Na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace představí Česko originální umělecký koncept, který vznikl pod vedením uznávaného sochaře a designera Ronyho Plesla.
Koncepce českého pavilonu pro Expo 2025 v Ósace propojuje symbolický narativ díla Alfonse Muchy se současným uměním. Multimediální instalace, inspirovaná Muchovým nedokončeným triptychem Tři věky (Věk lásky, Věk rozumu a Věk moudrosti), vytvoří dynamické prostředí, kde se návštěvníci skrze klasická média i imerzivní zážitek setkají s proměňující se „kulturní“ krajinou.
„Český pavilon na Expo 2025 představí návštěvníkům jedinečnou syntézu tradičního umění a moderní kreativity. Základním kamenem naší koncepce je dílo Alfonse Muchy, proto jsme symbolicky zvolili den jeho 165. narozenin, 24. července 2025, jako český národní den. Chceme ukázat, že česká kreativita vychází z historických kořenů a tradičních hodnot, zároveň však umí reflektovat současná témata,“ vysvětluje generální komisař české účasti na Expo 2025 Ondřej Soška.
Česko představí unikátní multimediální instalaci vytvořenou týmem renomovaných vizuálních umělců. Ti pro návštěvníky připravují originální site-specific instalaci procházející organickou spirálou návštěvnické cesty skleněného pavilonu od studia Apropos Architects. Prvotním dílem, se kterým se návštěvník setká, bude monumentální křišťálové sousoší „Stromy rostou z nebe“ od Ronyho Plesla, které bylo poprvé představeno na benátském bienále v roce 2022. Čiré křišťálové kmeny v nadživotní velikosti jsou pravým otiskem živých stromů. Po cestě stezkou pavilonu bude na návštěvníky čekat řada dalších Pleslových skleněných artefaktů, které symbolicky propojují témata přírody a lidské existence.
Ústředním dílem táhnoucím se po celém obvodu architektury bude více než dvě stě metrů dlouhý kresebně-malířský narativ Jakuba Matušky aka Maskera. Vizuální příběh se metaforicky roztáčí do spirály jako komentář lidského usilování od bazální každodennosti, subjektivního vnímání až po archetypální či dějinné konotace. Multimediálně sjednocující prvek představuje audiovizuální instalace Lunchmeat Studia, která pomocí třicetikanálové zvukové kompozice a komentářů na digitálních displejích vytvoří působivý imerzivní zážitek.
„Vedle historického odkazu je neméně důležitým motivem téma samotného Expo, které akcentuje zaměření se na utváření budoucí společnosti pro naše životy, respektive nutnost uvědomění, že každý jedinec je součástí většího celku. Podoba instalace je tedy dynamickým médiem, ve kterém je divák nepřímo, přesto však znepokojivě konfrontován s naléhavostí zásadních témat,“ doplňuje kurátorka návštěvnické cesty Lucie Drdová.
Dialog díla současných umělců s filozofickým étosem Alfonse Muchy je pomyslným závěrem celé cesty. V její poslední části návštěvník potkává intimní sochu dívky na pozadí muchovského tvarosloví vytvořeném aktuálním vizuálním jazykem. Takzvaný Akt na skále (1898–1899) zde symbolicky představuje cestu člověka k vyššímu poznání a naplňuje tak hlavní myšlenku světové výstavy o společném směřování lidstva.
Návštěvnická cesta představuje dva výrazné milníky v historii současného českého sklářství. Součástí výstavní expozice je působivá instalace „Herbarium“ od firmy Lasvit, která pomocí unikátní technologie zachycuje křehkou krásu rostlin zalitých ve skle. Druhým prvkem je prezentace revoluční technologie tavení skla Vitrum Vivum, vyvinuté sklářem Jiřím Šínem ve spolupráci s Ronym Pleslem. Tato inovativní metoda umožňuje vytváření skleněných plastik bez dosavadních technologických omezení a představuje významný pokrok v oblasti tavené plastiky, navazující na odkaz prof. Stanislava Libenského.
„Běžné technologie jsou odkázány na přítomnost hladiny, která vzniká v důsledku tavení skleněných tyčí v otevřené formě. Taková díla jsou pak velmi omezena strukturou, protože se buď musí lepit z několika kusů, nebo následně řezat a zbrousit do požadované podoby, ale i tvarem, protože takové formy jsou limitovány možností skládání skleněných tyčí do formy,“ vysvětluje autor výtvarného konceptu návštěvnické cesty českého národního pavilonu Rony Plesl. Technologie Vitrum Vivum je podle něj specifická právě absencí této hladiny – tedy nutnosti ponechat jednu ze stran objektu rovnou, díky uzavřeným formám, do kterých sklo natéká pomocí kanálků již roztavené, podobně jako bronz – a překonáváním hranic zejména ve velikosti, tvarové složitosti a hmotnosti jednotlivých objektů. Tvary forem a způsob jejich napouštění umožňují vytvořit objekty trojrozměrné a velmi komplikované.
