Donald Trump se snaží ukončit válku na Ukrajině prostřednictvím diplomatického tlaku, ekonomických pobídek a přímých jednání s Moskvou. Dosavadní výsledky však naznačují, že americký prezident a Vladimir Putin přistupují k mírovému procesu se zásadně odlišnými očekáváními. Zatímco Washington hledá cestu k dohodě, Kreml nadále trvá na územních požadavcích a omezení budoucí bezpečnostní politiky Kyjeva. Další kolo rozhovorů se přitom může uskutečnit už 10. listopadu v Abú Zabí. Je otázkou, zda skutečně může někam vést.
Trumpova administrativa vychází z předpokladu, že ukončení konfliktu by mohlo být pro Rusko ekonomicky výhodné. Zrušení sankcí, obnovení obchodních vztahů a nové investiční projekty by Moskvě otevřely příležitosti, které jí pokračující válka omezuje.
Jenže ruské vedení zatím nedává najevo ochotu vyměnit své válečné cíle za hospodářské výhody. Putin podle dosavadních vyjádření považuje za nezbytné získat kontrolu nad celým Donbasem a ovlivnit podobu budoucích bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.
Where Trump sees a deal, Putin sees a win for Russia https://t.co/6zOZ0Nb1lJ
— Dj Dk (@DjDk1272904) October 22, 2026
Právě tento rozpor se znovu projevil během jednání amerického zvláštního vyslance Steva Witkoffa s Putinem v Petrohradu. Schůzka následovala po rozhovorech amerických, evropských a ukrajinských představitelů v Norsku, kde se diskutovalo o nových mírových návrzích včetně ekonomických pobídek pro Rusko.
Putin se podle zveřejněných informací zajímal o výsledky jednáních v Norsku. Jeho poradce však následně uvedl, že předložené návrhy obsahovaly jen málo skutečně hodnotných prvků pro řešení ukrajinského konfliktu. Moskva tak pokračuje v zaběhlém přístupu. Účastní se diplomatických kontaktů, ale veřejně nesignalizuje zásadní ústupky.
Ekonomické pobídky jako nástroj ruské diplomacie
Americká administrativa v posledních týdnech podnikla několik kroků, které Rusku přinesly nebo mohly přinést významné výhody. Trump například zmírnil sankce na vývoz ruské nafty. Opatření mělo přispět ke snížení cen pohonných hmot ve Spojených státech před volbami do Kongresu, zároveň však představuje ekonomickou příležitost pro Moskvu.
Americký prezident také oznámil energetické příměří, které mělo omezit útoky na energetickou infrastrukturu. Dohoda se však neprosadila. Zelenskyj uvedl, že Rusko pokračovalo v úderech na ukrajinská energetická zařízení, zatímco Kyjev své útoky na ruské rafinerie dočasně pozastavil. Ukrajina následně své omezení zrušila, což vedlo k napětí s USA.
Napětí mezi Washingtonem a Kyjevem se projevilo také v oblasti sdílení zpravodajských informací a přístupu k některým technologiím. Omezení zpravodajské spolupráce mělo připravit Ukrajinu na několik nocí o varování před balistickými útoky. Zelenskyj později potvrdil, že sdílení informací se Spojenými státy znovu funguje.
Trump navíc opakovaně vyzýval ke změně ukrajinského vedení, což odpovídá jednomu z dlouhodobých ruských požadavků. Moskva však tyto kroky zjevně nevnímá jako důvod ke kompromisu. Může je naopak považovat za důkaz, že její přístup k politice americké administrativy přináší výsledky.
Rusko přitom dál nabízí Washingtonu hospodářskou spolupráci. Putin během petrohradského jednání ocenil uvolnění sankcí na naftu a naznačil možnost zvýšení dodávek hnojiv do Spojených států. Ruský vyjednavač Kirill Dmitrijev následně hovořil také o projektech v oblasti datových center a energetiky.
Ekonomické nabídky tak představují jednu z cest, jimiž se Kreml snaží udržovat zájem amerického prezidenta o vzájemné vztahy. Pozornost vzbudilo také propuštění čtyřiasedmdesátiletého Američana Stephena Hubbarda, kterého Rusko zadržovalo od roku 2022.
Hubbard, původem z Michiganu, strávil přibližně čtyři roky v ruském vězení po odsouzení za údajnou žoldnéřskou činnost. Podle dostupných zpráv během věznění trpěl vážnými zdravotními problémy. Jeho propuštění před schůzkou v Petrohradu americká administrativa přivítala jako diplomatický úspěch. Witkoff dokonce označil Putina za humanitárního člověka. Bílý dům následně zdůraznil, že Spojené státy nemusely za Hubbardovo propuštění poskytnout žádnou protihodnotu.
Z pohledu americké administrativy šlo o projev ruské vstřícnosti. Televize CNN však upozorňuje na to, že Kreml mohl relativně malým gestem získat příznivé hodnocení svého vůdce od významného amerického představitele.
Takové kroky podle této interpretace umožňují Moskvě posilovat diplomatické vztahy s Washingtonem, aniž by musela měnit své požadavky vůči Ukrajině.
