Množství žaludů v lese může napovědět, kolik klíšťat se objeví za dva roky. Američtí vědci během více než 35 let výzkumu zjistili, že na jejich počty mají výraznější vliv myši než jeleni. Výsledky mohou pomoci lépe předvídat riziko nákazy lymskou boreliózou.
Klíšťata přenášející lymskou boreliózu představují ve Spojených státech stále větší zdravotní problém. Vědci z Cary Institute of Ecosystem Studies v americkém státě New York proto od roku 1991 sledují, jak jejich výskyt ovlivňují lesní zvířata, stromy a počasí. Dlouhodobý výzkum nyní odhalil překvapivé souvislosti, které mění dosavadní představy o šíření těchto parazitů.
Jedním z nejvýraznějších zjištění je mnohem menší význam jelenů, než se původně předpokládalo. Vědci dlouho věřili, že větší populace jelenů běloocasých znamená také více klíšťat. Přestože se na nich dospělá klíšťata živí, dlouhodobá pozorování neprokázala statisticky významnou souvislost mezi počtem jelenů a množstvím nedospělých klíšťat, která se významně podílejí na přenosu boreliózy.
Myši mají větší vliv než jeleni
Mnohem důležitější roli podle výzkumníků hrají myši. V letech, kdy se jejich populace výrazně rozrostla, se následující rok objevovalo přibližně o 40 % více nedospělých klíšťat. Zásadní význam mají především myši bělonohé, které slouží jako hostitelé klíštěcích larev a účinně na ně přenášejí bakterie způsobující lymskou boreliózu.
S počtem myší přitom úzce souvisí také úroda žaludů. Duby v některých letech vytvářejí mimořádně velké množství plodů, které představují důležitý zdroj potravy pro lesní hlodavce. Ti se díky dostatku potravy v následujícím roce více rozmnožují a poskytují obživu většímu množství klíšťat.
Vědci tak zjistili, že bohatá úroda žaludů může předpovědět nárůst počtu nedospělých klíšťat až dva roky dopředu. Sledování dubů a myších populací by proto mohlo pomoci včas rozpoznat období, kdy bude pravděpodobnost setkání s klíšťaty vyšší.
Větší množství myší ovšem automaticky neznamená vyšší podíl nakažených klíšťat. Důležitá jsou také další lesní zvířata, například veverky, skunkové nebo vačice. Klíšťata se živí také jejich krví, tato zvířata však na rozdíl od myší přenášejí bakterie způsobující lymskou boreliózu na klíšťata mnohem méně často.
Klíšťata dokážou přežít i extrémní teploty
Další překvapení přineslo sledování počasí. Dřívější laboratorní pokusy naznačovaly, že silné mrazy nebo vysoké teploty mohou klíšťata zahubit. V přirozeném prostředí se však ukázala jako mnohem odolnější. Před nepříznivými podmínkami se pravděpodobně ukrývají pod spadaným listím nebo v hlubších vrstvách půdy, kde teploty tolik nekolísají.
Dlouhodobá pozorování zároveň ukázala, že po celkově teplejších letech se obvykle objevovalo méně nedospělých klíšťat. Vyšší teploty přitom mohou prospívat myším, jejichž početnost má na klíšťata opačný vliv. Předpovědět dopady oteplování proto není jednoduché.
„Očekávali byste, že oteplující se klima, které vytváří lepší podmínky pro myši, nakonec prospěje i klíšťatům, ale to jsme zatím nepozorovali,“ vysvětlil Richard Ostfeld, ekolog z Cary Institute of Ecosystem Studies a hlavní autor studie.
Výzkum ukazuje, jak úzce spolu souvisejí jednotlivé části lesního ekosystému. Změny v množství potravy i početnosti některých živočichů mohou ovlivnit výskyt klíšťat a s ním také riziko přenosu nemocí. Lepší pochopení těchto přírodních vazeb tak může pomoci nejen při předpovídání výskytu klíšťat, ale i při ochraně lidského zdraví.


