Praha 17. října 2025 (PROTEXT) – Český pracovní trh se potýká s dlouhodobým paradoxem. Na jedné straně firmy hlásí nedostatek pracovníků a stále častěji hledají posily v zahraničí. Na straně druhé zůstává v evidenci Úřadu práce více než 230 tisíc uchazečů o zaměstnání. Nabízí se otázka – opravdu v Česku chybí lidé, nebo jen zaměstnavatelé nedokážou nabídnout podmínky, které by místní pracovníky přilákaly?
Podle Českého statistického úřadu dosahovala míra nezaměstnanosti v červenci 2025 hodnoty 3,2 %. I přesto patří Česko dlouhodobě mezi země s nejnižší nezaměstnaností v EU – průměr v rámci eurozóny činil podle Eurostatu ve stejném období 6,5 %. Rozdíl tedy není v počtu lidí bez práce, ale ve struktuře nabídky a poptávky. Úřad práce ČR uvádí, že v evidenci uchazečů dominují zejména lidé s nižší kvalifikací a dlouhodobě nezaměstnaní.
„Firmy jsou zvyklé na tradiční model – hledají levnou a rychlou pracovní sílu, a proto se obracejí na zaměstnance ze zahraničí. Jenže na českém trhu je stále dost lidí, kteří chtějí pracovat, jen očekávají férové podmínky, možnost skloubení práce a rodiny či důraz na pracovní prostředí,“ vysvětluje Michal Mikulášek, CEO společnosti Prodator.
Zaměstnavatelé mají nejčastěji zájem o dělníky v oblasti výstavby budov, obsluhu vysokozdvižných vozíků a skladníky, montážní dělníky, řidiče nákladních automobilů a tahačů nebo uklízeče. Absolutně nejvíce volných pracovních míst nabízí zaměstnavatelé v Praze (24.983) a ve Středočeském kraji (16.338). Problémem je, že mezi uchazeči často převažují lidé s nedostatkem praxe nebo ti, jejichž kvalifikace neodpovídá požadavkům zaměstnavatelů. Jendou z cest je posílení aktivní politiky zaměstnanosti – zejména rekvalifikace.
Gabriela Hrbáčková, Managing Director HOFMANN WIZARD upozorňuje na potenciál zaměstnanců 55+ a rodičům na mateřské: „Český trh zažívá období, které jsme tu zatím neměli. Jednak český trh stále opomíjí zaměstnance 55+ a rodiče na mateřské dovolené, ale zároveň se ještě více musí otevřít zahraničním pracovníkům. S demografickou křivkou, která nás čeká, kdy 120 tisíc pracovníků ročně odchází do důchodu a jen 90 tisíc na něj vrací, kdy se nám stále rodí méně dětí a jsou zde profese, které Češi již nechtějí dělat se dostáváme do kleští z kterých musíme ven. A co se týče cizinců, xenofobie musí také pryč. Musíme se otevřít odborníkům z celého světa, výrazně zjednodušit vízový proces a udělat vše proti nelegálnímu zaměstnávání, které se právě nejvíce týká zahraničních pracovníků. Českému státu to přinese 50–70 miliard ročně do státního rozpočtu a tlak na firmy zajistí, že budou spolupracovat pouze s legálními dodavateli, budou dbát na adaptaci zahraničních pracovníků a pak není důvod k restrikcím, které máme. Český trh to potřebuje.“
Podíl cizinců na českém trhu práce rychle vzrostl. ČSÚ uvádí, že v roce 2023 pracovalo v ČR 942.328 cizinců (zaměstnanci i OSVČ), z toho 823.945 zaměstnanců; cizinci tak tvořili 18,6 % celkové zaměstnanosti. To je nejvíc v historii měření a viditelně to mění skladbu pracovních týmů.Situaci potvrzuje i Pavla Rosová, HR ředitelka Hitachi Energy. Společnost rozšiřuje brněnský závod a v průběhu příštích dvou let plánuje vytvořit až 200 nových pracovních míst v celé řadě profesí – od výroby přes inženýring a