Praha 16. září 2026 (PROTEXT) – Společnost Reality Hromec s.r.o., která poskytuje služby pod značkou Vysněný dům, začíná při prodeji vybraných nemovitostí využívat imerzivní virtuální realitu. Zájemcům umožňuje projít se ve skutečném měřítku domem či interiérem, který ještě fyzicky neexistuje – například před výstavbou, dokončením nebo rekonstrukcí. Technologie tak může měnit především způsob prodeje nemovitostí, u nichž si kupující dosud musel velkou část výsledku pouze představovat. Zahraniční studie navíc ukazují, že virtuální prohlídky mohou zkracovat dobu potřebnou k prodeji nemovitosti.

Při prodeji pozemku, rozestavěného domu nebo nemovitosti před rekonstrukcí se často prodává něco, co zatím nelze vidět. Kupující se rozhoduje podle půdorysu, vizualizace nebo popisu a musí si představit, jak bude budoucí prostor skutečně působit. Právě tuto bariéru může imerzivní virtuální realita výrazně zmenšit. Prostřednictvím VR headsetu umožňuje člověku vstoupit do navrhovaného prostoru ve skutečném měřítku, přirozeně se v něm pohybovat a lépe posoudit proporce místností, jejich vzájemné uspořádání i prostor jako celek.

Význam virtuální reality v realitách přitom nemusí spočívat pouze v atraktivnější prezentaci. Výzkumy ukazují, že podobné technologie mohou ovlivňovat také samotný průběh prodeje. Studie publikovaná v odborném časopise Information Systems Research, která pracovala s rozsáhlými daty realitní platformy, zjistila u nemovitostí využívajících virtuální prohlídku zkrácení doby prodeje o 28 až 49 %, aniž by technologie významně ovlivnila výslednou prodejní cenu. Autoři ji proto označují především za nástroj zvyšující efektivitu prodeje.

Výsledky této studie nelze automaticky přenášet na český realitní trh ani přímo na imerzivní virtuální realitu využívající VR headset. Výzkum pracoval s jiným trhem a jinou formou virtuální prohlídky. Ukazuje však, že lepší možnost posoudit nemovitost na dálku může kupujícím usnadnit rozhodování a celý proces prodeje zefektivnit.

„U pozemku ukazujete místo, kde dům teprve bude stát. U hrubé stavby vysvětlujete, jak budou místnosti jednou vypadat, u domu před rekonstrukcí zase to, co se může změnit. Zkušenost nám ukázala, že fotografie, půdorys ani vizualizace nemusí vždy stačit. Nechtěli jsme potenciál nemovitosti jen popisovat. Chtěli jsme zájemcům umožnit, aby ho sami zažili,“ říká Ivo Hromec, majitel realitní kanceláře Vysněný dům.

Virtuální prohlídka není vždy virtuální realita

Pod pojmem virtuální prohlídka se dnes skrývá několik různých technologií. Při běžné 360° prohlídce se uživatel prostřednictvím obrazovky rozhlíží z předem určených bodů. Imerzivní virtuální realita využívaná Vysněným domem pracuje s VR headsetem a vytváří pocit, že se člověk nachází přímo uvnitř prostoru. Může se v něm přirozeně pohybovat a vnímat jeho rozměry ve skutečném měřítku.

Rozdíl je důležitý zejména u nemovitostí, které ještě nejsou dokončené nebo jejichž současný stav neodpovídá tomu, co kupující ve výsledku získá. Majitel nebo developer může prostřednictvím VR představit budoucí podobu domu či interiéru, zatímco zájemce získává konkrétnější podklad pro rozhodnutí, zda mu navrhované řešení skutečně vyhovuje.

Virtuální realita přitom podle Vysněného domu nemá přesvědčit zájemce ke koupi za každou cenu. Jejím cílem je zmenšit rozdíl mezi tím, co je při prodeji popsáno nebo zobrazeno, a tím, co si kupující dokáže skutečně představit.

U developerských projektů může být VR stále důležitější

Právě u prodeje nemovitostí před dokončením očekává Vysněný dům do budoucna největší potenciál technologie.

„Myslím, že se bude postupně měnit to, co kupující při prodeji developerského projektu očekává. Půdorysy a vizualizace nezmizí, ale budou přibývat možnosti, jak si budoucí prostor prohlédnout a zažít ještě předtím, než fyzicky vznikne. Kupující tak nebude odkázaný jen na svou prostorovou představivost,“ říká Lukáš Hromec, realitní makléř Vysněného domu.

Podle něj virtuální realita nenahradí klasickou osobní prohlídku hotové nemovitosti. Může však posunout okamžik, kdy si zájemce dokáže o nabízeném prostoru vytvořit konkrétní představu.

„Dříve k tomu člověk potřeboval dokončenou stavbu a osobní prohlídku. Dnes může u některých projektů velkou část této zkušenosti získat ještě před dokončením stavby nebo rekonstrukce. Právě v takové chvíli podle mě technologie přestává být efektem a stává se praktickou součástí realitní služby,“ dodává Lukáš Hromec.

Vysněný dům proto nechce imerzivní virtuální realitu využívat automaticky u každé nabídky. Smysl má především u projektů, u nichž současný stav nemovitosti neumožňuje zájemci naplno pochopit její budoucí podobu – například u pozemků určených k výstavbě, developerských projektů, rozestavěných nemovitostí nebo objektů před zásadní rekonstrukcí.

O realitní kanceláři Vysněný dům   
Společnost Reality Hromec s.r.o., která vystupuje pod značkou Vysněný dům, poskytuje služby při prodeji a nákupu nemovitostí. Vedle samotného zprostředkování se zaměřuje na komplexní prezentaci nemovitostí a marketing. Služby poskytuje soukromým vlastníkům, investorům i developerům. Za kanceláří stojí bratři Ivo a Lukáš Hromcovi. Každý do společného podnikání přinesl jiné profesní zkušenosti, spojuje je ale stejná představa o tom, co by měla kvalitní realitní kancelář svým klientům nabídnout.

Ivo Hromec je majitelem realitní kanceláře Vysněný dům a certifikovaným realitním makléřem. Bezmála 20 let se věnuje podnikání v oblasti obchodu a marketingu a zkušenosti získal také vedením vlastní digitální agentury. Ještě před založením vlastní realitní kanceláře nakoupil a prodal řadu vlastních nemovitostí, díky čemuž poznal realitní služby také z pohledu klienta. Právě tyto zkušenosti ovlivnily jeho představu o tom, jak by měl prodej a nákup nemovitosti probíhat a jakou podporu by měl klient během celého procesu dostat. Na tomto přístupu následně postavil realitní kancelář Vysněný dům, kde dnes propojuje zkušenosti z realit, obchodu a marketingu.

