Pobřežní lesy v Severní Karolíně rychle ustupují. Od poloviny 80. let zmizela více než pětina jejich rozlohy a tempo úbytku se v posledních letech zrychluje. Hlavní příčinou je stoupající hladina moře, která přivádí slanou vodu dál do vnitrozemí.
Výzkumníci zjistili, že mezi lety 1985 a 2021 přišla sledovaná oblast na pobřeží Severní Karolíny přibližně o 64 220 hektarů lesů, tedy o více než 21 %. Část území se postupně změnila v mokřady, křoviny nebo takzvané přízračné lesy, které tvoří převážně odumřelé či odumírající stromy.
Úbytek navíc není rovnoměrný. Mezi lety 2010 a 2021 přišlo pobřeží o 23 876 hektarů lesa, které postupně nahradily mokřady, křoviny a přízračné lesy. V období od roku 1985 do roku 2010 to bylo 16 968 hektarů. Výsledky tak ukazují, že proměna pobřežní krajiny v poslední části sledovaného období výrazně zrychlila.
Slaná voda proniká stále dál do lesů
Hlavní příčinou je podle vědců stoupající hladina moře. Slaná voda proniká do půdy a zaplavuje místa, kde rostou dřeviny závislé na sladké vodě. Stromy postupně odumírají a z původního lesa může vzniknout přízračný les, který se později mění v mokřad nebo otevřenou vodní plochu. Studie ukazuje, že mezi důležité faktory patří kromě stoupající hladiny moře také zasolení a vzdálenost od vodních toků či kanálů.
Největší změny zasáhly především nízko položené části pobřežní krajiny. Většina nejvíce zasažených oblastí se nacházela do jednoho kilometru od pobřeží. Některé lesy poškodilo několik faktorů současně. Oblast zasáhlo dlouhé sucho mezi lety 2007 a 2011 a následně hurikán Irene. Část porostů se ani po těchto událostech nedokázala obnovit.
Přízračných lesů rychle přibývá
Zvlášť výrazná je proměna zdravých porostů v přízračné lesy. Jejich rozloha se mezi lety 2010 a 2021 zvětšila o 7 561 hektarů. Tempo jejich rozšiřování tak bylo zhruba 2,5krát vyšší než mezi lety 1985 a 2010, kdy přibylo 3 087 hektarů.
Vývoj krajiny vědci sledovali pomocí družic Landsat a Sentinel-2. Díky dlouhé řadě snímků z programu Landsat mohli porovnat stav pobřeží od roku 1985, zatímco snímky Sentinel-2 nabídly podrobnější pohled na novější období. Pravidelné sledování může pomoci určit oblasti, kde jsou pobřežní lesy nejvíce ohrožené, a lépe zaměřit jejich ochranu nebo obnovu. Včasné zachycení změn může zároveň pomoci zabránit tomu, aby se další části lesa postupně proměnily v přízračné lesy, mokřady nebo otevřenou vodu.
