Astronomové zachytili dosud nejzářivější výbuch energie ze supermasivní černé díry. Zdrojem je obří hvězda, kterou gravitační síla roztrhala na kusy a pohlcuje ji vesmírný kolos vzdálený deset miliard světelných let od Země. Záblesk měl sílu deseti bilionů Sluncí a stal se nejvzdálenějším a nejjasnějším svého druhu, jaký kdy lidé pozorovali.
Výbuch poprvé zaznamenal přístroj Zwicky Transient Facility v roce 2018. Zpočátku se zdál být jen běžnou erupcí z aktivního jádra galaxie, až pozdější měření odhalila jeho skutečný dosah. Vědci zjistili, že šlo o takzvanou událost slapového roztrhání, kdy se hvězda přiblíží černé díře natolik, že ji její gravitace doslova roztrhne.
„Nejdřív jsme tomu ani nevěřili,“ přiznal Matthew Graham z Kalifornského technologického institutu, který výzkum vedl. Podle něj černá díra, označená jako J2245+3743, má hmotnost zhruba pět set milionů Sluncí. Když do ní hvězda s hmotností třiceti Sluncí spadla, rozpoutala se exploze, která zjasnila okolní galaxii čtyřicetkrát.
Vědci popisují scénu jako „rybu napůl spolknutou velrybou“. Hvězda totiž ještě úplně nezmizela, a proto záblesk stále pomalu slábne. Extrémní gravitace navíc zpomaluje čas, takže na Zemi sledujeme dění, které se v samotném středu galaxie odehrává čtyřikrát rychleji.
Tento jev, přezdívaný Superman, je třicetkrát silnější než dosavadní rekordní záblesk z černé díry přezdívaný Scary Barbie. Astronomové jeho záření pozorují už sedm let a potvrzují, že nejde o supernovu ani o běžnou aktivitu galaktického jádra.
Nový objev ukazuje, jak divoké a proměnlivé jsou okolní oblasti černých děr. „Mysleli jsme si, že akreční disk kolem černé díry jen tiše žhne, ale je to mnohem dynamičtější prostředí,“ říká Graham. Pozorování tak pomáhá pochopit, jak tyto obrovské útvary ovlivňují vývoj hvězd i samotných galaxií.