Lukáš Hromec je certifikovaným realitním makléřem, který do světa realit přinesl více než deset let zkušeností z vedoucí pozice v nadnárodní IT společnosti. V roce 2021 se realitám začal věnovat naplno. Technologické a manažerské zkušenosti dnes propojuje s realitní praxí a hledáním cest, jak klientům celý proces prodeje či nákupu zpřehlednit a usnadnit.

Odborné zdroje k údajům uvedeným v tiskové zprávě : Yan, Z., Meng, Z., Tan, Y.: Does Virtual Reality Help Property Sales? Empirical Evidence from a Real Estate Platform.Information Systems Research, 2025, 36(2), 1011–1030.

Zdroj: Vysněný dům

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59203.

Praha 17. září 2026 (PROTEXT) – U příležitosti blížícího se Světového dne úklidu připomíná projekt Nevyhazuj léky, že pozornost si zaslouží také domácí lékárnička. V roce 2025 lidé odevzdali do českých lékáren rekordních 770 tun prošlých nebo nespotřebovaných léčiv, téměř o 20 tun více než o rok dříve. Část léčiv však stále končí v běžném odpadu. Podle průzkumu agentury NMS je vyhazuje do koše téměř každý pátý Čech.

770.537 – tolik kilogramů léčiv odevzdali lidé v roce 2025 do českých lékáren k odborné likvidaci. Vyplývá to z údajů Ministerstva životního prostředí ČR, které získala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). O rok dříve šlo o 750,7 tuny, meziročně se tedy množství zvýšilo téměř o 20 tun. Loňský výsledek je zároveň nejvyšší za posledních pět let. V roce 2021 lidé do lékáren přinesli 577,9 tuny nepoužitelných léčiv. Množství odevzdané v roce 2025 tak bylo přibližně o třetinu vyšší.

Část léčiv se však do systému odborné likvidace vůbec nedostane. Průzkum agentury NMS[1] pro AIFP ukázal, že 64 procent Čechů vrací prošlé léky do lékárny, téměř každý pátý je ale vyhazuje do komunálního odpadu. Právě na toto nesprávné zacházení upozorňuje projekt Nevyhazuj léky, za kterým stojí AIFP ve spolupráci s Asociací provozovatelů lékárenských sítí (APLEKS).

Průzkum dále ukázal, že přibližně dvě třetiny lidí procházejí svou domácí lékárničku alespoň jednou ročně. Svým starším příbuzným však s tříděním léků pomáhá jen 31 procent dotázaných. Projekt proto připomíná, aby lidé při pravidelné kontrole vlastní lékárničky nezapomínali ani na léky svých rodičů či prarodičů.

„Domácí lékárničku bychom měli kontrolovat pravidelně, ideálně každého půl roku. Neměli bychom zapomínat ani na své starší příbuzné, pro které může být kontrola léků i jejich vrácení do lékárny náročné. Naši pomoc proto určitě ocení. Pokud narazíme na prošlý lék, můžeme ho odnést do kterékoliv lékárny bez ohledu na to, kde byl původně zakoupen. Lékárna následně zajistí jeho bezpečnou a ekologickou likvidaci,“ říká Irena Storová, ředitelka Asociace provozovatelů lékárenských sítí (APLEKS). 

Jak poznat, že je lék prošlý

Při kontrole lékárničky je potřeba ověřit datum použitelnosti přímo na obalu každého léčiva. Uvedeno bývá nejen na krabičce, ale například u tablet také na blistru, zpravidla pod označením „Použitelné do“ nebo „EXP“. Pokud datum použitelnosti není čitelné a nelze spolehlivě určit, zda je možné lék ještě bezpečně použít, lidé by ho neměli užívat. Při vyřazování je vhodné ponechat léčiva v původních blistrech, lahvičkách nebo jiných vnitřních obalech, vložit je do sáčku a přinést do kterékoliv lékárny.

„Prošlé léky bychom neměli doma nechávat do zásoby pro případ, že se ještě někdy budou hodit. Po uplynutí doby použitelnosti už totiž není zaručena jejich kvalita, účinnost ani bezpečnost. Pravidelná kontrola domácí lékárničky proto není jen otázkou pořádku, ale také správného a bezpečného zacházení s léčivy. Pokud zjistíme, že je lék prošlý nebo ho už nepotřebujeme, správným řešením je odnést ho do lékárny,“ vysvětluje Tomáš Boráň, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). 

Nevyhazuj léky: Jak léčiva správně vracet a co se s nimi děje dál

Léčiva odevzdaná v lékárnách následně přebírají specializované společnosti, které zajišťují jejich bezpečnou a ekologickou likvidaci. Celý proces se řídí pravidly odpadové legislativy a provádět ho mohou pouze společnosti oprávněné k odstraňování nepoužitelných léčiv, které jsou uvedeny na seznamu Ministerstva zdravotnictví ČR.

Osvětu o správném zacházení s prošlými a nespotřebovanými léčivy šíří projekt Nevyhazuj léky. „K lékům bychom měli přistupovat odpovědně nejen tehdy, když je užíváme, ale také ve chvíli, kdy už je nepotřebujeme nebo jsou prošlé. Pokud je odneseme do lékárny, máme jistotu, že budou bezpečně zlikvidovány a neohrozí zdraví lidí ani životní prostředí. Cílem projektu Nevyhazuj léky je, aby se správné vracení léčiv stalo stejně samozřejmé jako třídění papíru nebo skla,“ uvádí David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Jak tedy správně a ekologicky nakládat s léčivy? Stačí se držet těchto tří jednoduchých bodů:

•  Pravidelně kontrolujte datum spotřeby všech léčiv, a to nejen sobě, ale také svým starším příbuzným.
•  Pokud doma najdete léčiva s prošlým datem spotřeby, rozhodně je dále neužívejte. Tato léčiva vložte do sáčku a odneste do kterékoliv lékárny.
•  Sáček s léčivy předejte lékárníkovi nebo ho vložte do speciálního boxu (pokud takový v lékárně mají).

Web www.nevyhazujleky.cz srozumitelně vysvětluje, jak nakládat s nepoužitými nebo prošlými léčivy. Provede vás jednotlivými kroky, nabídne odpovědi na nejčastější otázky a představí také údaje o množství léčiv odevzdaných v posledních letech v jednotlivých krajích České republiky.

