Doprava v Hormuzském průlivu je ochromená. Jemenští povstalci ohrožují tranzity v průlivu Báb al-Mandab v Rudém moři. Ceny pohonných hmot v USA rostou a Američané jsou stále frustrovanější. Blíží se listopadové volby v Kongresu a republikáni si nevedou zrovna dobře. I přes to všechno prezident Donald Trump reagoval na íránské mírové požadavky slovy: „Odmítám jejich návrh“.
Americký velvyslanec při OSN Mike Waltz uvedl, že Trump měl k odmítnutí íránského mírového návrhu důvod. Teherán podle něj požadoval příliš a americký prezident mu nedůvěřoval. „Myslím, že to byl dost cynický pokus předložit něco, o čem věděli, že je nepřijatelné,“ vyjádřil se k tomu Waltz.
„Myslím, že žádali o uvolnění blokády, amerických sankcí, mezinárodních sankcí a obnovení přístupu k miliardovým aktivům jen proto, aby si mohli povídat,“ dodal americký velvyslanec. Trump při odmítnutí prohlásil, že Írán chce dohodu, protože prohrává. Také řekl, že takovou dohodu bylo možné uzavřít před rokem, ale ne teď.
Írán chtěl pokoušet Trumpa, ukázal však slabost
Návrh se podobal červnovému memorandu o porozumění. Teherán sliboval otevření Hormuzu do sedmi dní a obnovení rozhovorů, pokud USA zruší blokádu íránských přístavů, zmírní sankce, obnoví islámské republice přístup k aktivům a v celém regionu, včetně Libanonu, zavládne příměří.
Andreas Krieg, docent na King’s College London, se domnívá, že Trump před listopadovými volbami v Kongresu nechce vzbudit dojem, že ustupuje Íránu jen proto, aby mezinárodní společenství získalo bezpečný přístup k Hormuzu.
US Diplomat Reveals Why Trump Rejected Iran's New Truce Plan https://t.co/JTQvgOek51 pic.twitter.com/8fgBsGuOBb
— NDTV World (@NDTVWorld) September 28, 2026
Mohamad Elmasry, profesor na Doha Institute for Graduate Studies, spekuluje, že návrh Íránu mohl být lákadlem pro Trumpa, protože v podstatě nabízel potenciálně snazší cestu k nižším cenám ropy a plynu před volbami.
Republikáni by podle expertů mohli volby prohrát. Celkem 63 procent Američanů je proti válce s Íránem a pouze 31 procent ji schvaluje, ukázaly průzkumy agentury Reuters a Ipsos. Rostoucí ceny pohonných hmot vzbuzují strach ze zrychlování inflace a růstu životních nákladů.
„Trumpova kalkulace ale vypadá poměrně přímočaře,“ uvedl odborník. „Věří, že kombinace námořní blokády a ekonomické izolace konečně tlačí na Írán tak silně, že nejnovější mírový návrh je spíše důkazem slabosti než nabídkou, kterou by měl Washington využít,“ dodal. Připomněl také Trumpovo tvrzení, že „Írán prohrává s velkým náskokem“.
Teherán hraje o čas, před bolestí se neohne
Trump si podle Kriega myslí, že čas stojí na straně USA a zlepšuje jejich vyjednávací pozici. To potvrdil i Richard Weitz, vedoucí spolupracovník na NATO Defence College.
Bílý dům si podle něj myslí, že stačí chvíli počkat a dosáhne lepších podmínek. Kalkuluje s tím, že ekonomický tlak časem přiměje íránskou vládu k dalším ústupkům. Weitz v tom vidí podobnost s rokem 2015, kdy USA s Íránem dosáhly jaderné dohody. Teherán učinil ústupky v jaderném programu výměnou za uvolnění sankcí.
„Je proto možné, že bychom se v nadcházejících měsících mohli setkat se stejným kompromisem,“ míní Weitz. Ne všichni experti jsou ale tak optimističtí. Upozorňují na riziko čekání, které nakonec nemusí vést k požadovaným výsledkům.
Krieg varoval před nebezpečím, že Trump si plete íránskou bolest s íránskou kapitulací. Ekonomický tlak dle jeho slov Teherán „nahlodává“ a Teherán právě proto potřebuje dohodu. Tlak však nemusí vést k jeho ústupkům.
Írán by mohl naopak zvýšit světu náklady prostřednictvím Hormuzského průlivu nebo Báb al-Mandab. Elmasry také varoval, že Teherán se může rozhodnout pro eskalaci cíleně před listopadovými volbami.
„Může se to obrátit proti němu (Trumpovi),“ míní Krieg. „Trump si myslí, že hodiny Íránu odtikávají rychleji než ty americké. Teherán si myslí opak: že Katar, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, globální energetické trhy a v konečném důsledku i samotný Trump mají nižší toleranci k dlouhodobému narušení než Írán.“
Negar Mortazavi, vedoucí pracovník v Center for International Policy, upozornil, že Trumpovo odmítnutí spíše vedlo ke zpřísnění postoje Íránců. I on se domnívá, že republikánský prezident sází na sankce a čas. Obává se však, že si plete ekonomický tlak s politickou kapitulací.
„Íránská ekonomika je pod obrovským tlakem, ale Teherán nutně nemusí akceptovat požadavky, které považuje za zásadní překážky,“ sdělil Mortazavi. Pokud podle něj íránští představitelé získají dojem, že Trump odmítne jakýkoli kompromis, s výjimkou mnohem zásadnějších ústupků, Teherán může mít jen malou motivaci řešit konflikt diplomaticky.
Obě strany vyčkávají a obě mají co ztratit
Odborníci uvedli, že Teherán chápe, že Trump chce obchod, který může prezentovat jako vítězství.
„Írán sází na čas. Jeho strategií je udržovat tlak dostatečně vysoký, aby se nakonec USA vrátily k jednacímu stolu, a zároveň se postupně tento konflikt prodražoval,“ uvedl Krieg. Postupné prodlužování konfliktu sám na jeho začátku považoval za jeho nejpravděpodobnější výsledek.
USA i Írán tak hrají o čas a obě země tím trpí. „Obě strany dohodu potřebují, ale obě si v současné době myslí, že čekání vyústí v lepší konečnou dohodu,“ uzavřel Krieg.
