Praha 16. dubna 2026 (PROTEXT) – Sedm z deseti rodičů ve věku 25 až 39 let chce předat dětem spoření, které pro ně založili, do 25 let jejich života. Bydlení naopak rodiče často předávají až výrazně později. Zároveň přibližně každý třetí rodič říká, že svým dětem žádné úspory dávat nechce.
Rodiče v Česku přemýšlejí o finanční pomoci svým dětem různými způsoby. Zatímco část rodin chce děti podpořit už na začátku jejich samostatného života, jiní rodiče jsou přesvědčeni, že by se děti měly postavit na vlastní nohy bez výrazné finanční pomoci rodiny. Ukazuje to celorepublikový průzkum společnosti Broker Consulting a výzkumné agentury Behavio mezi 2000 respondenty, z toho 1074 rodiči ve věku 25 až 65 let.
„Někteří rodiče investují do vzdělání dětí a čekají, že ty se pak postaví na vlastní nohy. Jiní pomáhají s prvním bydlením, což má v Česku svou dlouhou tradici. Další dávají hotovost, mnozí zase vůbec nic. Takže v tomto „přenosu majetku z generace na generaci“ už vůbec nejde jen o finanční poměry jednotlivých domácností, ale i o preference a zamýšlené motivace samotných rodičů ve vztahu ke svým dětem a očekávaní, které od nich mají. V tom se česká společnost stratifikuje a blíží tradičním společnostem západním,“ říká Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady.
Spoření chtějí rodiče předat dětem už na začátku samostatného života
Předání úspor, které dětem rodiče během života naspořili, má podle mnoha rodičů smysl především ve chvíli, kdy začínají samostatný život. Mezi rodiči ve věku 25 až 39 let chce tyto úspory věnovat do 25 let dítěte 69 % respondentů. Peníze tak mohou sloužit například při studiu, při hledání prvního bydlení nebo na začátku pracovní kariéry.
Rodiče přitom dětem nejčastěji spoří spíše menší částky. Nejrozšířenější je spoření do 1000 korun měsíčně. Přesto téměř polovina rodičů, konkrétně 45 %, uvádí, že pro finanční start svých dětí dělá maximum. Podobně to vnímají i rodiče, kteří spoří méně než tisíc korun měsíčně. Mezi nimi říká, že dělají maximum, dokonce 47 %. Největší skupina rodičů přitom uvádí, že dítěti do života stačí částka do 200 tisíc korun.
„Když se podíváme na konkrétní životní kroky, které děti na začátku dospělosti čekají, ukazuje se, že dvě stě tisíc korun dnes často představuje spíše menší finanční polštář než skutečný start do života. Jen akontace na první bydlení se v řadě měst pohybuje v řádu statisíců až milionu korun. Podobně je to se vzděláním. Roční studium na soukromé vysoké škole v Česku může stát desítky až nižší stovky tisíc korun a studium v zahraničí ještě výrazně více. Smysl proto dává přemýšlet o částce pro děti v souvislosti s tím, jaký konkrétní krok v jejich životě má jednou podpořit,“ popisuje Martin Novák, hlavní analytik společnosti Broker Consulting.
Každý třetí rodič říká: děti si mají poradit samy
Přístup rodičů k finanční podpoře dětí ale není jednotný. Čtvrtina z nich říká, že svým dětem žádné úspory nedalo ani neplánuje dát. Tito rodiče častěji zastávají názor, že do startu života není nutné dětem předávat finanční rezervu a že by si děti měly vybudovat vlastní zázemí samy. Nejčastěji tak odpovídali rodiče s nižším vzděláním a ti, kteří sami od svých rodičů žádnou výraznější finanční pomoc nedostali.
Největší překážkou při řešení finanční budoucnosti dětí je pak podle rodičů nedostatek peněz. Uvádí ho 45 % z nich. Paradoxně tento důvod zmiňuje i více než třetina rodičů s vyššími příjmy.
Byt nebo dům přichází často až mnohem později
U nemovitostí je situace výrazně odlišná. Téměř polovina rodičů plánuje předat byt nebo dům až po 45. roce života dítěte. Nemovitosti také v mnoha rodinách zůstávají spíše součástí dědictví než pomocí při startu do dospělého života.
„Předání nemovitosti v Česku evidentně nepředstavuje běžnou formu výpomoci dětem, což je ostatně vcelku logické. Nemovitost je vázána na konkrétní fyzickou lokalitu, a šance, že se potomek bude chtít usadit v místě, které si vybrali rodiče, je relativně nízká. Pokud by navíc předání mělo proběhnout ještě během ekonomicky aktivního života rodičů, bylo by následně nutné v dojezdové vzdálenosti od zaměstnání shánět nemovitost náhradní, což nedává velký smysl. Nejčastěji se tedy zřejmě bude jednat o předání obydlí po skončení pracovního života a přesunu rodičů např. do odlehlejší rekreační nemovitosti,“ komentuje výsledky průzkumu Vít Hradil, hlavní ekonom investiční společnosti INVESTIKA.
Zkušenosti současných rodičů zároveň ukazují, že podobná pomoc nebyla v minulosti příliš běžná. Byt nebo dům od rodičů získalo podle průzkumu přibližně deset procent respondentů. Spoření založené rodiči uvádí zhruba čtyři procenta lidí a investice jen asi tři procenta.
Vypořádání dědictví může být pro rodiny komplikované
Předání nemovitosti v rodinách často znamená také nutnost vyrovnat se s ostatními sourozenci, například jejich vyplacením z vlastních úspor, postupným splácením nebo prodejem části majetku. Přibližně každý čtvrtý respondent, který v minulosti získal nemovitost od rodičů, uvádí, že se musel finančně vypořádat s ostatními sourozenci. Zhruba polovina z nich přitom popisuje vypořádání dědictví jako nepříjemnou nebo komplikovanou zkušenost.
„Neochotu rodičů jasně uspořádat rozdělení dědictví mezi děti pokládám za jedno z největších selhání, kterých se rodiče můžou dopustit. Následné hádky dětí, nebo přinejmenším jejich partnerů a partnerek, často končí nevraživostí na celý zbytek života. Rodiče by si o uspořádání dědictví měli s dětmi jasně a upřímně promluvit a pak rozhodnout, a to samozřejmě i v případě, že toto uspořádání nemůže být zcela spravedlivé, protože například dítě dědící dům bude schopno sourozence vyplatit jen částečně,“ uzavírá Michal Skořepa, ekonom České spořitelny.
O výzkumu: kvantitativní výzkum (CAWI), únor 2026, vzorek 2000 respondentů reprezentativních vůči online populaci ČR 18+.
Video: https://www.youtube.com/watch?v=jTOO5npOQfs&t=16s
Zdroj: Broker Consulting