[1] Průzkum provedla agentura NMS v rámci omnibusového šetření na reprezentativním vzorku 1 056 respondentů z české populace ve věku 18+. Sběr dat probíhal v březnu 2026, online v Czech National Sample.

Zdroj: Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP)

www.aifp.cz

PROTEXT

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59204.

Praha 17. září 2026 (PROTEXT) – Evropská směrnice o transparentním odměňování ve firmách vyvolává nervozitu. Nové povinnosti, administrativa, konzultanti, kontroly. Podle Anne-Marie Nedomy, compliance konzultantky, ekonomky a HR profesionálky, přitom nejde o regulatorní zemětřesení. Zdůrazňuje, že princip rovného odměňování v českém právu dávno existuje. Směrnice jen nutí firmy udělat něco, čemu se mnohé dosud vyhýbaly: vysvětlit, podle čeho lidem platí.

V komentovaném rozhovoru pro Comp&Ben asociaci Anne-Marie Nedoma popisuje, proč největší hrozbou nemusí být pokuty, ale ztráta důvěry zaměstnanců. Vysvětluje, proč jsou doložky o mlčenlivosti o mzdě z podstaty neplatné, proč se vyplatí odstranit z pracovních smluv právně neúčinná ustanovení a proč firmy, které neumějí vysvětlit mzdy, mohou narazit tvrději než ty, které jen nestíhají implementovat související administrativu.

„Ve firmách, kde nemají systém odměňování, pravidla zůstávají nejasná a vysvětlování nahrazuje mlčení nebo mlžení, může transparentnost opravdu způsobit malé zemětřesení,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Strašák, který není strašákem

Začněme tím, co firmy nyní nejvíce tíží, a tím je evropská směrnice o transparentním odměňování. V českém prostředí se často prezentuje jako jakýsi zásadní přelom. Jenže přelom čeho? Zákoník práce požaduje rovné odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty už dlouhá léta. Zákon o zaměstnanosti stojí na stejném principu spravedlnosti. Směrnice tento základ nepřepisuje, jen nutí zaměstnavatele k něčemu možná mnohem nepříjemnějšímu: způsoby odměňování veřejně obhájit.

„Pro mě v rámci compliance procesu směrnice nepřináší žádnou práci navíc, protože principy rovného odměňování už v zákonech zakotveny jsou, pouze nenutily firmy mzdovou politiku formulovat a formalizovat, obhájit a vysvětlit. To za firmu žádný právník neudělá, to je úkolem jejího managementu, ve větších společnostech spolu s HR a comp&ben. Mění se právě jen to, že bude třeba průběžně sledovat a přizpůsobovat odměňování zaměstnanců – jestli je správně nastavené, právně, ekonomicky i lidsky obhajitelné,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Podle Anne-Marie je jádro celé změny jednoduché: nestačí mít odměňování správně nastavené, ale firma ho nově musí umět také – zejména zaměstnancům i zájemcům o práci – otevřeně a srozumitelně vysvětlit. Na obhajobu své mzdové politiky a způsobů odměňování řada firem stále není připravena anebo si myslí, že to vyřeší pouze obecným interním předpisem, zatímco jejich praxe je jiná.

„Novinkou je důraz na transparentnost a tlak na to, aby si to firmy daly do pořádku v rámci systému odměňování. Aby lidi neplatily jen podle toho, jestli je někdo ve firmě dlouho nebo naopak nově, zda si s ohledem na aktuální situaci na trhu práce vyjednal víc, je u šéfa oblíbenější a tak podobně. Bude nad nimi vždycky viset Damoklův meč, že se někdo zeptá, proč má kolega na stejné pozici více. Pokud to budou obhajovat postaru, nemohou dlouhodobě uspět. Pak jim hrozí nejen úřední postihy, ale vnitřní rozklad. Přesto takové firmy nepovažují finanční postihy za to nejhorší a o vztahy se moc nestarají,“ varuje Anne-Marie Nedoma.

Damoklův meč visí hlavně nad firmami, které mají co skrývat, tedy nad těmi, kde se mzdy historicky lepily podle sympatií, momentální vyjednávací síly nebo situace na trhu práce, setrvačnosti nebo podle toho, kdo zrovna hrozil odchodem. Firma s narovnaným systémem se otázek na rozdíly v odměňování nebojí. Umí na ně odpovědět.

„A přesně v tom je podstata transparentnosti. Netrestá rozdíly ve mzdách, ale trestá neschopnost je vysvětlit a neochotu s tím něco dělat,“ dodává Anne-Marie Nedoma.

Doložka, o které zaměstnavatelé vědí, že neplatí

Typickým příkladem změny, která by změnou už dávno neměla být, je v řadě tuzemských firem stále využívaná „doložka o mlčenlivosti o mzdě“, často přímo v pracovní smlouvě. Tedy ustanovení, kterým zaměstnavatel zakazuje zaměstnanci mluvit o vlastní odměně, obvykle pod pohrůžkou sankce. Podle nových pravidel taková doložka nesmí vzniknout. Stejně jsou tyto doložky bezzubé a právně nicotné.

„Řada manažerů je překvapená, když jim řeknu, že doložka o mlčenlivosti je neplatná. Že je protiprávní lidem zakazovat mluvit o jejich mzdě, notabene pod pohrůžkou jakýchsi pokut, nebo dokonce vyhazovu kvůli ,neloajalitě‘ či prozrazení obchodního tajemství, když jsou de facto nevymahatelné.“

Slovo nicotná je v tomto kontextu důležité. Znamená, že se k takovému ustanovení v případě jeho porušení a eventuálního sporu fakticky nepřihlíží. Firma si tedy do smlouvy napíše něco, co nemůže vynutit. Jenže smyslem takové doložky často není vymahatelnost, ale její psychologický účinek. Práva neznalý zaměstnanec si přečte, že o mzdě mluvit nesmí, a raději mlčí, protože se bojí. Tento postoj ale podle Anne-Marie firmy mnohem více poškozuje, než že by jim prospíval, v atmosféře strachu a vzájemné nedůvěry se dlouho pracovat nedá, o motivaci a výkonu nemluvě.

„Některé firmy se k tomu staví tak, že i když vědí, že to není správné, tak to tam stejně nechají. Říkají: ‚My to tam chceme mít bez ohledu na to, že víme, že to neplatí — aby si to lidi neříkali v kuchyňce u oběda.‘ Jsou připraveny být za to i penalizovány a stojí si za tím: ‚My to tam chceme, protože tohle je naše firemní kultura. Klidně zaplatíme pokutu, kontrola tu ještě nebyla.‘ To zaznívá často,“ popisuje Anne-Marie Nedoma.

