Velký oblak prachu ze Sahary postupuje nad západní Evropu. Meteorologové očekávají zakalené nebe, zhoršenou kvalitu ovzduší i takzvaný krvavý déšť. Fenomén známý jako La Calima pravidelně připomíná, jak úzce je evropské počasí propojené s africkými pouštěmi.
Obrovské množství saharského prachu se v těchto dnech přesouvá nad Evropu. Oblak může zasáhnout zejména Španělsko, Portugalsko a Francii. Místní obyvatelé mohou čekat oranžové nebe, jemný písek ve vzduchu i zvláštní typ srážek, které meteorologové přezdívají krvavý déšť.
Tento jev vzniká ve chvíli, kdy se prachové částice smíchají s deštěm. Na autech, ulicích i oknech pak zůstává načervenalé bahno. Samotný déšť není podle odborníků nebezpečný, problém představují spíš drobné částice v ovzduší. Úřady proto doporučují omezit pobyt venku hlavně dětem, seniorům a lidem s respiračními potížemi.
Most Saharan Dust Is Generated By 'Hidden Thunderstorms' High Above The Desert #Most #Saharan #Dust #Generated #'Hidden #Thunderstorms' #Above #Desert #USA #Russia #Biden #Ukraine #War #Palestine #Gaza #Israel # https://t.co/hcnx32wTvj pic.twitter.com/7ssnlwVG8X
— MENAFN Business (@MENAFN) March 6, 2026
Prach, který propojuje kontinenty
Saharský prach není výjimečný jev. Každý rok se ze severoafrické pouště do atmosféry zvednou desítky milionů tun jemného materiálu. Větry ho následně roznesou tisíce kilometrů daleko. Část prachu doputuje nad Evropu, jiná dokonce přes Atlantik až do Ameriky.
Když se prach dostane vysoko do atmosféry, dokáže výrazně změnit barvu oblohy. Drobné částice rozptylují modré světlo a propouštějí spíše červené a oranžové odstíny. Výsledkem jsou dramatické západy a východy slunce. Jeden z klimatologů popsal tento jev slovy: „Prach nad našimi hlavami mohl ležet na povrchu Sahary tisíce let, než ho vítr zvedl a odnesl tisíce kilometrů daleko.“
Transport prachu často souvisí s výraznými rozdíly teplot mezi Saharou a Evropou. Na jaře se rozpálená poušť střetává se stále chladnějšími evropskými oblastmi. Vznikají silné tlakové systémy, které dokážou prach nasát a poslat ho na sever.
Další roli hraje meteorologický jev známý jako DANA. Jde o izolovanou oblast nízkého tlaku ve vyšších vrstvách atmosféry. Vzniká ve chvíli, kdy se nad Středozemním mořem střetne studený a teplý vzduch. Taková situace dokáže vytvořit hustou oblačnost a zároveň pomáhá prachovým mrakům putovat nad Evropu.
Skryté bouře nad pouští
Ještě zajímavější je samotný vznik saharského prachu. Vědci dnes vědí, že velkou část prachových bouří nespouštějí klasické větry. Hlavní roli hrají zvláštní pouštní bouřky.
Tyto bouřky vznikají vysoko nad zemí, často více než pět kilometrů nad povrchem. V extrémně suchém saharském vzduchu déšť většinou ani nedopadne na zem. Kapky se vypaří už během pádu.
Právě toto vypařování spouští klíčový proces. Ochlazený vzduch ztěžkne a prudce klesá k zemi. Když narazí na povrch pouště, rozlévá se do stran jako silná nárazová vlna větru. Tento proud doslova oškrábne povrch pouště a vyzdvihne obrovské množství prachu.
Vědci sledovali více než patnáct set takových událostí pomocí satelitů. Mnohé z nich urazily stovky kilometrů a vytvořily rozsáhlé prachové mraky. Podle výzkumů mohou tyto „suché bouřky“ stát až za osmdesáti procenty letních emisí saharského prachu.
Tyto procesy zároveň ukazují, jak složité je předpovídat budoucnost prachových bouří. Klimatické modely často neumějí zachytit jednotlivé bouřky ani proudy studeného vzduchu, které prach zvedají. Některé odhady přesto naznačují, že množství saharského prachu by do konce století mohlo vzrůst až o třináct procent.
Jedno je jisté už dnes. Prachové mraky nad Evropou nejsou jen meteorologickou kuriozitou. Připomínají, že atmosféra planety funguje jako propojený systém. Události nad vzdálenou pouští tak mohou během několika dní změnit oblohu nad evropskými městy.
