Louky v Národním parku Yosemite se ani více než sto let po ukončení intenzivní pastvy nedokázaly samy obnovit. Vědci se je nyní snaží obnovit výsadbou původních ostřic, které mají pomoci zlepšit stav půdy a postupně obnovit její schopnost ukládat uhlík.
Tuolumne Meadows patří k nejznámějším vysokohorským loukám v kalifornském pohoří Sierra Nevada. V 19. století je ale výrazně poznamenala intenzivní pastva, zejména ovcí. Hluboce kořenící ostřice postupně ustoupily mělce kořenícím rostlinám a na více než pětině povrchu zůstává dodnes odkrytá půda.
Vědci vysadili 40 tisíc ostřic
Výzkumníci z Colorado State University proto na loukách vysadili celkem 40 tisíc sazenic původní ostřice Carex scopulorum. Cílem bylo zjistit, zda návrat druhu, který zde dříve pravděpodobně patřil k dominantním rostlinám, může postupně obnovit vegetaci i schopnost půdy zadržovat uhlík.
Výsledky ukázaly, že rostliny se uchytily poměrně dobře. Ze sazenic vysazených v roce 2016 přežívalo po čtyřech vegetačních obdobích přibližně 75 %. Jejich podzemní biomasa se za stejnou dobu zvýšila více než šestkrát. Právě rozsáhlejší kořenový systém je důležitý nejen pro stabilitu rostlin, ale také pro ukládání organické hmoty v půdě.
„Mnoho ekosystémů se po vážném narušení samo neobnoví. I když nějaké místo vypadá zeleně, může být silně poškozené a potřebovat obnovu,“ upozornil hlavní autor výzkumu David Cooper. Za nejvhodnější cestu považuje návrat rostlin, které na loukách původně převládaly.
Louka zatím stále ztrácí uhlík
Samotná výsadba ale zatím uhlíkovou bilanci louky neobrátila. Studie ukázala, že ekosystém během sledovaných let v průměru ztrácel zhruba 0,37 kilogramu uhlíku na metr čtvereční ročně. To odpovídalo přibližně 1,3 % zásoby organického uhlíku v půdě za rok.
Problém souvisí s dlouhodobým úbytkem organické hmoty. Půda tím ztrácí schopnost zadržovat vodu a v létě rychleji vysychá. Mělce kořenící rostliny navíc nevytvářejí tolik podzemní biomasy jako původní ostřice. Výsledkem je stav, kdy se organická hmota rozkládá rychleji, než ji vegetace dokáže doplňovat.
Obnova proto nebude rychlá. Cooper odhaduje, že napravení škod vznikajících zhruba 150 let může trvat dalších 25 až 50 let. „Myslím, že louku lze obnovit, ale tyto věci potřebují čas,“ míní.
Další komplikací může být oteplování klimatu. Méně sněhu, dřívější tání a delší suché léto mohou půdu dále vysušovat a urychlovat rozklad organické hmoty. Vědci proto považují další výsadbu původních ostřic za jednu z variant, jak zvýšit množství vegetace a postupně obnovit přirozené fungování mokré horské louky.
