Včely medonosné mohou představovat hrozbu pro divoké opylovače. Nový britský výzkum ukázal, že čmeláky, samotářské včely a další hmyz vytlačují z květů, aby získaly více pylu a nektaru. Rostoucí počet včelstev tak může zvyšovat konkurenci o potravu a komplikovat ochranu některých druhů opylujícího hmyzu.
Výzkumníci z Anglia Ruskin University zjistili, že včely medonosné při získávání potravy často soupeří s ostatními opylovači. Neomezují se přitom pouze na sběr pylu a nektaru, ale jiné druhy hmyzu někdy přímo odstrkují nebo pronásledují. V oblastech s vyšším výskytem včel medonosných navíc vědci zaznamenali méně divokých opylovačů.
Během dvouletého výzkumu v britském hrabství Cambridgeshire vědci sledovali hmyz na květech ostružiníků a břečťanu v blízkosti včelstev. Celkem zaznamenali 300 vzájemných setkání mezi včelami medonosnými, čmeláky, samotářskými včelami, pestřenkami a dalšími druhy hmyzu. Zaměřili se především na to, který z opylovačů získal přístup k potravě a který musel ustoupit.
Divocí opylovači ustupují konkurenci
Většinu sledovaných střetů vyhrály včely medonosné, kterým se ostatní opylovači často snažili vyhnout. Na ostružinících se jim vyhýbali ve 28,4 % zaznamenaných setkání, zatímco na břečťanu to bylo 35,6 %.
Přibližně v pětině vyhraných střetů navíc své konkurenty přímo odstrčily z květů nebo je odehnaly. Někdy na jiný hmyz dosedly, jindy ho z květu vytlačily. Podobné chování vědci pozorovali také u čmeláků, v jejich případě však pravděpodobně šlo o náhodné srážky během letu.
Zatímco u čmeláků bylo odstrkování ostatního hmyzu spíše neúmyslné, včely medonosné se svých konkurentů zbavovaly cíleně. Tím si zajišťovaly lepší přístup k pylu a nektaru.
Výjimkou byla samotářská včela Colletes hederae, která vyhledává především květy břečťanu. Jako jediná dokázala včelám medonosným účinně konkurovat a sama je z květů vytlačovala nebo odháněla.
Vyšší teploty mohou soupeření ještě zhoršit
Výzkum také upozornil na souvislost mezi teplotou a intenzitou soupeření. S rostoucími teplotami přibývalo střetů mezi opylovači. Pravděpodobnou příčinou je úbytek dostupného nektaru, protože rostliny při vysokých teplotách trpí stresem a květy rychleji vysychají.
Situaci může komplikovat také rostoucí počet chovaných včelstev. Ve Spojeném království se počet registrovaných včelařů zvýšil z 19 tisíc v roce 2010 na 47 tisíc v roce 2025. V oblastech s vysokou koncentrací úlů nebo nedostatkem kvetoucích rostlin tak mohou divocí opylovači čelit ještě většímu nedostatku potravy.
Vědci upozorňují, že včely medonosné mohou divokým opylovačům konkurovat dvěma způsoby. Jednak spotřebovávají dostupný pyl a nektar, jednak je mohou od potravy přímo odhánět. Dalším rizikem spojeným s vysokou koncentrací včelstev je možné šíření nemocí mezi jednotlivými druhy.
Výsledky výzkumu mohou přispět k lepší ochraně divokých opylovačů, kteří hrají důležitou roli při opylování rostlin a zachování biologické rozmanitosti. Vědci proto zdůrazňují potřebu zohlednit při rozmísťování včelstev také dostupnost potravy pro ostatní druhy hmyzu. Vhodné plánování chovu včel medonosných by tak mohlo pomoci omezit soupeření o potravu a podpořit přirozenou rozmanitost opylovačů.
