Před několika lety začaly nejslavnější spisy a nákresy Leonarda da Vinciho i přes veškerá ochranná opatření požírat černé skvrny. Vědci se snažili příčinu tohoto defektu určit již několikrát, avšak marně. Nejdál se teď dostali odborníci z Milána. Tyto skvrny popisují jako možný výsledek restaurátorských prací. Jistou odpověď však nemají. Informoval o tom IFLScience.
Sbírka grafických listů a spisů Codex Atlanticus se nachází v milánské knihovně Biblioteca Ambrosiana a od roku 1997 je chráněna v mikroklimatu. Přesto v roce 2006 zaznamenali kurátoři na vzácných listech černé skvrny.
Začali se obávat, že největší sbírka spisů Leonarda da Vincihopodlehne podlehne zkáze. Příčinu této degradace se nejednou pokusili určit vědci, do dnešních dnů však není jasné, co ji způsobilo, napsal server IFLScience.
The Black Stains On Leonardo Da Vinci’s Codex Atlanticus Explainedhttps://t.co/HaFqlLbqEt
— IFLScience (@IFLScience) April 20, 2023
Experti již dříve vyloučili jakékoli biologické poškození. Výzkumníci z Polytechnické univerzity nyní podrobili stránku kodexu zvanou Folio 843 fotoluminiscenčnímu a fluorescenčnímu zobrazování a naznačili původ skvrn na 210 postižených listech.
Své výsledky publikovali v časopise Nature. Na silně znečištěných okrajích stránek, kde byly listy svázány, objevili škrob a vinylové lepidlo. A v dutinách na paspartovacím papíru oddělujícím stránky kodexu anorganické nanočástice tvořené rtutí a sírou.
Chce to další studie
Vědci je identifikovali jako metacinabar, sulfid rtuťnatý v neobvyklé černé krystalické fázi. „Hluboké studie o metodách uchovávání papíru nám umožnily formulovat některé hypotézy o vzniku metacinabaru,“ napsal expertní tým.
Podle něj souvisejí usazeniny s restaurátorskými pracemi na kodexu v letech 1962 až 1972 v opatství Grottaferrata, během kterých rozdělili restaurátoři stránky paspartou. Přítomnost rtuti pak může podle vědců souviset s přidáním antivegetativní soli do lepidla.
Tato sůl byla aplikována pouze na některé části papíru. Síra zase může souviset se silným znečištění ovzduší v Miláně oxidem siřičitým v 70. letech, ale i s přísadami v lepidle použitém během restaurátorských prací.
Ty mohly časem reagovat se solemi rtuti za vzniku částic metacinabaru způsobujících černé skvrny. Autoři práce upozorňují, že bez dalších studií nic nevědí s jistotou. Další závěry přinesou až budoucí výzkumy, jejichž cílem bude i degradaci kodexu zastavit.
„Zbývá určit, zda degradační reakce tohoto syntetického lepidla spolu s hydrolýzou papíru mohly hrát nějakou roli při zčernání listů kodexu,“ napsali dále odborníci o dokumentech nevyčíslitelné hodnoty.