Firma tedy vědomě trvá na ustanovení, o němž ví, že je špatně. Je dokonce ochotná nést riziko postihu. A dělá to proto, aby zaměstnanci neuplatnili právo, které jim dává zákon. Anne-Marie Nedoma důsledky takové firemní kultury pojmenovává bez obalu.

„Prosím vás, co je to za firemní kulturu, která nutí lidi, aby nedodržovali zákon? Aby neměli práva, která mají, aby se jich zřekli? Vždyť ze zákoníku práce i z dalších zákonů vyplývá, že pokud se někdo zřekne svých práv nad rámec zákoníku, je to neplatné. Jak můžete po takových zaměstnancích chtít, aby se chovali eticky? Taková firemní kultura prostě nemůže být dlouhodobě úspěšná,“ říká.

Firemní kultura postavená na tom, že zaměstnanec se má vzdát zákonného práva, není kultura. Je to zbytečný zlozvyk, který navíc zákon o transparentnosti může postihovat.

Implementace směrnice: co by měla firma udělat jako první

Prvním krokem není školení manažerů ani příprava nového interního předpisu. Firma by si měla nejdřív projít pracovní smlouvy, mzdové výměry a všechny doložky, které zaměstnancům fakticky nebo psychologicky brání mluvit o vlastní odměně. Pokud ve smlouvách zůstávají ustanovení, o nichž firma sama ví, že právně neobstojí, není to drobná formální chyba, ale signál špatné kultury řízení.

Druhým krokem je ověřit, zda firma vůbec ví, které pozice jsou srovnatelné. Z pouhého názvu, bez popisu pracovní pozice, souvisejících pravomocí a odpovědností, náročnosti role a reálného přínosu pro firmu nelze férově vysvětlit, proč jeden člověk bere víc než druhý. Transparentnost nezačíná tím, že se lidem ukáže tabulka. Začíná tím, že firma sama rozumí vlastní mzdové architektuře.

Teprve potom má smysl připravit manažery na komunikaci. Ne proto, aby zaměstnancům odříkali právní formulky, ale aby dokázali srozumitelně vysvětlit, podle čeho se mzda určuje, co může vést k jejímu růstu a proč některé rozdíly dávají smysl. Pokud management neumí o odměňování mluvit, problém není ve směrnici. Problém je v řízení lidí a firmy.

Mlčení o mzdách namísto komunikace

Proč firmy volí zákazy a mlčení o mzdách namísto ochoty rozdíly ve mzdách vysvětlit? Stojí za tím často zastaralý systém direktivního řízení, kde se názor vedení nezpochybňuje. Vychází z přesvědčení, že neinformovanost v citlivých otázkách je pohodlnější způsob řízení firmy ve stylu „rozděl a panuj“. Tento styl však čím dál víc naráží na měnící se trh práce, zejména na neochotu mladších generací takový styl řízení akceptovat.

„Řízení formou zatajování informací a zastrašování jsou firmy zvyklé používat naprosto běžně a mají pocit, že se jim tak firma i lidé lépe ovládají. Jenže to, co fungovalo před třiceti lety nebo v dobách vysoké nezaměstnanosti, přestává fungovat. Vyrůstají nové generace, které jsou si vědomy svých práv. Zejména firmy, které pracují s vysokoškoláky, si musí být vědomy, že se tihle lidé umí svých práv domáhat. Nebo jednoduše z takové firmy brzo odejdou,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Netransparentnost a zatajování informací mohou být pro zaměstnavatele výhodné jen za podmínky, že zaměstnancům absence informací nevadí a nemají ambice měnit práci nebo prostředí. Jenže současný a budoucí pracovní trh funguje jinak. Kvalifikovaní lidé mají více informací, více pracovních možností a často i větší ochotu ozvat se. Utajování informací tedy rozdíly v odměňování neřeší, ba právě naopak. Anne-Marie Nedoma proto říká, že mnohem výhodnější strategií je mzdovou politiku aktivně, opakovaně a pravidelně vysvětlovat. Někdy to není jednoduché, někdy je to dokonce konfliktní, ale nakonec se to vyplatí všem stranám.

„Když si firma poctivě narovná mzdové podmínky, všem se uleví. Je pak mnohem snazší říct: ‚On má vyšší mzdu, protože má mnohem větší odpovědnost, vyšší přínos pro firmu, jiný rozsah práce.‘ Vyhne se tak sporům, a navíc zaměstnancům jasně ukáže, jakých vlastností a dovedností si cení,“ dodává.

To je podstata celé změny: firma nemusí platit na stejné pozici všem stejně. Musí ale umět ukázat, že rozdíly nevznikly náhodou. Pokud má odměňování oporu v reálné odpovědnosti, výkonu a hodnotě práce, transparentnost není hrozba. Naopak zaměstnancům ukazuje, že pravidla existují a že vyšší mzda není výsada, ale výsledek konkrétního přínosu. Také tím podle Anne-Marie ve firmě vzniká spolupracující prostředí a důvěryhodnost managementu.

„Transparentní systémy odměňování pomáhají budovat atmosféru důvěry, férovosti a otevřenosti. A to je něco, čeho si lidé velmi cení. Mnohdy se spokojí i s nižší mzdou, než nabízí konkurence, pokud se ve firmě cítí dobře,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Co je lepší než švarcsystém a snaha platit málo

Bylo by ale příliš jednoduché svést netransparentnost jen na manažerskou nezralost nebo nostalgii po starém stylu řízení. Anne-Marie Nedoma upozorňuje i na prozaičtější důvod: ekonomický kalkul. Lidská práce je drahá a každé zvýšení mzdy znamená pro firmu výrazně vyšší mzdové náklady, než je částka, kterou zaměstnanec vidí na výplatní pásce.

„Zdanění práce v Česku je extrémně vysoké i v porovnání se skandinávskými zeměmi, na které se řada lidí ráda odvolává. Efektivní zdanění práce je tam nižší než u nás. Pokud chceme férové mzdy, měli bychom férově mluvit i o celkové ceně práce. Stát, většina politiků, to ale nechce a chová se stejně netransparentně jako řada zaměstnavatelů. Třeba zrušením superhrubé mzdy stát sice zvýšil čisté výplaty, ale zároveň tím z veřejné debaty zmizelo pro stát nepohodlné číslo: kolik zaměstnanec firmu skutečně stojí. Superhrubá mzda to číslo až moc ošklivě na výplatní pásce, resp. v daních ukazovala,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Pokrytectví státu se ve své nahotě ukazuje v toleranci švarcsystému, který stát penalizuje – pokud ho prokáže. Švarcsystém je totiž často pouze zoufalou obranou zaměstnavatelů i kvazizaměstnanců proti vysokým nákladům práce. Ale je také obranou před nepružností pracovního práva. Zaměstnanec je chráněn, to je v pořádku, dokud se přehnaná ochrana neobrátí v jeho neprospěch vcelku přirozenou reakcí zaměstnavatele hájícího zájmy firmy – hledáním cest na hraně zákona – v lepším případě.

