Americký prezident Donald Trump v posledních týdnech tlačí na otevření Hormuzského průlivu, klíčového koridoru pro přepravu především ropy, ale i zemního plynu, hnojiv a dalších komodit. Paradoxně však nařídil námořnictvu jeho blokádu. Dopady mohou být bolestivé nejen pro Írán, ale i pro USA, Evropu a Asii. Trumpovi však nic jiného nezbývá. Alternativy jsou totiž ještě riskantnější.
Trump měl na stole více možností poté, co se jednání v Islámábádu během dvoutýdenního příměří zhroutila. Obavy vzbuzovaly hlavně možné pozemní operace americké armády na území Íránu, zejména pokus o obsazení ostrova Charg, nebo letecké údery na mosty a elektrárny. Šéf Bílého domu nakonec rozhodl jinak.
Nařídil námořnictvu blokádu Hormuzského průlivu, který chce odblokovat. Zní to možná bizarně, blokáda se však ve skutečnosti týká jen zemí podporujících íránský režim a jeho kontrolu nad touto klíčovou vodní trasou. Americké válečné lodě tak mohou zadržet plavidla směřující do nebo z íránských přístavů.
US President Donald Trump shares article, hinting he could impose naval blockade on Iran if it won’t ‘bend’.
— The National (@TheNationalNews) April 12, 2026
The National's Thoraya Abdullahi breaks it down. pic.twitter.com/u4XIeL38gW
Proč Trump zvolil právě tuto možnost? Íránská ekonomika je v problémech. „Odhaduje se, že 90 procent íránské ekonomiky pohání mezinárodní obchod po moři,“ vyjádřil se k tomu americký admirál Brad Cooper, velitel ústředního velitelství CENTCOM. Loni Teherán po moři vyvezl až 1,68 milionu barelů ropy denně.
Trumpova strategie spočívá v tom, že pokud nemohou průlivem proplouvat lodě, pak žádné – ani ty dopravující ropu do íránských přístavů. Jeho rozhodnutí podnítilo růst cen ropy a může je vyšponovat ještě výš. To je hlavní důvod, proč podle médií americké námořnictvo umožnilo některým íránským tankerům proplout.
Bílý dům používá blokádu spíše jako páku na Teherán, než jako „hotovou věc“. Ropa, která průlivem proudí, by mohla alespoň do určité míry ceny černého zlata uklidnit. Nutno dodat, že není přesně jasné, jak blokáda funguje, a podle všeho je chaotická. Podařilo se totiž proplout například čínskému sankcionovanému tankeru.
Vzhledem k neúspěšným rozhovorům v Islámábádu se zdá, že Trump se blokádou íránských přístavů snaží vynutit body z americké dohody, jako je neusilování o jadernou zbraň a znovuzprovoznění Hormuzského průlivu.
Írán odmítá ustoupit americkým požadavkům a neakceptuje tvrzení USA, že válku prohrál. Islámská republika zpochybňuje Trumpovo přesvědčení, že všechny protivníky si lze podřídit pomocí americké armády, jejíž sílu prezident tak rád vyzdvihuje.
Jedno z mnoha riskantních řešení
Írán Trumpovu administrativu zaskočil svou urputnou vytrvalostí. Sice odpaloval rakety a drony po celém Blízkém východě, jeho hlavní strategií je však snaha napáchat co největší škody v globální ekonomice, a to nejen skrze ropu. A nehodlá ustoupit. Americký plán by mohl mít katastrofální důsledky pro íránskou ekonomiku, ohrožuje ale i tu americkou, evropskou a asijskou. Stanovisko Teheránu je jasné: buď ustoupíte, nebo padneme všichni společně.
Trump se ocitl pod velkým tlakem. Američané pociťují rostoucí ceny energií, potravin a základního zboží. Vyjadřují přitom nesouhlas s politikou současné vlády, ať už v nedávno provedených průzkumech, nebo prostřednictvím protestů. Koncem března vyšlo do ulic vyjádřit nesouhlas s Trumpem až osm milionů lidí. Trump ztrácí i podporu věrných stoupenců hnutí MAGA (Make America Great Again).
