Jedna z největších vodních nádrží v Arizoně se dostala na historické minimum. Mimořádně slabá sněhová sezona v povodí řeky Gila způsobila prudký pokles přítoku vody do přehrady San Carlos Reservoir, která je nyní zaplněna z méně než jednoho procenta. Následkem jsou rozsáhlé úhyny ryb i uzavření rekreační oblasti.
Řeka Gila patří k nejdůležitějším vodním tokům amerického jihozápadu. Spojuje horské oblasti jihozápadního Nového Mexika s pouštní krajinou Arizony a zásobuje vodou obce, zemědělce i místní ekosystémy. Za běžných podmínek doplňuje zásoby vody zimní sníh v pohoří Mogollon Mountains a Black Range, který na jaře odtává a zvyšuje průtok řeky.
Letošní zima však přinesla mimořádně málo sněhu. Sněhová pokrývka v povodí řeky dosáhla v březnu pouhých dvou procent dlouhodobého průměru. Jarní průtoky proto zůstaly hluboko pod normálem a do nádrže přiteklo výrazně méně vody než obvykle. Situaci dále zhoršily povinné odběry vody pro zemědělství v níže položených oblastech.
Hromadný úhyn ryb
Koncem května obsahovala nádrž jen asi 480 tisíc metrů krychlových vody, což představuje méně než jedno procento její kapacity. Ještě v červnu 2023 byla naplněna přibližně ze 60 procent. Na satelitních snímcích je patrné, že velkou část někdejší vodní plochy nahradila vegetace rostoucí na odhaleném dně a podél břehů.
S poklesem hladiny se prudce zhoršily podmínky pro vodní organismy. V nádrži klesla koncentrace kyslíku natolik, že uhynula prakticky celá rybí populace. Zasaženi byli například okounci velkoústí, sumečci, slunečnice velkoploutvé i pstruzi, kteří byli do nádrže pravidelně vysazováni.
Správa rekreační oblasti proto 5. června přistoupila k jejímu uzavření na neurčito. Úřady zároveň upozornily, že rozkládající se ryby mohou představovat zdravotní riziko pro návštěvníky.
Sucho není v oblasti novinkou
Přestože současná situace patří k nejvážnějším za poslední roky, nejde o mimořádnou událost. Od prvního napuštění nádrže v roce 1930 vyschla podle historických záznamů nejméně dvacetkrát. K rozsáhlým úhynům ryb došlo například v letech 1976 a 2018.
Právě v roce 1976 uhynulo více než pět milionů ryb a obnova ekosystému trvala přibližně pět let. Suché podmínky panovaly dokonce už během slavnostního otevření přehrady. V té době byla část dna natolik odhalená, že na něm rostla tráva. Americký humorista Will Rogers tehdy poznamenal: „Kdyby to bylo moje jezero, posekal bych ho.“
Velká část horního povodí řeky Gila nyní nadále čelí silnému suchu. Naději na zlepšení přináší letní monzunové období. Meteorologové připouštějí vyšší pravděpodobnost nadprůměrných srážek a příznivý vliv sílícího jevu El Niño, který může na jihozápad Spojených států přinést vydatnější deště. Pokud se předpovědi naplní, mohla by se hladina nádrže během příštích měsíců alespoň částečně obnovit.