„Řada firem považuje švarcsystém za v podstatě legitimní řešení a já se jim vůbec nedivím. Ne proto, že by to bylo správně, ale protože práce je u nás extrémně drahá, aniž by tomu vždy odpovídala produktivita nebo výkon či loajalita na straně zaměstnanců nebo legislativní a byrokratické podmínky. Zaměstnavatelé by proti vysokému zdanění práce měli více vystupovat nebo alespoň nutit stát být stejně transparentní vůči lidem,“ říká Anne-Marie Nedoma.

Podle Anne-Marie však pro firmy není výhodné bránit se proti rostoucím nákladům tím, že budou držet část lidí pod tržní cenou, mlžit o mzdách nebo hromadně utíkat do švarcsystému. Mnohem bezpečnější a racionálnější je přesně vědět, která práce je pro firmu důležitá, jak si jí cení, jaké kompetence jsou pro ni důležité – a jak je odměnit.

„Moje rada je dobře ocenit práci, kterou firmy skutečně potřebují, a úspory hledat tam, kde lidskou práci dává smysl nahradit. Automatizací, umělou inteligencí, ale třeba i obyčejným outsourcingem. O ceně služeb se vyjednává lépe než o individuální mzdě. Levná a nemotivovaná pracovní síla či zaměstnávání na hraně legálnosti nepředstavují prorůstovou strategii,“ dodává Anne-Marie Nedoma.

Na začátku rozhovoru Anne-Marie Nedoma řekla větu, která se na konci ukazuje jako klíč k celému tématu: mzdovou politiku za firmu žádný právník ani ekonom neudělá. To je úkol managementu, HR a specialistů na odměňování (comp&ben). Právník může zkontrolovat smlouvy, upozornit na rizika a pomoci s formulacemi. Nemůže ale vysvětlit, proč má konkrétní role určitou hodnotu, proč jeden zaměstnanec bere víc než druhý, co je výkon, co odpovědnost a co už jen historická náhoda nebo subjektivní postoj.

„Pro sebe, nikoli kvůli směrnici si popište hodnotu jednotlivých pozic, odstraňte mzdové anomálie, snižte právní rizika, omezte prostor pro spory, zastavte tiché přeplácení slabého výkonu, a naopak lépe zaplaťte práci, kterou opravdu potřebujete. A hlavně o tom spolu se svými lidmi mluvte, mluvte, mluvte… Posílíte tím zároveň důvěru zaměstnanců, dozvíte se spoustu cenných informací o firmě zevnitř, zvýšíte výkon a otevřete si cestu k chytřejším úsporám ve mzdových nákladech,“ uzavírá Anne-Marie Nedoma.

ANNE-MARIE NEDOMA je compliance konzultantka, ekonomka a HR profesionálka s desítkami let manažerských zkušeností v řadě firem včetně mezinárodních korporací. Vedla například českou pobočku The Gallup Organization, pracovala jako regionální HR Manager v Nestlé a Readers‘ Digest, vedla Karmelitánské nakladatelství v krizové situaci, byla finanční manažerkou ve firmě Next. Dnes se v oblasti compliance zaměřuje na propojení práva, ekonomiky a HR procesů včetně odměňování. Compliance nevnímá jako administrativní kontrolu, ale jako nástroj prevence a řízení finančních, právních i personálních rizik.

Pět mýtů o transparentním odměňování

Příprava krok za krokem

Termíny, které by firmy měly znát

Pozn.: Jde o stav podle vládního návrhu schváleného 31. srpna 2026 a předloženého Poslanecké sněmovně. V průběhu legislativního procesu se může znění i harmonogram změnit.

Zdroj: Comp&Ben asociace: www.compenben.eu

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59201.

Praha 17. září 2026 (PROTEXT/AFP) – Bezpečnostní obuv představuje základní ochranu na mnoha pracovištích. Pokud selže, následkem jsou úrazy a pracovní neschopnost, komplikace pro zaměstnavatele a ztráta důvěry v ochranné prostředky. V rámci kampaně testování výrobků, kterou financovala EU, bylo prověřeno 83 modelů bezpečnostní obuvi a zjištěno, že většina (82 %) nesplňovala bezpečnostní a formální požadavky EU.

Hlavními problémy byly nedostatečné antistatické vlastnosti a nízká odolnost proti nárazům a propíchnutí. Dále byly zjištěny také formální a dokumentační nedostatky. Patřily k nim chybějící, nejasné nebo nevyhovující pokyny k použití, chybějící nebo nesprávná kategorie ochrany či EU prohlášení o shodě a nepřipevněné nebo neodolné označení CE.

Přijatá opatření

Orgány dozoru nad trhem (MSA) zakázaly prodej nebo stáhly z trhu 24 modelů, 15 hospodářských subjektů obdrželo varování a pokuty a čtyři modely byly staženy z oběhu. Kromě toho byla některá internetová tržiště vyzvána, aby dotčené výrobky odstranily ze svých platforem. V důsledku tohoto šetření již bylo šest modelů uvedeno do souladu s předpisy.

V jednom případě byla hospodářskému subjektu uložena pokuta ve výši 7 000 EUR za obuv, která nedisponovala ochrannými vlastnostmi uvedenými v propagačních materiálech. Hospodářský subjekt dostal pokyn, aby daný výrobek odstranil z webových stránek.

Osm zemí

Orgány MSA získaly 83 párů v osmi zemích: na Kypru, v Německu, Lucembursku, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Španělsku a Švédsku. 65 % výrobků bylo zakoupeno online a 35 % v kamenných obchodech.

Po zohlednění výsledků testů vlastností i kontroly dokumentace se ukázalo, že 82 % výrobků nesplňovalo požadavky.

Několik zjištění poukazovalo na problémy s jednotností výroby. Některé boty sice mohou projít certifikací jako prototypy, ale sériové modely dostupné na trhu tuto certifikaci nesplňují. To se jevilo jako obzvláště důležité v případě nedostatečných antistatických vlastností a odolnosti proti propíchnutí, kde způsob, jakým jsou ochranné prvky začleněny do hotové obuvi, může ovlivnit její funkčnost.

