Podle informací deníku Guardian bylo v Tibetu do převýchovných táborů jen tento rok zařazeno na půl milionu lidí. Většinou se jedná o zemědělce, kteří jsou připravováni na práci v průmyslové výrobě.
Podle pozorovatelů podmínky v těchto táborech nápadně připomínají tábory nucených prací v Sin-ťiangu. Důkazy o tom přináší německý výzkumník Adrian Zenz a jeho závěry podporují i zjištění agentury Reuters.
Z analyzovaných dokumentů vyplývá, že během prvních sedmi měsíců letošního roku prošlo programem převýchovy 15% tibetské populace, což by bylo více než půl milionu lidí. Téměř 50 000 z nich mělo být posláno za prací v rámci Tibetu, několik dalších tisíc má pracovat v jiných regionech ve špatně placených průmyslových odvětvích.
Přesouvání nadbytečných pracovníků ze zemědělství do průmyslového sektoru je součást čínských snah posílit ekonomiku a snížit chudobu. Podle kritiků nese ale rekvalifikační program známky přehnaného důrazu na ideologickou převýchovu a vojenský dril. Zejména se to týká oblastí s početnými etnickými menšinami, jako je ujgurský Sin-ťiang nebo právě Tibet.
Kritici táborů zmiňují kromě „vojenského stylu“ vedení táborů i důraz na překonání „zpátečnického myšlení“ a „pracovní disciplínu“. Zenz také cituje jiný dokument, podle něhož je nezbytnou součástí procesu „oslabení negativního vlivu náboženství“.
Čínské ministerstvo zahraničí ve svém vyjádření pro agenturu Reuters důrazně odmítlo, že by v táborech byli lidé podrobováni nuceným pracím. Čína je podle vyjádření svého ministerstva právní stát, pracovníci se zapojují dobrovolně a jsou za svou práci odpovídajícím způsobem kompenzováni.
„Co tito lidé s postranními úmysly nazývají ‚nucenou prací‘ jednoduše neexistuje,“ píše se mimo jiné v prohlášení. „Doufáme, že mezinárodní společenství rozliší pravdu od nepravdy, bude respektovat fakta a nenechá se zmást lží.“
Tibet byl Čínou vojensky obsazen v roce 1950 a od té doby je častou příčinou mezinárodních kontroverzí.