Donbas zůstává největší překážkou
Zásadní spor se týká území. Rusko požaduje, aby se Ukrajina vzdala zbývajících částí Donbasu, které Moskva dosud neovládá. Ruské vedení současně prosazuje neutralitu Ukrajiny, její neúčast v Severoatlantické alianci (NATO) a omezení vojenských kapacit.
Místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv začátkem října zopakoval, že trvalý mír podle Moskvy vyžaduje předání všech území, na která si Rusko činí nárok. Vedle Doněcké a Luhanské oblasti jde také o Chersonskou a Záporožskou oblast. Ukrajina takové podmínky odmítá.
Zelenskyj sice připustil možnost dohody o příměří, odmítl však návrhy, podle nichž by se jeho země měla vzdát čtvrtiny svého území. Kyjev zároveň požaduje závazné bezpečnostní záruky, které by zabránily další ruské agresi.
Ukrajinský prezident nastínil představu bezpečnostního uspořádání zahrnující členství v NATO, přímé americké garance schválené Kongresem a podporu evropské koalice ochotných států. Důležitou součástí má zůstat také silná ukrajinská armáda.
Problém však nespočívá pouze v politickém významu území. Americký ministr zahraničí Marco Rubio upozornil, že Ukrajina považuje zbývající obranné pozice v Doněcké oblasti za strategicky zásadní. Rusko podle jeho vyjádření kontroluje téměř celou oblast s výjimkou přibližně jedenácti procent. Právě na zbývajícím území však Ukrajinci vybudovali důležitou obrannou linii. Její ztráta by podle Rubia a vojenských stratégů mohla výrazně usnadnit další ruský postup směrem ke Kyjevu.
Pro ukrajinské vedení proto předání území neznamená pouze politický ústupek. Může představovat také oslabení obranyschopnosti země v případě obnovení bojů.
Každá strana popisuje situaci na frontě odlišně
Rozdílné postoje k mírovým podmínkám doprovázejí také protichůdná tvrzení o vývoji války. Putin během říjnového setkání s vojenským velením prohlásil, že ruské jednotky od začátku roku obsadily přibližně 6500 kilometrů čtverečních území a 310 obcí.
Podle jeho údajů zbývá pod ukrajinskou kontrolou jen něco přes deset procent Doněcké oblasti a 16,5 procenta Záporožské oblasti. Luhanskou oblast označil za plně kontrolovanou Ruskem. Zelenskyj tato tvrzení odmítl.
Ukrajinský prezident uvedl, že jeho armáda od začátku podzimu osvobodila více území, než Rusko obsadilo. Ukrajinské ministerstvo obrany zároveň oznámilo, že během operace Vivaldi, probíhající od května do poloviny října, získaly ukrajinské síly zpět 277 kilometrů čtverečních. Tato čísla představují tvrzení jednotlivých válčících stran, nikoli nezávisle potvrzenou bilanci.
Pokračují také vzájemné útoky na energetickou infrastrukturu. Ruské údery způsobují výpadky elektřiny v ukrajinských městech, zatímco ukrajinské drony zasahují ruské rafinerie a další strategické objekty.
Ruský náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov potvrdil pokračování rozsáhlých úderů na ukrajinskou vojenskou, logistickou, energetickou a dopravní infrastrukturu.
Ani jedna strana tak zatím neprojevuje ochotu zastavit vojenské operace bez dosažení svých klíčových požadavků. Další kolo třístranných rozhovorů mezi Spojenými státy, Ruskem a Ukrajinou by přitom mohlo začít už 10. listopadu v Abú Zabí.
Předchozí jednání přinesla především výměny válečných zajatců. V otázkách území a bezpečnostních záruk však zásadní pokrok nenastal. Analytik Carnegie Russia Eurasia Center Alexander Baunov upozornil, že vyjednávání o územních otázkách zůstávají obtížná a napjatá. Ryclhý průlom neočekává ani Wang Ťin ze Severozápadní univerzity v Číně, podle něhož obě strany považují sporná území za základ vlastní politické legitimity.
Trumpův problém
Americký prezident opakovaně sliboval rychlé ukončení války, jeho dosavadní diplomatické úsilí však nevedlo k zásadní změně ruských postojů. Ekonomické pobídky ani politický tlak na Kyjev zatím nepřinesly dohodu, kterou by obě strany považovaly za přijatelnou.
Rubio ostatně připustil, že Washington sice chce válku ukončit, musí se však věnovat také dalším světovým prioritám.
Ukrajina mezitím stále více počítá s možností, že bude muset svou obranu zajišťovat s omezenější americkou podporou. Evropské státy již přebírají větší část finanční odpovědnosti za vojenskou pomoc.
Rozhodující otázkou listopadových jednání proto nebude pouze to, zda se diplomaté znovu sejdou u jednoho stolu. Podstatné bude, zda Moskva projeví ochotu ustoupit od požadavků, které Kyjev považuje za ohrožení vlastní existence.
Dokud bude Rusko spojovat mír s územními zisky a Ukrajina trvat na zachování bezpečnosti a obranyschopnosti, zůstane prostor pro kompromis velmi omezený. Trumpovy obchodní nabídky mohou otevřít další diplomatická jednání, samy o sobě však tento základní rozpor neodstraňují.