Co můžete udělat vy?

Pro koncové uživatele platí jasné doporučení: ujistěte se, že úroveň ochrany odpovídá rizikům dané práce, přečtěte si pokyny k použití a zkontrolujte, zda má obuv označení CE. Dávejte si také pozor na nejasná nebo přehnaná marketingová tvrzení a na portále Safety Gate si ověřujte, jestli daný výrobek nebyl označen jako nebezpečný nebo stažený z oběhu.

Tyto výsledky ukazují, proč musí výrobci prodávající bezpečnostní obuv v Evropě dodržovat nařízení (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích. Hospodářské subjekty mohou čelit stažení výrobků z trhu a oběhu, pokutám a nárokům na náhradu škody.

Musí zajistit, aby značení, pokyny a bezpečnostní informace byly úplné, přesné a k dispozici v požadovaném národním jazyce (jazycích). Na výrobku musí být uvedeny totožnost a kontaktní údaje odpovědného hospodářského subjektu v EU/EHP.

Testování v celé EU

Testování probíhalo v rámci kampaně Společné akce týkající se shody výrobků (JACOP) za rok 2025 v EU a zemích ESVO. JACOP je společná evropská akce v oblasti dozoru nad trhem, která podporuje orgány MSA při ověřování toho, zda výrobky uváděné na jejich trhy splňují předpisy EU. Evropská komise tuto spolupráci financuje a koordinuje, čímž pomáhá orgánům MSA sdílet postupy, porovnávat zjištění a posilovat prosazování bezpečnosti výrobků na jednotném trhu.

„Kampaně dozoru nad trhem pomáhají chránit podniky před nekalou konkurencí a zajišťují, že výrobky prodávané na jednotném trhu jsou pro spotřebitele bezpečné,“ uvedla Vanessa Capurso, referentka pro oblast politiky v GŘ GROW.

Pokud potřebujete další informace, kontaktujte: jacop2025@esn.eu 

https://single-market-economy.ec.europa.eu/single-market/goods/building-blocks/market-surveillance_en 

DG GROW

EISMEA

Zdroj: Generální ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59202.

Ostrava 17. září 2026 (PROTEXT) – Město Ostrava intenzivně investuje do celého spektra opatření ke zvýšení bezpečnosti. V ulicích města Ostravy, jako první v Moravskoslezském kraji, nyní pomáhají i prvosledové policejní hlídky, které nově disponují speciálním vybavením dvou vozidel. A pomyslnou pomocnou ruku v mimořádných situacích nabídnou vedle profesionálních také ostravští dobrovolní hasiči, jejichž vybavení bylo opět rozšířeno o další moderní vybavení k zásahům.

„Živelní pohromy, mimořádné události a různé krizové situace se bohužel nevyhýbají ani Ostravě. Kontinuálně proto výrazně investujeme do opatření ke zvýšení bezpečnosti, náklady města přesahují stovku milionů korun. Jsou situace, v nichž jde o život a ve kterých hraje rychlost příslušníků integrovaného záchranného sboru na místě události klíčovou roli. Výčet by byl dlouhý, veskrze se jedná o různé násilné činy, všichni si pamatujeme neštěstí ve Fakultní nemocnici Ostrava, kdy došlo ke střelbě. Musím předeslat, že dojezdové časy prvosledových hlídek v Ostravě jsou v současnosti vynikající, nicméně k dalšímu zlepšení může přispět i nové speciální vybavení prvosledových vozidel Policie ČR, které jsme zafinancovali částkou 1,9 milionů korun, aby měli ideální podmínky a pomoc obyvatelům města byla co nejefektivnější,“ konstatuje Jan Dohnal, primátor města a dodává: „dovolte mi opětovně poděkovat všem příslušníkům integrovaného záchranného systému za jejich nelehkou službu ve prospěch obyvatel Ostravy.“

Nově pořízené špičkové vybavení bylo instalováno do dvou vozidel Policie České republiky, která jsou využívána policisty oddělení hlídkového služby Městského ředitelství policie Ostrava v rámci projektu „Velitel policie.“ Tito zkušení a speciálně vyškolení policisté zasahují na místech mimořádných událostí, spolupracují s kolegy složek IZS. Jsou k dispozici 24 hodin denně, jejich dojezdový čas na místo události po jejím oznámení je pět minut. Prvosledové hlídky jsou na místech událostí takřka vždy jako první, mají nadstandardní vybavení a jejich výcvik je specifický. Průměrně vyjíždí ke dvěma tisícům událostí oznámených na linku 158. V průběhu roku zadrží stovky pachatelů protiprávního jednání, vypátrají řadu osob hledaných či pohřešovaných, zachraňují lidské životy při dopravních nehodách či zdravotních obtížích. Obyvatelům města pomáhají policisté oddělení hlídkové služby Městského ředitelství policie Ostrava již déle než 17 let.

„Na našem oddělení hlídkové služby vznikl v roce 2024 v rámci projektu ‚velitel policie,‘ sestávající z 11 zkušených a speciálně vyškolených policistů. Praxe v rámci republiky byla sjednocena a počet těchto specialistů byl v Ostravě navýšen na 14 příslušníků. Tito policisté koordinují činnost svých kolegů a spolupracují s příslušníky dalších složek IZS na místech mimořádných událostí. Díky rozšířenému vybavení jsou schopni dokončit zákrok bez prodlení a další podpory. Nově pořízené vybavení a technologie policistům umožní realizovat ještě rychlejší zákrok,“ vysvětlil plk. Antonín Řezníček, ředitel Městského ředitelství policie Ostrava. Dalších pět milionů korun investuje Ostrava do pořízení speciálního vozidla v rámci dohledu na silniční provoz, určeného zejména k detekci přetížených nákladních vozidel ve městě.

Pokračuje ale také masivní pořizování potřebné techniky pro ostravské dobrovolné hasiče. Ti pod vedením hasičů profesionálních pomáhají při řadě rozličných událostí. Aktuálně jsou ostravské jednotky sborů dobrovolných hasičů dovybavovány další speciální technikou. Město, stejně jako v loňském roce, investovalo devět milionů korun a zafinancovalo technické prostředky k záchraně lidských životů, zejména při technických zásazích. Ostrava také procesuje největší obměnu cisternových automobilových stříkaček pro jednotky dobrovolných hasičů. V terénu již slouží 10 těchto nově pořízených speciálních vozidel, dalších pět bude dodáno v příštím roce. Nové cisternové automobilové stříkačky nahradily techniku starou i čtyřicet let. Náklady jsou ve výši takřka 180 milionů korun, na financování se podílí Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky a Moravskoslezský kraj. Ostrava však investuje taktéž do zvýšení akceschopnosti ostravské městské policie. Pořizuje drony, elektrické paralyzéry, stan pro krizové situace a další vybavení.

