Schopnost automaticky zachytit pravidelnosti v okolí může být v mladším věku silnější než během dospívání. Dlouhodobá studie sledovala stejné děti od sedmi do 14 let a zjistila, že jejich výkon v jednom typu nevědomého učení postupně klesal. Výsledky zároveň naznačují souvislost s rozvojem vědomé kontroly a plánování.
Výzkumníci sledovali 135 účastníků a opakovaně je testovali ve věku sedmi, osmi, jedenácti a čtrnácti let. Zaměřili se na takzvané statistické učení, tedy schopnost mozku bez vědomého snažení rozpoznávat opakující se vzorce a podle nich předvídat, co bude následovat. Tuto schopnost využíváme například při osvojování jazyka, pohybových dovedností nebo orientaci v novém prostředí.
Výkon se s věkem postupně zhoršoval
Na rozdíl od řady předchozích výzkumů vědci nesrovnávali různé skupiny dětí v jednom okamžiku. Ke stejným účastníkům se vraceli po dobu sedmi let, takže mohli sledovat, jak se jejich schopnosti skutečně mění. Analýza ukázala postupný pokles statistického učení mezi sedmi a čtrnácti lety.
Výsledek neznamená, že by se teenageři obecně učili hůře než malé děti. Statistické učení je specifický automatický proces, při kterém člověk nemusí vědomě hledat pravidla nebo přemýšlet nad správným řešením. Právě v takovém typu učení mohou mít mladší děti určitou výhodu.
Zajímavá byla také souvislost s takzvanými exekutivními funkcemi. Jde například o schopnost plánovat, soustředit pozornost, potlačit nevhodnou reakci nebo vědomě řídit vlastní chování. U dětí s lépe rozvinutými exekutivními funkcemi byl pokles automatického statistického učení výraznější.
Silnější kontrola nemusí být výhodná vždy
Autoři proto uvažují, že vývoj mozku může postupně měnit způsob, jakým se učíme. Malé děti mohou být otevřenější novým pravidelnostem přicházejícím z okolí, zatímco starší děti se více opírají o předchozí zkušenosti, vlastní očekávání a vědomou kontrolu. Jde ale o souvislost, nikoli důkaz, že rozvoj exekutivních funkcí samotný způsobuje horší statistické učení.
Podobný obraz nabízí i další letošní výzkum, který sledoval děti od pěti do dvanácti let. U některých úloh vykazovaly nejmladší děti výraznější zlepšení než starší účastníci, ačkoli jiné typy statistického učení se s věkem neměnily. Vývoj této schopnosti proto zřejmě není jednoduchý a záleží také na tom, jaký druh vzorců se člověk učí.