Více informací naleznete na webových stránkách české účasti na světové výstavě Expo 2025. Sledovat nás můžete také na Twitteru, LinkedIn, Facebooku, Instagramu a na YouTube.
Kancelář generálního komisaře je od ledna 2023 součástí sítě Českých center.
O umělcích připravujících návštěvnickou cestu
Rony Plesl, světově uznávaný sklářský umělec a designér s renomé dlouholeté mezinárodní kariéry a hluboké znalosti sklářského řemesla. Plesl je inovátor v oblasti skleněné plastiky a pokračovatel odkazu významných osobností, jako byl profesor Libenský. 
Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří účast na 59. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách (2022), kde v kostele Santa Maria della Visitazione představil instalaci „Stromy rostou z nebe“. Dílo zaujalo nejen filozofickou hloubkou, ale i použitím revoluční technologie Vitrum Vivum, která umožňuje tavení skla bez omezení. Jeho práce propojuje tradici a moderní inovace, přičemž vyvolává silné emoce a spojuje diváky s historií i budoucností sklářského umění. Jako profesor na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové přináší do projektu cenné zkušenosti z českého designu a umění. Plesl je známý také svou schopností vytvářet zážitkové instalace, které vtahují návštěvníky a zanechávají hluboký dojem. Tato dovednost je zásadní pro vytvoření poutavé a interaktivní návštěvnické cesty českého pavilonu na Expo 2025.
Přední český umělec Jakub Matuška, známý také jako Masker, patří k významným představitelům své generace. Z kořenů graffiti a street artu se vypracoval ve všestranného tvůrce, který se věnuje malbě, kresbě, sochařství, videu a instalacím. Od roku 2013 ve své tvorbě propojuje městskou poetiku s komplexním, „holistickým“ přístupem – kombinuje klukovské, ironické a poetické reflexe života ve městě se zkoumáním vlastního holistického zážitku. Jeho charakteristický styl spojuje tradiční malířské techniky s počítačovou manipulací ručně kreslených skic a airbrushem na velkých plátnech. Setrvalá otázka „jak má člověk být?“ mu slouží jako základ pro testování napjatého vztahu mezi obrazem a jazykem, stejně jako mezi malbou a kresbou, a pro zkoumání jejich schopnosti formovat naše vnímání reality. Ve své tvorbě tak zkoumá hranice mezi realitou a percepcí. Za své umělecké počiny byl v roce 2010 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a v roce 2011 získal cenu Národní galerie Praha 333. V současnosti žije a tvoří v Praze.
Pražské Lunchmeat Studio je kreativní kolektiv specializující se na digitální média a audiovizuální instalace. Jejich inovativní přístup kombinující moderní technologie s uměleckým výrazem jim přinesl spolupráci s předními kulturními institucemi včetně Národní galerie Praha, Kunsthalle Praha či Národního divadla. Mezi jejich nejvýznamnější projekty patří imerzivní instalace „The Grief of Misfit Cathedrals“ pro Kunsthalle Praha, světelné instalace „Henge“ a „Intensive Reflections on Modernity“ pro Signal Festival, či scénografické řešení inscenací „Bohemian Gravity“ a „Human Locomotion“ pro Národní divadlo. Od roku 2010 pořádají Lunchmeat Festival, platformu pro rozvoj alternativní elektronické hudby a nových médií. V roce 2023 studio ve spolupráci s Apropos Architects zvítězilo v soutěži na návrh českého pavilonu pro Expo 2025 v Ósace.
Historička umění, galeristka a kurátorka Lucie Drdová působí mezi Prahou a Benátkami. V roce 2012 založila Lucie Drdova Gallery se zaměřením na současné umění s pobočkami v Praze a Bruselu. Mezi její významné kurátorské počiny patří interdisciplinární výstava „Confluence“ v Benátkách (2024) a výstava Ronyho Plesla „Stromy rostou z nebe“, která byla součástí oficiálního programu Benátského bienále 2022 a v následujícím roce byla představena v pražském Museu Kampa. Vedle galerijní činnosti pravidelně publikuje a přednáší o institucionálním kontextu současného umění, galerijní praxi a tvorbě současných umělců.
