Ve druhém dílu knižní sci-fi opery Legie posádka vesmírné lodi Kraksna objeví na cizí planetě dospívající dívku, kterou mimozemšťané dlouhé roky vězní v zoo mezi zvířaty. Chová se přitom více jako zvíře než člověk. Jedná se sice o fikci, ale inspirovanou realitou. „Divoké děti“ fascinují i znepokojují vědce po staletí. Jejich příběhy připomínají Knihu džunglí, až na to, že jsou mnohem temnější. Napsaly o tom weby History Extra a The Week.
Divoké děti přežívají v divočině, někdy i mezi zvířaty, jejichž zvyky si osvojí. Opustily je rodiče, byly uneseny nebo je potkal jiný krutý osud, který nemohly ovlivnit. Začleňování do společnosti je pak extrémně obtížné.
Nejznámější je příběh dívky jménem Marie-Angélique Memmie Le Blanc, kterou v 18. století našli ve volné přírodě. Podle svědků se pohybovala po čtyřech a spala v korunách stromů jako opice. Jedla i syrové maso. Její případ je kontroverzní, řada moderních badatelů jej považuje za podvrh.
V roce 2004 francouzský autor Serge Aroles tvrdil, že příběh je skutečný. Argumentoval svým desetiletým výzkumem francouzské a americké historie. Aroles tvrdil, že dívka žila deset let v lesích Francie a že to byla domorodá Američanka z kmene Meskwakiů. Zemřít měla v Paříži roku 1775.
Španěl Marcos Rodríguez Pantoja je známý jako divoký chlapec. Tvrdil, že více než deset let žil s vlky, přičemž se s nimi naučil komunikovat. V sedmi letech byl prodán kozímu pastevci a po jeho smrti měl žít sám v pohoří. Ve svých 19 letech se vrátil do civilizace, přičemž měl problémy s adaptací.
Dívka z džungle
Velkou pozornost v roce 1959 vzbudila Marina Chapman. Kolumbijka strávila většinu svého dětství v džungli s kapucínskými opicemi. Někteří odborníci dodnes její příběh zpochybňují, inspiroval však knižní autory a filmaře.
Za jeden z nejlépe popsaných případů je považován ten s Ukrajinkou jménem Oxano Malaya. Rodiče měli problémy s alkoholem. Jednoho dne nechali dívku venku na dvoře a přestali ji vnímat jako dítě. Malaya několik let žila se psy na dvoře. Na rozdíl od lidí ji zvířata přijala mezi sebe. Když ji objevily úřady, štěkala, běhala po čtyřech a jídlo konzumovala jen jazykem.
Podle vědců tyto a další případy ukazují, jak citlivé děti jsou v raném stádiu vývoje. Pokud se nenaučí jazyk a základní společenské návyky, později se je budou učit mnohem obtížněji.
Tyto příběhy jsou připomínkou toho, jak křehký je lidský vývoj a jaký dopad na nás může mít prostředí, v němž vyrůstáme.