logistiku až po administrativu. „Vidíme, že na trhu práce je stále nevyužitý potenciál, a to nejen mezi českými uchazeči, ale i mezi cizinci, kteří už v České republice žijí. Konkurence na trhu práce je vysoká, proto se snažíme cíleně pracovat s budoucími odborníky už během jejich studia a velkou roli v tom hraje spolupráce s technickými univerzitami primárně v Brně a Praze. U pozic, které to umožňují se snažíme nabízet zkrácené a flexibilní úvazky a zatraktivnit je uchazečům. V naší firemní kultuře je pevně zakotven aspekt rozmanitosti, a proto nabízíme rovné příležitosti k zaměstnávání jak místním, tak cizincům a vždy vybíráme na základě kritérií pro danou pozici, nikoli na základě národnosti. V Brně i Praze tvoří zahraniční pracovníci významnou část našich týmů celkem téměř 20 %. Za největší překážku nepovažujeme primárně jazykovou bariéru, ale spíše problém s uznáním kvalifikace u odborných profesí, převážně v oblasti elektrotechniky a strojírenství. U kancelářských pozic je pro nás klíčová znalost anglického jazyka, jelikož jsme součástí nadnárodní korporace,“ uvádí Rosová.
Podobnou zkušenost mají i další zaměstnavatelé. Nábor cizinců podle nich není otázkou snižování nákladů, ale spíše schopnosti udržet provoz a pokrýt náročné pracovní pozice. „Bez zahraničních pracovníků bychom v některých regionech jen těžko obsadili klíčové pozice. U lokálních uchazečů se v některých případech nepotkávají jejich představy a požadavky s našimi možnostmi. Zahraniční pracovníci nejsou levnou pracovní silou, nabízíme jim stejné podmínky jako lokálním uchazečům. Společnosti následně vznikají značné náklady na relokace a začlenění do místní komunity. Snažíme se kombinovat lokální a zahraniční nábor, a právě díky tomu dokážeme úspěšně zvládat i ty nejnáročnější náborové výzvy,“ dodává Michael Vávra, manažer náboru společnosti Foxconn.
„Pro firmy je zaměstnávání cizinců výhodné nejen z hlediska pokrytí pracovních míst, o která místní lidé nemají zájem. Držitelé zaměstnaneckých karet jsou díky administrativní náročnosti změny zaměstnavatele stabilní a méně fluktuují, což firmám umožňuje lépe plánovat a snižovat náklady na nábor. Zahraniční pracovníci jsou navíc často více motivovaní a loajální, protože vnímají zaměstnání v ČR jako příležitost, kterou si chtějí dlouhodobě udržet. Velmi silně se to projevuje například u pracovníků z Filipín, kteří jsou známí svou loajalitou a ochotou zůstat v ČR dlouhodobě, zatímco u pracovníků z Ukrajiny či Srbska v posledních letech vidíme menší ochotu v ČR setrvat,“ dokresluji situaci na trhu Petra Wurmova, partner firmy RELO4YOU.
Zajímavý je i mezinárodní kontext. V Německu, kde míra nezaměstnanosti v červenci 2025 dosáhla 5,8 % (Eurostat), vláda i firmy masivně investují do rekvalifikací a integrace dlouhodobě nezaměstnaných. V Rakousku funguje program finanční podpory zaměstnavatelům, kteří přijmou lidi nad 50 let nebo rodiče vracející se z rodičovské. Česko je v tomto ohledu pozadu.
„Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme se naučit více využívat domácí zdroje pracovní síly. Vždyť dovoz lidí ze třetích zemí není jediným řešením – často jen oddaluje skutečnou změnu, kterou český trh práce potřebuje,“ uzavírá Michal Mikulášek z Prodator.
Zdroj: Lucia van Middendorp
PROTEXT
