Veverky v Montrealu ukazují, že i v rámci jednoho města mohou místní podmínky výrazně souviset s tím, jak zvířata vypadají. Černé zbarvení se častěji objevuje v chladnějších oblastech s hustším stromovým porostem. Svou roli zřejmě hrají také řeky, které mohou omezovat pohyb zvířat mezi jednotlivými částmi města.
Vědci sledovali v oblasti Montrealu východní veverky šedé (Sciurus carolinensis), které navzdory svému názvu nemusejí mít pouze šedou srst. Část jedinců má tmavé až černé zbarvení. Výzkumníci zjistili, že jejich výskyt nelze jednoduše vysvětlit jen tím, zda zvíře žije v centru města, nebo na jeho okraji.
Do výzkumu zahrnuli pozorování z téměř 200 parků a doplnili je údaji z projektů občanské vědy. V souhrnném souboru měli informace o více než 1 700 veverkách. Přibližně 13 procent z nich mělo tmavé zbarvení. Černé veverky přitom nebyly po Montrealu rozmístěny rovnoměrně.
Černých veverek je více v chladnějších a zelenějších oblastech
Nejsilnější souvislost vědci našli u zimních teplot a množství stromového porostu. Černé veverky se častěji objevovaly v místech s chladnějšími zimami a hustšími korunami stromů. Tmavá srst může za nízkých teplot pomáhat lépe zadržovat teplo, což by v chladnějším prostředí mohlo představovat výhodu.
Samotná míra urbanizace měla překvapivě menší význam. Studie ukázala, že městské prostředí může působit spíše nepřímo. Silně zastavěné části bývají v zimě teplejší a mívají méně stromů, což jsou právě podmínky, ve kterých se černé zbarvení objevovalo méně často.
Výsledky se tak liší od situace zaznamenané v řadě jiných měst, kde bývají černé veverky častější právě v hustě zastavěných oblastech. V Montrealu naopak jejich podíl obecně rostl směrem k severním a západním částem metropolitní oblasti.
Řeky mohou oddělovat jednotlivé skupiny veverek
Do rozmístění jednotlivých barevných forem zřejmě zasahuje také členitá geografie Montrealu. Město a jeho okolí rozděluje řeka svatého Vavřince a její přítoky. Ty mohou pro veverky představovat částečnou překážku a omezovat jejich přesuny mezi některými oblastmi.
Řeky a další přírodní překážky mohou jednotlivé skupiny veverek částečně oddělovat, takže se v různých částech města liší i podíl šedých a černých jedinců. Výzkum tak ukazuje, že městská příroda není všude stejná. Už rozdíly v množství zeleně, teplotě nebo propojení jednotlivých stanovišť mohou na malé vzdálenosti ovlivňovat podmínky, ve kterých volně žijící zvířata žijí.
Autoři zároveň zdůrazňují, že jejich výzkum ukazuje především souvislosti a sám o sobě nedokazuje, že pozorované rozdíly představují probíhající evoluční změnu. K jejímu potvrzení by bylo potřeba sledovat, jak se jednotlivým skupinám veverek daří přežívat a rozmnožovat v průběhu více generací.
