Saturn se na konci listopadu ukázal v nezvyklé podobě. Na obloze svítil jako obvykle, ale jeho slavná soustava prstenců zmizela. Nešlo o žádnou kosmickou katastrofu. Jen o vzácné geometrické představení, které Země a Saturn sehrají jednou za mnoho let.
Dvacátého třetího listopadu se prstence natočily tak, že tvořily přesnou přímku mezi Zemí a Saturnem. Z pohledu pozorovatele na Zemi se proměnily v ostrou čáru, která odráží minimum světla. Proto se při letmém pohledu do dalekohledu ztratily, přestože dál obíhají planetu. Astronomové tomu říkají průchod rovinou prstenců.
Saturn těmito zarovnáními prochází přibližně každých 13 až 15 let. Letos jde už o druhý takový moment. První přišel v březnu, ale většina lidí si ho nevšimla, protože planeta se ztrácela v záři ranního slunce. Listopad nabídl mnohem lepší výhled. V souhvězdí Ryb se Saturn jevil jasný a zřetelný, ale bez prstenců připomínal spíš obyčejnou planetární tečku.
Prstence mají v průměru přes 280 tisíc kilometrů, ale na výšku jen několik desítek metrů. Stačí se na ně podívat z boku a ztratí se před očima. Větší dalekohledy ale dokázaly zachytit jemnou linku nebo stín přes kotouček planety. K vidění byly i jeho největší měsíce, třeba Titan nebo Rhea, což potvrzovalo, že se nemění Saturn, jen náš úhel pohledu.
Až se Saturn se Zemí během příštích let posunou dál po svých drahách, prstence se znovu začnou otevírat. Postupně získají zpět svůj typický sklon a naplno se ukážou v první polovině 30. let. Pozorovatelé tak uvidí, jak se z tenké čárky znovu stane široká a jasná struktura.
Astronomové zároveň připomínají, že v mnohem delším horizontu prstence pomalu slábnou. Část materiálu padá k planetě v procesu, kterému říkají „déšť prstenců“. Jde ale o jev v měřítku milionů let. Z pohledu současné generace tak zůstává hlavním motivem jediná věc: krátký okamžik, kdy Saturn na obloze ztratil svou korunu, i když jen opticky.
