Doggerland, dnes zatopená pevnina pod Severním mořem, byl zřejmě mnohem zelenější a živější, než se dosud předpokládalo. Nová analýza staré DNA ukazuje, že tam už před více než 16 tisíci lety rostly duby, jilmy a lísky. Krajina tak mohla nabízet zázemí pro zvířata i první lidské skupiny dlouho předtím, než se lesy běžně rozšířily v Británii a severní Evropě.
Doggerland kdysi spojoval Británii s evropskou pevninou. Postupně ho ale pohltilo stoupající moře a z někdejšího pevninského mostu zůstalo dno dnešního Severního moře. Vědci už delší dobu věděli, že oblast byla v pozdějších fázích osídlená a zalesněná. Nový výzkum ale posouvá začátek tohoto příběhu výrazně hlouběji do minulosti.
Tým vedený Robinem Allabym z University of Warwick pracoval se sedimentární starou DNA, tedy genetickými stopami zachovanými v usazeninách. Vědci analyzovali 252 vzorků z 41 mořských vrtů v oblasti pravěké řeky na jihu Doggerlandu. Díky tomu dokázali sledovat vývoj tamního prostředí od konce poslední doby ledové až do chvíle, kdy krajinu definitivně zalilo moře.
Výsledky ukázaly, že stromy mírného pásma se v oblasti objevily mnohem dřív, než naznačovaly starší pylové záznamy z Británie. Kromě dubu, jilmu a lísky vědci zachytili také lípu, a to asi o dva tisíce let dřív, než se dosud podařilo doložit na britské pevnině. To naznačuje, že části Doggerlandu mohly fungovat jako severní útočiště pro rostliny i v chladnějších fázích po době ledové.
Překvapením byla i DNA rodu Pterocarya, tedy příbuzného ořešáku. Ten měl podle dosavadních představ ze severozápadní Evropy zmizet už asi před 400 tisíci lety. Robin Allaby k tomu uvedl: „Nečekaně jsme našli stromy o tisíce let dřív, než kdokoli čekal, a také důkazy, že se Severní moře plně vytvořilo později, než se předpokládalo.“ Výzkum zároveň naznačuje, že některé části Doggerlandu zůstaly nad hladinou i po velkých záplavách včetně tsunami Storegga asi před 8150 lety a že pevnina mohla místy přežívat ještě zhruba před 7 tisíci lety.
To mění i pohled na první lidi v této části Evropy. Lesnaté prostředí mohlo poskytovat potravu, zvěř i další zdroje dlouho před nástupem raných mezolitických kultur. Vincent Gaffney z University of Bradford připomněl, že Doggerland už není možné chápat jen jako pevninský koridor mezi Británií a kontinentem. Podle něj šlo také o „jádrovou oblast raného lidského osídlení“ a zároveň o útočiště pro rostliny a zvířata, které mohlo po tisíciletí ovlivňovat osidlování severní Evropy.
