Domorodé komunity v panamském regionu Darién začaly podrobně sledovat život ve svých lesích. Kamery a zvukové rekordéry odhalily stovky druhů ptáků a dalších živočichů včetně jaguárů a tapírů. Získaná data teď mohou pomoci zajistit peníze na další ochranu přírody.
Čtyři komunity původních obyvatel Wounaan a Emberá-Wounaan sledují biologickou rozmanitost na území o rozloze přibližně 18 000 hektarů tropického lesa ve východní Panamě. Oblast čelí tlaku kvůli nelegální těžbě dřeva a rozšiřování zemědělské půdy.
Za posledních 23 let přišel Darién přibližně o 23 000 hektarů vlhkého primárního lesa. Místní komunity proto hledají způsob, jak ochranu přírody spojit s příjmem, který by jim umožnil o les dlouhodobě pečovat.
Kamery zachytily jaguáry i ohrožené druhy
Do monitorování se zapojili přímo obyvatelé jednotlivých vesnic. Rozhodovali například o umístění zařízení a pomáhali určovat druhy zachycené na fotografiích. Dvanáct lidí prošlo výcvikem pro práci s 80 zvukovými rekordéry a sedmi fotopastmi, které byly pravidelně přesouvány.
Během projektu se podařilo zaznamenat 199 druhů ptáků. Většina z nich se vyskytuje především ve zdravých a zachovalých lesích. Fotopasti během prvního roku zachytily také 73 druhů dalších živočichů, z nichž 15 je na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody vedeno jako ohrožených.
Mezi zaznamenanými zvířaty byli například vřešťani, kapucíni, chápan středoamerický nebo tři takzvané deštníkové druhy – jaguár, tapír středoamerický a orel chocholatý. Jejich ochrana může pomáhat zachovat také prostředí pro řadu dalších organismů.
Projekt podle místních změnil i pohled obyvatel na hodnotu jejich lesa. Fotografie a nahrávky jim ukázaly, kolik druhů se na relativně malém území skutečně nachází. Ve vesnici Puerto Lara se například začalo mluvit o zavedení zákazu lovu.
Ochranu pralesa může financovat nový systém
Získaná data chtějí čtyři komunity využít také při vstupu na vznikající trh s takzvanými kredity biodiverzity. Ty mají firmám nebo investorům umožnit financovat projekty, které chrání či obnovují přírodní prostředí.
Na rozdíl od běžných uhlíkových kreditů se zde nesleduje především množství zachyceného oxidu uhličitého, ale stav biologické rozmanitosti. Přítomnost vybraných živočišných druhů může například sloužit jako ukazatel toho, zda je les stále zdravý.
Komunity si zároveň ponechávají vlastnictví získaných dat i monitorovací techniky. Přístup projektu má zajistit, aby místní obyvatelé nebyli pouze zdrojem informací, ale sami rozhodovali o způsobu ochrany svého území.
Budoucnost kreditů biodiverzity však zatím zůstává nejistá. Odborníci upozorňují, že jde o mladý trh a teprve čas ukáže, zda skutečně přinese dlouhodobé peníze na ochranu přírody a zároveň bude přínosný pro místní komunity.
