Divoká zvířata nereagují pouze na silnice, města nebo zemědělskou krajinu. Jejich pohyb a výběr prostředí ovlivňuje také samotná přítomnost lidí. Jednotlivé druhy se však chovají velmi rozdílně, což komplikuje hledání společných pravidel pro jejich ochranu.
Výzkumníci z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, Smithsonianova národního zoologického parku a Yaleovy univerzity porovnali týdenní údaje o pohybu 4 581 savců a ptáků ze 37 druhů na území kontinentálních Spojených států. Zaměřili se na stejná období v letech 2019 a 2020, kdy proticovidová omezení výrazně změnila pohyb obyvatel. Výsledky výzkumu vyšly v časopise Science.
Pohyb zvířat sledovali pomocí zařízení GPS a následně jej porovnali s anonymizovanými údaji o poloze mobilních telefonů. Data měla rozlišení na úrovni jednotlivých čtvrtí, takže umožnila lépe rozlišit vliv fyzické přítomnosti lidí od dopadů trvalých zásahů do krajiny. Právě tak podrobné informace bývají obtížně dostupné, protože je většinou uchovávají soukromé společnosti.
Lidé a proměněná krajina působí společně
Přítomnost lidí i úpravy krajiny ovlivnily 57 procent sledovaných druhů. Samotná blízkost člověka souvisela se změnou rozlohy využívaného území nebo ekologické niky u 67 procent druhů savců a 68 procent druhů ptáků. Pojem ekologická nika popisuje, kde zvíře žije a jak využívá potravu, úkryty a další zdroje.
Oba vlivy se navíc často prolínaly. Dopad lidské přítomnosti závisel také na tom, nakolik už byla okolní krajina pozměněná. Na souběh těchto faktorů reagovalo omezením využívaného prostoru přibližně 67 procent druhů savců a 41 procent druhů ptáků. Zvířata byla na lidi citlivější zejména v méně zastavěných oblastech, například v národních parcích.
„Každý druh má jiné nároky na prostředí, vlastní způsoby chování a čelí odlišným hrozbám. Účinná ochrana vyžaduje, abychom rozuměli konkrétním problémům jednotlivých druhů,“ míní hlavní spoluautorka studie a ekoložka Ruth Oliver z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře.
Vlci, jeleni a jeřábi reagují rozdílně
Jednotná reakce se mezi zvířaty neobjevila. Vlci v přítomnosti lidí využívané území rozšiřovali. Mohli se tak snažit rozptýlit nebo přesunout dál od lidské činnosti. Výsledek může souviset také s jejich dlouhým a obtížným soužitím s člověkem.
Jeleni běloocasí se chovali jinak. S rostoucím podílem pozměněné krajiny rozšiřovali svou ekologickou niku, zatímco při větší přítomnosti lidí ji zmenšovali. Jeřábi kanadští vykazovali opačný způsob chování.
Výzkum je součástí mezinárodní iniciativy COVID-19 Bio-Logging Initiative, která využila nezvyklého omezení lidského pohybu během pandemie. Do širší spolupráce se zapojilo 600 partnerů, kteří shromáždili miliardu záznamů o poloze přibližně 13 tisíc zvířat. Zatím není jasné, zda změny v jejich chování představují úspěšné přizpůsobení, nebo projev stresu. Výzkumný tým proto nyní zkoumá, zda souvisejí také s pravděpodobností přežití.
