Dvě asijské kudlanky, které se v posledních letech rychle rozšířily po Evropě, nově získaly status invazních nepůvodních druhů. Díky oteplování klimatu, vysoké schopnosti rozmnožování a příznivým podmínkám ve městech pronikají stále dál na sever. Loví širokou škálu původních živočichů a podle vědců mohou představovat rostoucí hrozbu pro evropskou biodiverzitu.
Asijské druhy Hierodula tenuidentata a Hierodula patellifera se v Evropě objevují přibližně deset let, výrazný nárůst jejich početnosti ale odborníci zaznamenali až v posledních letech. Výzkumný tým pod vedením italského přírodovědce Roberta Battistona proto oba druhy oficiálně zařadil mezi invazní nepůvodní druhy.
Oteplování jim otevírá cestu na sever
Battiston upozorňuje, že kudlanky využívají měnící se klimatické podmínky. „Posouvají se stále více na sever díky změně klimatu,“ míní. Dodává, že stabilní populace už lidé pravidelně hlásí z parků i zahrad. Protože jde o velké a nápadné druhy, mnoho lidí je považuje za zajímavé zpestření přírody, nikoliv za ekologický problém.
Obě kudlanky patří mezi přizpůsobivé predátory, kteří většinu života tráví na stromech a keřích. Jejich výhodou je také mimořádně vysoká plodnost. Z jednoho vaječného pouzdra se běžně vylíhne kolem 200 mláďat, což je téměř dvojnásobek oproti evropské kudlance nábožné (Mantis religiosa). Mladé kudlanky se navíc mezi sebou méně často požírají, takže jejich populace rostou rychleji.
Invazní druhy představují problém i pro původní kudlanky. Samci evropské kudlanky reagují na feromony větších asijských samic, snaží se s nimi pářit, ale místo rozmnožení se často sami stanou kořistí. Nově příchozí kudlanky navíc loví mnoho dalších živočichů včetně opylovačů, například včel medonosných, ale také drobných obratlovců, jako jsou rosničky nebo ještěrky.
Města jim svědčí, pomoci mohou i lidé
K šíření kudlanek přispívají také města a příměstská krajina. Ve stromech, parcích i zahradách nacházejí dostatek potravy a využívají například hmyzí hotely jako výhodná lovecká stanoviště. Městské tepelné ostrovy jim zároveň umožňují zůstávat aktivní déle během podzimu, což prodlužuje dobu jejich přežívání.
Překvapivým zjištěním výzkumu je role domácích koček. Právě ony představují nejčastější predátory z řad obratlovců a podílejí se téměř na polovině zaznamenaných případů ulovení těchto kudlanek. Ani to ale podle vědců není jednoznačně pozitivní. Kočky totiž nerozlišují mezi invazními a původními druhy, takže loví i evropské kudlanky, jejichž početnost už v některých příměstských oblastech klesá.
Výzkumníci proto sázejí také na pomoc veřejnosti. Díky projektu občanské vědy se podařilo shromáždit více než 2 300 hlášení o výskytu invazních kudlanek. „Občanská věda je zásadním nástrojem nejen pro monitoring, ale i pro zvyšování povědomí a aktivní zapojení lidí,“ říká Battiston. V zimě lze na větvích snadno objevit hnědá pěnovitá vaječná pouzdra, jejich odstranění by však podle něj mělo vždy předcházet ověření odborníkem, aby nedošlo k likvidaci vajíček původních druhů.
