Vědci upozorňují na chybu, která se v pobřežních analýzách opakuje tak často, až z ní vznikla slepá skvrna. Mnoho odhadů dopadů stoupající hladiny vychází z toho, že hladina moře sedí na globálním geoidu. Jenže skutečné moře se chová jinak a v řadě regionů je výš.
Nová práce v Nature prošla 385 recenzovaných studií z let 2009 až 2025. Autoři kontrolovali, jak studie kombinují výšku moře a výšku pevniny. Výsledek zní drsně. Přes 99 % hodnocených prací podle nich pracovalo s daty o hladině a nadmořské výšce nešikovně nebo chybně. V praxi to často znamenalo, že se lokální moře jen předpokládalo, místo aby se opravdu změřilo.
Podle zjištění se zhruba 90 % hodnocených studií opíralo o geoidní modely, ne o reálná měření hladiny u pobřeží. Globálně pak vychází, že měřená pobřežní hladina je v průměru vyšší, než jak ji tyto analýzy předpokládaly. Rozdíl vychází kolem 0,24 až 0,27 metru podle použitého geoidu. V některých místech ale může být násobně větší.
Breaking News: Scientists have been using methods that underestimated how high sea levels already are, a new study found. https://t.co/DbER34yKj3
— The New York Times (@nytimes) March 4, 2026
Proč se geoid a moře rozcházejí
Geoid je matematický povrch, který se snaží napodobit průměrnou hladinu moře pomocí gravitace a rotace Země. Je to užitečná reference, jenže oceán se neřídí jen gravitací. Hýbou jím proudy, vítr, teplota a slanost vody, příliv i velké cirkulační vzorce. Proto se průměrná hladina moře může od geoidu výrazně odchýlit.
Právě tyto odchylky mají být podle studie nejvýraznější v datově chudších oblastech, hlavně v globálním Jihu. V jihovýchodní Asii a širším Indo Pacifiku může být rozdíl přes jeden metr. V krajních případech se lokální odchylky pohybují v řádu několika metrů. Mapa rozdílů ukazuje, že v Evropě a části Severní Ameriky geoid moře trefuje lépe, ale jinde se to rozjíždí.
Zmatek zvyšuje i to, že mnoho studií špatně popisuje, k jakému výškovému systému vlastně data vztahuje. Ve 73 % prací chyběla úplná dokumentace výškových datumů. A jen minimum studií popsalo správné převody tak, aby šlo výšku pevniny a moře poctivě srovnat. Bez toho se i dobrý digitální model reliéfu může stát pastí.
Co to znamená pro lidi a pobřeží
Autoři pak zkusili jednoduchý test. Co se stane, když se relativní hladina moře zvedne o jeden metr. Když se použije běžný geoidní předpoklad, vyjde méně ohrožené plochy i méně lidí. Když se ale pobřežní výšky srovnají s měřenou hladinou pomocí moderních dat o dynamické topografii oceánu, čísla narostou.
Podle výpočtů by při hypotetickém jednom metru relativního zvýšení hladiny spadlo pod úroveň moře o 31 až 37 % víc pevniny. A hlavně o 48 až 68 % víc lidí. Odhad vystoupá na 77 až 132 milionů obyvatel pod hladinou, podle použité kombinace modelů a populačních dat. V nejzasaženějším regionu, jihovýchodní Asii, mohou rozdíly skokově růst a v některých výpočtech se téměř zdvojnásobí.
Téma se dotýká i velkých souhrnů, protože část problematických studií pronikla do posledního cyklu zpráv IPCC. Autoři proto volají po revizi starších pobřežních hodnocení a po jasnějších pravidlech pro práci s výškovými daty. Vzkaz je praktický: když je místní moře výš, než se čekalo, dopady stoupání hladiny přijdou dřív. A pobřežní plánování by to mělo konečně počítat správně.