„Klíčem je však ideální spolupráce a vysoká profesionalita našich příslušníků integrovaného záchranného systému, zasahujících v krizových, mimořádných událostech nebo řešících protiprávní situace. V uplynulém desetiletí ve městě významně poklesla kriminalita. Městské ředitelství Ostrava evidovalo v roce 2015 12 479 těchto skutků, v roce 2025 policisté zaevidovali 8 264 trestných činů. Za uplynulých deset let investovalo město do prevence kriminality víc jak 260 milionů korun. Městský kamerový systém je kontinuálně zdokonalován a rozšiřován, což přispívá k předcházení i objasňování protiprávního jednání. Vloni jsme otevřeli nové dohledové kamerové pracoviště v Ostravě-Hrabůvce. Smysluplné jsou kamery ve vozech Dopravního podniku Ostrava,“ dodává Jan Dohnal, primátor města Ostravy.

Zdroj: Magistrát města Ostravy

www.ostrava.cz

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59174.

Praha 17. září 2026 (PROTEXT) – Společnost STIHL zařazuje do portfolia novou profesionální akumulátorovou platformu ALLPRO využívající tabless technologii. Baterie z této nové řady zvládnou až 3000 nabíjecích cyklů a nabití na 80 % kapacity za pouhých devět minut. Výhody nové technologie budou využívat nově uváděné profesionální stroje, rychlonabíječka a mobilní zdroj energie stejně i produkty ze stávající plně kompatibilní řady AP. Platforma ALLPRO se navíc stává základem bateriové aliance, jejímž cílem je vytvořit nový standard profesionální akumulátorové techniky.

STIHL představuje ALLPRO, novou generaci akumulátorového systému určeného pro profesionální nasazení v lesnictví, arboristice, zahradní a krajinářské údržbě i komunálních službách. Základem systému jsou nové vysoce výkonné akumulátory využívající revoluční tabless technologii, která přináší vyšší výkon, delší provozní dobu, mimořádně rychlé nabíjení i výrazně delší životnost. Přestože ALLPRO postupně nahrazuje dosavadní bateriový systém AP, zachovává s ním plnou kompatibilitu. Profesionálové tak mohou na novou platformu plynule přejít, aniž by museli měnit svůj stávající park strojů a nabíjecí infrastrukturu.

Systém ALLPRO je zároveň jednou z nejvýznamnějších produktových novinek, které STIHL přináší v jubilejním stém roce své existence. Firma tím potvrzuje dlouhodobý cíl – nabízet profesionálům výkonnější, efektivnější a ekonomičtější alternativu k benzinovým strojům.

Technologie tabless posouvá hranice výkonu

Srdcem systému ALLPRO jsou nové akumulátory AP 100.0 P, AP 200.0 P a AP 300.0 P, které využívají tabless technologii. Na rozdíl od běžných bateriových článků, kde elektrický proud prochází jediným kontaktním bodem, se energie rozprostírá po celé ploše elektrody. Tím se výrazně snižuje vnitřní odpor i vznikající teplo – hlavní příčina stárnutí akumulátorů.

Výsledkem je až o 60 % vyšší špičkový výkon, přibližně o pětinu delší provozní doba, poloviční doba nabíjení a životnost až 3000 nabíjecích cyklů bez poklesu výkonu. Díky funkci Constant Power navíc akumulátory poskytují stabilní výkon po celou dobu vybíjení, zatímco technologie Power Boost automaticky dodává maximální výkon při vysokém zatížení.

Kromě výkonných modelů s technologií tabless nabídne STIHL také cenově dostupnější akumulátory AP 20.1 a AP 30.1, které využívají standardní články a jsou určeny profesionálům, kteří nevyžadují extrémně rychlé nabíjení, ale hledají robustní a spolehlivé řešení.

Rychlé nabíjení i mimo elektrickou síť

Součástí nové platformy je také mobilní rychlonabíječka STIHL AL 1802 MO, která umožňuje sériové i paralelní nabíjení dvou akumulátorů. Ve spojení s tabless technologií zvládne dobít akumulátor na 80 % kapacity za pouhých devět minut. Pro práci v místech bez elektrické přípojky rozšiřuje portfolio značky také nabíjecí stanice PS 2000 s kapacitou 2000 Wh a špičkovým výkonem 4000 W.

Vedle výkonu přináší ALLPRO také významné ekonomické výhody. Díky mimořádně rychlému nabíjení postačí při celodenním provozu menší počet akumulátorů, které navíc vydrží až dvakrát více než běžné baterie. Ve srovnání s benzinovými stroji odpadá tankování, výměna zapalovacích svíček i většina servisních úkonů spojených se spalovacím motorem.

Prvními stroji, které naplno využijí potenciál systému ALLPRO, jsou nové profesionální akumulátorové pily STIHL MSA 240 TCO a MSA 260 CO.

ALLPRO jako základ nové bateriové aliance

Význam systému ALLPRO potvrzuje také vznik bateriové aliance, kterou společně oznámily společnosti STIHL a Kärcher. Obě značky budou nově využívat společný profesionální bateriový standard. Možnost používat jeden typ akumulátorů a nabíječek tak získají majitelé techniky využívané při péči o zeleň, v lesnictví, komunálních službách, profesionálním úklidu i dalších specializovaných aplikacích.

Po plné adaptaci nabídne aliance více než 120 profesionálních strojů využívajících společný akumulátorový systém. Profesionálům tak odpadne nutnost spravovat několik různých bateriových platforem, což zjednoduší logistiku, sníží investiční náklady a usnadní další rozšiřování strojového parku.

„Profesionálové dnes neočekávají jen výkonný stroj. Potřebují celý systém, který jim umožní pracovat rychleji, efektivněji a s nižšími provozními náklady. Právě proto vznikl ALLPRO. Díky tabless technologii, mimořádně rychlému nabíjení, dlouhé životnosti a plné kompatibilitě se stávajícím systémem AP představuje významný krok ve vývoji profesionálních akumulátorových technologií. Skutečnost, že na této platformě vzniká i nová bateriová aliance, potvrzuje, že má potenciál stát se novým standardem profesionální akumulátorové techniky,“ říká Kornélia Vaněk, produktová manažerka společnosti STIHL.

Zdroj: Phoenix Communication

PROTEXT

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59196.

