Herečka Veronika Jeníková (61) si prošla sérií osobních i profesních ztrát. Dnes ale obrací list a soustředí se hlavně na to, co jí dělá radost. Po letech péče o druhé se konečně učí pečovat i o sebe.
Dlouho byla spojená s postavou usměvavé zdravotní sestřičky Vendulky. Jenže zatímco diváci ji vídali v televizní v seriálu Ordinace v růžové zahradě, její skutečný život měl do pohody daleko. V posledních letech Veronika Jeníková zažila náročné období plné ztrát. Dnes už ale říká, že se věci konečně obracejí k lepšímu.
Těžké roky plné starostí a ztrát
V době covidu se Veronika Jeníková rozhodla splnit si sen a začala studovat vysokou školu. Záhy ale zjistila, že skloubit studium s péčí o rodiče není jednoduché. „Studium jsem musela po určitém čase ukončit, už to bylo opravdu komplikované,“ řekla pro Deník.cz. Do toho docházela za rodiči třikrát týdně a měla strach, aby je při praxi v nemocnici nenakazila.
Nejtěžší chvíle přišla, když její tatínek tragicky zemřel. Jak popsala před dvěma lety pro Blesk, došlo ke konfliktu mezi ním a její maminkou, která trpí Alzheimerovou chorobou. „Prala se s tátou o pyžamo. On upadl, zlomil si tři žebra a dostala se mu voda do plic.“ Komplikacím nakonec podlehl. „Maminka za to nemohla. Je moc nemocná,“ dodala smutně.
Zlomená kost a ztracená role
Veronika Jeníková měla hrát hospodskou v seriálu Moje rodina. „Roli mi psali na tělo a já měla radost,“ řekla pro Aha!. O to víc ji překvapilo, když ji ze dne na den nahradili. „Najednou jsem se ale dozvěděla, že mě přeobsadili a mou roli dali Janě Paulové.“ Později si uvědomila, že to tak měli být, protože měla úraz, při kterém si zlomila klíční kost: „Byla jsem celá v ortéze, se kterou bych jen těžko točila pivo.“
Zároveň se rozhodla opustit větší byt, aby mohla pomoct synovi. „Řekla jsem si, že se uskromním, jen abych dětem nějak pomohla,“ vysvětlila. A i když ji na obrazovkách lidé vídají hlavně v reprízách, na ulici ji dodnes oslovují jako Vendulku.
Vnuk a chuť žít
Dnes je všechno jinak. Jeníková se snaží žít klidněji, učí se věnovat sama sobě a užívat si zase život. Jak sama říká, radost jí dělá hlavně vnouček. „Rozmazluju ho. To dělá většina babiček,“ směje se v rozhovoru pro Deník.cz. Přiznává, že cítí větší zodpovědnost než kdysi jako máma.
Lidé ji na ulici stále oslovují jako Vendulku. „Někdy mě zastaví i děti, které mě znají jen z repríz. Těší mě to,“ říká. A i když už nemá stejný pracovní zápřah jako dřív, na herectví rozhodně nerezignovala. Hraje v divadle a objíždí zájezdy po celé republice.
