Charg, čímž podkope íránský export ropy a ekonomiku země. Tím ho donutí k ústupkům ve prospěch USA. Někteří její členové si také myslí, že dobytím ostrova Charg by padl režim a Revoluční gardy, které v zemi mají ohromný ekonomický i politický vliv. Jiní lidé z Trumpova okolí se k tomu ale staví opatrně. Obávají se riskantnosti takové operace.
Ostrov Charg
Ostrov Charg je pětikilometrový úsek pevniny (zhruba třetina Manhattanu) nedaleko íránského pobřeží. Jeho mola zasahují daleko do hlubokých vod, ideálních pro pohyb ropných supertankerů. To z něj činí ideální místo pro export ropy. Že je pro Írán klíčový, Američané vědí od roku 1984. Zařízení na ostrově jsou nejdůležitější v íránském ropném systému a jejich další provoz je nezbytný pro íránskou ekonomickou prosperitu, stálo v tehdejší zprávě CIA.
Írán má exportní alternativy. Nejsou však považovány za životaschopné a dostatečně otestované, uvádí Mezinárodní energetická agentura (IEA). Skladovací kapacita ostrova činí 30 milionů barelů. V současné době zde Írán skladuje zhruba 18 milionů barelů.
Že je ostrov pro Írán životně důležitý, si uvědomuje i Izrael. Zničení tamní ropné a exportní infrastruktury by potopilo íránskou ekonomiku a vedlo ke svržení režimu, prohlásil začátkem března izraelský opoziční lídr Jair Lapid.
Američané již ostrov bombardovali, mířili však pouze na vojenskou infrastrukturu. Tu ropnou ušetřili, aby měli na Teherán páku při vyjednávání. Její likvidace by vedla k nekontrolované eskalaci.
Obrovský risk
Na Blízkém východě mají být umístěny dvě expediční jednotky námořní pěchoty (MEU). Jedná se o nejmenší obojživelnou jednotku americké námořní pěchoty. Jde o elitní, flexibilní a soběstačnou bojovou sílu schopnou operovat na moři i pevnině.
Celkem má být v regionu nasazeno 5000 mariňáků na vrtulníkových výsadkových lodích USS Tripoli (již dorazila) a USS Boxer (LHD-4). Doplnit je mají výsadkáři z 82. výsadkové divize. Bílý dům také zvažuje vyslat na Blízký východ dalších 10 000 vojáků.
USA by mohly invazi provést ze vzduchu nebo uskutečnit obojživelné vylodění (nebo obojí). Toho by se zúčastnila i obojživelná obrněná vozidla. Krytí by obstaraly kanóny samotných výsadkových lodí, palubní kulomety a útočné vrtulníky se stíhačkami.
Pozemní operace by byla extrémně riskantní. Írán již avizoval, že se na ni připravuje a Charg začal opevňovat. Na pobřeží klade pasti (protipěchotní a protipancéřové miny) a posiluje protivzdušnou obranu. Na ostrov poslal i vojáky schopné odpalovat z ramene rakety velmi krátkého doletu, schopné zasahovat výsadkové vrtulníky a čluny.
Ještě před invazí by musely výsadkové síly absolvovat plavbu Hormuzským průlivem, pokud se tedy budeme bavit o vylodění, ne seskoku parašutistů. Dostat by se musely do severní části zálivu, kde by čelily útokům dronů, balistických střel a také minám, upozornil americký velitel James Stavridis.
Přestože USA omezily íránské vojenské schopnosti, v průlivu by vojáci čelili nezanedbatelnému nebezpečí. Museli by proplout podél 1 600 kilometrů dlouhého pobřeží, přičemž nejužší část průlivu má na šířku zhruba 38 kilometrů. Průliv je velmi úzký a špatně se v něm manévruje. Írán to značně zvýhodňuje.
„Írán zde může jen sedět a čekat, místo aby pracně hledal cíle,“ řekl Kevin Rowlands z think-tanku Royal United Services Institute. Hormuzský průliv se podle něj může proměnit v „zónu smrti“, kdy doba varování před útokem může činit jen pár sekund.
Američané sice zničili íránské námořnictvo a letectvo, Írán má ale navrch díky nekonvenčním prostředkům, jako jsou malé útočné čluny, drony a autonomní plavidla naložená trhavinami.
Jakmile se americké síly přiblíží k ostrovu Charg, budou potřebovat převahu na moři i ve vzduchu v okruhu nejméně 160 kilometrů kolem ostrova. Největším rizikem jsou útoky na obojživelné výsadkové lodě a vrtulníky. Jak sám Trump upozornil, američtí vojáci by navíc na ostrově nějakou dobu museli zůstat. Byli by tak nepřetržitě na ráně.
Nemusí se vyplatit
Stavridis také zpochybnil strategickou výhodu takové operace. „Pokud je cílem znovuotevření Hormuzského průlivu, není jasné, zda by se zbývající vůdci režimu nechali zastrašit hrozbou ztráty ostrova Charg,“ upozornil velitel. „Mohli by se zdráhat vzdát se pro Charg čehokoli.“ Trumpův risk by tak přišel vniveč.
Jinými slovy, pro Írán je Charg kriticky důležitý, na kolena by však režim položit nemusel. Naopak by mohl spustit ještě destruktivnější eskalaci. Vyslání vojáků na pevninu by navíc bylo velmi nepopulární. V neděli proti Trumpově politice v USA protestovalo osm milionů lidí. Většina Američanů konflikt v Íránu nepodporuje.
Na Trumpa soukromě od invaze na ostrov odrazují i spojenci v Perském zálivu. Nechtějí válku dále protahovat pozemními operacemi. Obávají se odplaty ze strany Teheránu na zemích v regionu.
Pozemní operace by navíc přivodily trhu s ropou další šok, což by se přidalo k tlaku, kterému již nyní doma Trump čelí.
