Na odlehlých Kerguelenských ostrovech byl rozpoznán nový druh tučňáka oslího, který dostal vědecké jméno Pygoscelis kerguelensis. Genetické výsledky zároveň ukázaly, že tučňáci oslí netvoří jediný druh, jak se dlouho předpokládalo, ale čtyři samostatné druhy. Některé z nich přitom mohou v příštích desetiletích přijít o značnou část vhodného prostředí.
Nově popsaní ptáci se od ostatních tučňáků oslích na první pohled příliš neliší. Mají podobné zbarvení a rozdíly ve velikosti či hlasových projevech jsou poměrně nenápadné. Geneticky je však populace z Kerguelenských ostrovů jasně odlišná. Mezinárodní tým ji proto popsal jako samostatný druh. Jde o první nově pojmenovaný druh tučňáka po více než sto letech.
Tučňáci oslí se rozdělili na čtyři druhy
Vědci analyzovali celé genomy 64 tučňáků z deseti kolonií rozmístěných téměř po celém jejich areálu výskytu. Kromě genetických rozdílů porovnávali také tělesné znaky, prostředí, ve kterém ptáci žijí, a jejich chování. Výsledky podporují rozdělení dosavadního tučňáka oslího na čtyři samostatné druhy.
Severní Pygoscelis papua žije na Falklandských neboli Malvínských ostrovech a ostrově Martillo v Jižní Americe. Jižní Pygoscelis ellsworthi obývá Antarktický poloostrov a další části Antarktidy. Východní Pygoscelis taeniata se vyskytuje na ostrovech Crozet, Marion a Macquarie. Nově popsaný Pygoscelis kerguelensis pochází z Kerguelenských ostrovů a pravděpodobně se vyskytuje také u nedalekého Heardova ostrova.
K oddělování jednotlivých populací přispěla jejich geografická izolace i rozdílné podmínky v Jižním oceánu. Tučňáci oslí se navíc pravidelně vracejí na stejná hnízdiště a za potravou obvykle necestují tak daleko jako některé jiné druhy. Izolované populace se proto postupně přizpůsobovaly místním podmínkám a jejich genetické rozdíly se zvětšovaly.
Tři druhy mohou přijít o vhodná stanoviště
Rozdělení tučňáků na několik druhů má význam také pro jejich ochranu. Klimatické modely ukazují, že severní, východní a nově popsaný druh mohou do roku 2050 čelit výraznému úbytku vhodného prostředí. Na řadě ostrovů, kde dnes žijí, by se podmínky mohly výrazně změnit a v okolí často není mnoho dalších míst, kam by se mohli přesunout.
Jiná situace může nastat u Pygoscelis ellsworthi žijícího v Antarktidě. Modely u něj naopak naznačují možné rozšíření vhodného prostředí přibližně o devět procent. Jednotlivé druhy tučňáků oslích tak mohou na pokračující změny podmínek reagovat velmi rozdílně.
Autoři zároveň upozorňují, že klimatické modely nepředpovídají, zda některý z druhů skutečně vyhyne. Ukazují především to, jak by se do roku 2050 mohly měnit oblasti s vhodnými podmínkami pro jejich život. Důležité proto bude dál sledovat jednotlivé kolonie a vývoj jejich početnosti. Samostatné sledování jednotlivých druhů tak může lépe ukázat, kde dochází k úbytku vhodných stanovišť a které populace budou potřebovat větší pozornost ochránců přírody.