Praha 17. září 2026 (PROTEXT) – Rok 2026 je pro ERGO Cestovní Pojišťovnu (dříve ERV Evropská) ve znamení významných milníků. Společnost od dubna vystupuje pod novým názvem ERGO Cestovní Pojišťovna, který zdůrazňuje její příslušnost k mezinárodní skupině ERGO a koncernu Munich Re. Krátce po rebrandingu navíc již po sedmnácté zvítězila v anketě Pojišťovna roku v kategorii Specializované pojištění.

Po 33 letech působení na českém trhu společnost ještě více zdůrazňuje své propojení se skupinou ERGO, která působí ve více než 20 zemích a je součástí koncernu Munich Re, jednoho z vedoucích světových zajišťoven.

„Změnou identity jsme chtěli ještě více zdůraznit, že jsme součástí silné mezinárodní skupiny ERGO. To nám přináší stabilitu, globální know-how i možnost sdílet zkušenosti napříč jednotlivými zeměmi,“ říká Libor Dvořák, předseda představenstva ERGO Cestovní Pojišťovny.

Kontinuita služeb i po změně značky

Ani po změně názvu se pro klienty ani obchodní partnery nic nemění. Společnost zůstává stejnou českou akciovou společností se sídlem v Praze, se stejným identifikačním číslem, smlouvami i kontaktními údaji. Změnila se pouze vizuální identita a komunikační kanály, které nově využívají doménu ergo-cestovni.cz.

ERGO Cestovní Pojišťovna i nadále spoléhá na mezinárodní asistenční služby a síť klinik po celém světě. Stále spolupracuje s předními cestovními kancelářemi, jako jsou DER Touristik (značky FISCHER, EXIM tours a NEV-DAMA), Čedok, či Blue Style. Dlouhodobě zajišťuje cestovní pojištění pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Úřad vlády ČR, organizaci Člověk v tísni i řadu významných českých firem. Zároveň její služby využívají také klienti individuálně. Ti oceňují kvalitní asistenční služby i hladký průběh při řešení komplikací v zahraničí. O tom svědčí 4,8* hodnocení a celá řada kladných recenzí na Google Reviews.

Pojišťovnou roku už po sedmnácté

„Velmi nás těší, že první významné ocenění pod novou značkou přichází právě od odborné veřejnosti,“ zmiňuje Libor Dvořák. Slavnostní vyhlášení 25. ročníku ankety Pojišťovny roku, kterou pořádá Asociace českých pojišťovacích makléřů ve spolupráci s Českou asociací pojišťoven a serverem oPojištění.cz, proběhlo 28. května. Sedmnácté prvenství potvrzuje silnou pozici společnosti na trhu cestovního pojištění i důvěru makléřů a firemních klientů.

Pojišťovna současně potvrdila svou vedoucí pozici na trhu, když opět překonala hranici 1,4 miliardy korun předepsaného pojistného a nadále drží přibližně třetinový podíl v segmentu cestovního pojištění. V loňském roce pojistila 1,53 milionu klientů cestujících do zahraničí.

Zdroj: ERGO Cestovní Pojišťovna

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59191.

Praha 16. září 2026 (PROTEXT) – Unie podnikových právníků ČR dnes ocenila výjimečné osobnosti z řad tuzemských firemních právniček a právníků. Ocenění Podnikový právník 2026 se udělovalo v celkem pěti kategoriích, kromě čtyř laureátek a laureátů putovalo i ke dvěma právním týmům. Slavnostní večer spojený s předáváním ocenění se tradičně uskutečnil v pražské Občanské plovárně. Jeho součástí bylo také vyhlášení Ceny prezidentky Unie. Letos šlo už o 15. ročník. Záštitu nad ním převzali ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a Svaz průmyslu a dopravy ČR.

V kategorii Podniková právní kancelář udělila Unie dva tituly Podnikový právník 2026. Právnímu týmu kosmetické společnosti L’Oréal Česká republika, kterému se dlouhodobě daří nastavovat správný poměr mezi kvalitním právním poradenstvím a obchodním přístupem, a pak také právnímu týmu společnosti Tesco Stores ČR. U něj Unie vyzdvihla vysokou odbornost spojenou s inovativním přístupem a efektivní podporou podnikání obchodního řetězce.

V kategorii Perspektiva, která poukazuje na mladé, vysoce talentované právníky, uspěl Radek Morávek ze společnosti Albatros Media. Laureátkou ocenění Podnikový právník 2026 v kategorii Compliance se stala Andrea Diligent, právnička společnosti Pražská energetika. David Řemínek ze společnosti Unibail-Rodamco-Westfield (URW) převzal ocenění v kategorii Technologie a inovace. A ocenění v kategorii Právní podpora projektu získala Elena Zajacová z JetBrains.

„Podnikové právničky a právníci odvádějí mimořádně kvalitní práci. Nestojí ve světlech ramp, přitom na jejich bezchybném právním servisu, komunikačních dovednostech a schopnosti pojmout často velmi širokou agendu stojí a padá úspěšné působení dané firmy. Právě proto je každoročně oceňujeme a na jejich činnost rádi upozorňujeme. Všem laureátkám a laureátům ze srdce gratuluji,“ říká prezidentka Unie podnikových právníků ČR Marie Brejchová.

Cenu prezidentky Unie obdržel Ústav práva a technologií. Jde o specializované pracoviště, které spadá pod Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. „Ústav má značnou zásluhu na systematickém propojování akademického světa se světem praxe. Zhmotněním tohoto propojování je například obnovené Symposium energetického práva, konference České právo a informační technologie nebo úspěšný vzdělávací program Master of Laws (LL.M.) v právu informačních technologií. Velmi si vážím toho, že společně můžeme připravovat akce, které si u odborné veřejnosti vysloužily vysoký kredit. Je to radost i závazek zároveň,“ dodává Marie Brejchová. Cenu převzal vedoucí Ústavu práva a technologií Matěj Myška.

Na výběru oceněných se dále podíleli členové poroty: viceprezidenti Unie Richard Baček a Ondřej Kramoliš, členka Rady Unie Jitka Hlaváčková, vedoucí unijní sekce Compliance Vladimír Valenta a loňská laureátka v kategorii Civilní právo Jana Seemanová.

Medailonky všech oceněných najdete na webu Unie.

Zdroj: Unie podnikových právníků ČR

Kontakt:

Marek Čihák

kontakt pro média

E-mail: press@uppcr.cz

Tel.: +420 607 658 825

www.uppcr.cz

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz.

PROTEXT

ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59094.