Zašlo to tak daleko, že se začaly objevovat pochybnosti o jeho duševním i fyzickém zdraví a výzvy k jeho odvolání. V listopadu přitom proběhnou volby v Kongresu a demokraté mají slušnou šanci získat většinu ve Sněmovně reprezentantů. To by byla velká rána pro Trumpovu vládu. Nespokojenost v americké společnosti by navíc mohla vést i k jejich vítězství v Senátu, přestože tam jsou oproti republikánům znevýhodněni.
Kromě blokády Hormuzského průlivu, která může ještě zhoršit ekonomické vyhlídky Spojených států i zbytku světa, měl Trump více možností, jak vytvořit tlak na Írán. Každá z nich však byla riskantnější než ta předchozí a žádná by mu nepřinesla dobré vyhlídky. Jednou z nich by bylo neúnavné bombardování nepřítele. To by však dál drželo ceny ropy vysoko, Hormuzský průliv by zůstal zablokovaný a hrozil by vleklý konflikt. Šance, že by íránští vůdci ustoupili, by byla vzhledem k jejich odhodlání nízká.
Další možností se jevily údery na íránské mosty a elektrárny. To by však znamenalo útoky na civilní infrastrukturu, ztráty na životech civilistů a porušení mezinárodního práva. Takovým krokem by Trump riskoval další ztrátu podpory a eskalaci konfliktu. Írán totiž pohrozil odvetou v podobě útoků na elektrárny v zemích Perského zálivu.
Trump také mohl prohlásit USA za vítěze a válku ukončit. Tvrzení o splněných vojenských cílech by však podkopávala trvající íránská kontrola nad Hormuzským průlivem a vysoce obohacený uran skrytý hluboko v podzemí. Trump by vypadal slabě nejen v očích Íránu, ale i Ruska, Číny nebo Severní Koreje.
Blokáda Hormuzského průlivu, byť rovněž riskantní, se tak jeví jako nejmenší zlo. I bývalá americká vyslankyně při OSN Nikki Haley se domnívá, že Trump neměl jinou možnost. Navíc tak mohl zakročit proti mýtnému ve výši až dvou milionů dolarů, které Írán vybíral od proplouvajících tankerů, a otestovat íránskou kontrolu nad průlivem, aniž by musel nasadit oddíly mariňáků a speciálních sil na souši.
Kromě ekonomických dopadů však rozhodnutí ohrožuje i válečné lodě, které jsou nyní pod neustálou hrozbou íránských dronových útoků. Navíc riskuje diplomatické konfrontace s jinými zeměmi, například v případě, že by neumožnil proplout některým čínským lodím. Stejně tak hrozí další napětí s evropskými spojenci, kteří se obávají nové energetické krize.
Vítězové a poražení
Ať Trump chce, nebo nechce, válka s Íránem už má své vítěze i poražené. USA a Evropa patří mezi poražené. Naopak Rusko z konfliktu vychází jako vítěz. Posiluje zisky ze zdražující ropy, o kterou znovu jeví zájem například Indie a další asijské země, které kvůli konfliktu čelí hrozbě jejího nedostatku.
Trump tvrdí, že díky zdražující ropě USA zbohatnou. Tak to ale nefunguje. Američtí producenti tvrdě pociťují narušení dodávek ropy na Blízkém východě. V přepočtu na osobu jsou navíc Američané největšími odběrateli ropy a plynu na světě. Na čerpacích stanicích v USA tak prudce rostou ceny pohonných hmot. Hrozí růst inflace a zpomalování ekonomiky.
Dopady na světovou ekonomiku budou nerovnoměrné. Kanada a Norsko se například významně spoléhají na alternativní zdroje a energetické trhy jsou celkově mnohem odolnější než před válkou na Ukrajině. Částečně tak dokážou absorbovat dopady šoků na trzích. Velká část dopadů navíc závisí na preventivních krocích jednotlivých vlád.
