Tropické lesy mají přirozenou schopnost bránit se šíření nepůvodních stromů. Nový výzkum ukázal, že zatímco v prvních letech obnovy mohou tyto druhy převládat, s postupným růstem původních dřevin jejich zastoupení klesá. Přirozená obnova lesů tak může pomáhat chránit biologickou rozmanitost i stabilitu lesních ekosystémů.
Mezinárodní tým vědců z téměř 60 institucí analyzoval vývoj lesní vegetace na 1 561 plochách v deseti zemích Latinské Ameriky a Karibiku. Výzkum se zaměřil na oblasti, kde se lesy přirozeně obnovují po odlesnění nebo ukončení zemědělské činnosti. Výsledky ukázaly, že nepůvodní stromy se nejvíce šíří během prvních 10 až 20 let, kdy mají dostatek slunečního světla a prostoru k růstu.
Původní stromy postupně získávají převahu
V mladých vlhkých tropických lesích tvořily nepůvodní dřeviny až 28 % stromů a 22 % zaznamenaných druhů. V suchých lesích byl jejich podíl výrazně nižší a dosahoval přibližně 9 %. S přibývajícím věkem lesa však jejich zastoupení postupně klesalo.
Nepůvodní stromy totiž často rostou rychle a potřebují velké množství světla. Podobně jako některé původní druhy využívají otevřené plochy, například opuštěné pastviny. Jakmile však začnou vyrůstat pomaleji rostoucí původní dřeviny, jejich koruny postupně zastíní půdu a podmínky pro světlomilné druhy se zhorší.
„Nepůvodní druhy využívají příznivých podmínek k rychlému růstu a šíření,“ vysvětluje výzkumnice Angélica Faria de Resende z Univerzity v São Paulu. Některé z těchto stromů sice v lesích zůstávají i později, jejich počet však bývá výrazně nižší.
Přirozená obnova podporuje rozmanitost lesů
Vědci zkoumali celkem 3 735 druhů dřevin v tropických lesích Latinské Ameriky a Karibiku. Mezi nimi identifikovali 131 nepůvodních druhů nepovažovaných za invazní, dalších 14 potenciálně invazních a 11 invazních. Výsledky zároveň ukázaly, že ne každý nepůvodní strom představuje pro místní přírodu stejnou hrozbu.
Příkladem je borovice Pinus elliottii, která pochází ze severní polokoule. V Brazílii se dokáže samovolně šířit semeny a obsazovat nová území, proto je považována za invazní. Naproti tomu některé eukalypty pocházející z Oceánie se v tamních podmínkách podle výzkumníků samostatně nešíří a rostou především na místech, kde je lidé vysadili.
Rozdíly mezi jednotlivými druhy proto hrají důležitou roli při posuzování jejich vlivu na lesní ekosystémy. Invazní dřeviny mohou vytlačovat původní vegetaci, měnit potravní vztahy mezi organismy a narušovat přirozené fungování lesa. Jejich přítomnost ale nemusí vždy znamenat trvalé poškození obnovovaného prostředí.
Výzkumníci také zjistili, že nepůvodních dřevin bývá méně v oblastech s větším zastoupením okolních lesů a vyšším množstvím srážek. Zachování souvislejších lesních porostů tak může přirozenou obnovu podpořit a současně omezovat šíření nepůvodních druhů.
Výsledky výzkumu naznačují, že ponechání vhodných odlesněných ploch přirozené obnově může být účinným způsobem ochrany tropických ekosystémů. Postupný návrat původních stromů pomáhá snižovat zastoupení nepůvodních dřevin a vytvářet podmínky pro obnovu biologické rozmanitosti. Dlouhodobá ochrana okolních lesů přitom může tento proces dále podporovat.
