Návrh zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků byl schválen v sobotních 4:36 hodin ráno. Vehnal do ulic desítky tisíc protestujících. Urychlené a netransparentní řízení sklízí mezinárodní kritiku. Neobvyklý postup Babišovy vlády možná podrývá nejen nezávislost médií, ale i křehkou tuzemskou demokracii.
Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů svižným tempem pokračuje v dlouhodobém plánu změn pro Českou televizi a rozhlas. Přechod na model státního financování veřejnoprávních médií byl uveden už ve volebním programu hnutí ANO jako jedna z priorit.
Zákon, jehož autorem je ministr kultury Oto Klempíř, chce ČT a ČRo přidělit mandatorní roční částku zhruba o patnáct procent nižší, než je její současný rozpočet. Tu by jim stát vyplácel v měsíčních dotacích. Podle navrhovatelů má zákon vést k finanční úlevě pro české domácnosti a k zefektivnění mediálního hospodaření.
Domácnostem by však ušetřil nanejvýš 180 korun měsíčně. Státní rozpočet je navíc tvořen veřejnými penězi, což činí argument o úsporách poněkud vratkým. Chybí taky přesvědčivý podklad k domněnce, že hospodaření veřejnoprávních médií potřebuje státní „záchranu“.
Hlasování ve 4:36 je špička ledovce. Předseda má na média spadeno
Babiš ví, že jeho voličská základna k veřejnoprávním médiím nemá vřelý vztah. Sám často tvrdí, že Česká televize lže. Možná i proto si jeho vláda mohla dovolit tak neobvyklý postup při schvalování zásadní legislativy.
O pevném čase hlasování rozhodl Tomio Okamura. Novinka, která v jednacím řádu Sněmovny umožňuje stanovení pevného termínu hlasování, takový postup omezuje na „zcela výjimečné případy“, přičemž je nezbytné, aby měli poslanci čas se k návrhu „dostatečně vyjádřit“. Rozprava předcházející hlasování však byla striktně omezena na 9 hodin. 65 přihlášených poslanců se při ní vůbec nedostalo ke slovu.
Už po oznámení hlasování zaplnili největší česká náměstí tisíce protestujících lidí. Podporu veřejnoprávním médiím deklarují opoziční politici i zástupci komerční mediální sféry. Solidární hlasy zaznívají rovněž z českých univerzit. K protestu se přidává ČT a ČRo, jejichž odbory vyhlásily na 3. listopad stávku.
Na dění v Česku kriticky upozorňuje Evropská federace novinářů i Evropská vysílací unie. Ta v prohlášení, které podepsalo osmnáct mediálních organizací, vyzývá naši vládu k zajištění adekvátní debaty a ochraně nezávislosti veřejnoprávního vysílání.
Czech government approves first step to scrapping TV and radio licence fees in 4.36am vote, sparking protests https://t.co/VHhIF0PRy1
— EUobserver (@euobs) October 26, 2026
Zástupci koalice mají pravdu, když tvrdí, že zrušení koncesionářských poplatků nemusí vést k zestátnění veřejnoprávních médií. Schválený návrh zákona však nepředkládá žádnou záruku mediální nezávislosti.
Občanskému znepokojení přispívá i neochota k dialogu, kterou vláda vůči protestujícím vykazuje. Ministerstvo kultury například oznámilo odvolání bývalého ředitele ČT Petra Dvořáka, který vládní postup otevřeně kritizuje, z čela Státního fondu audiovize.
Macinka označil demonstrující za „aktivisty“, Babiš jejich demonstrace přirovnal k „útoku na americký Kapitol“. V minulých dnech potvrdil, že zákon rozhodně nestáhne, ačkoli o jeho konkrétní podobě se ještě může jednat.
Přistoupil na možnost fixní valorizace ročního rozpočtu pro média s ohledem na inflaci, ale i v takovém případě budou ČT a ČRo operovat s nižším rozpočtem, než kolik by vybrali z koncesionářských poplatků. Valorizační mechanismus se má uplatnit pouze ve chvíli, kdy roční míry inflace dosáhnou v součtu minimálně deseti procent, přičemž částka od státu má vzrůst pouze o těchto deset procent.
„ČT a ČRo již v minulých letech kvůli inflaci a dlouhodobě nezvyšovaným poplatkům vyčerpaly rezervy a odkládaly investice, takže prostor pro další úspory je omezený,“ uvádí Síť k ochraně demokracie. „Odhady vedení obou médií hovoří o nutnosti propustit až 700 zaměstnanců.“
Nejvyšší čas se ozvat
Veřejnoprávní média nejsou dokonalá. Jsou však stěžejním prvkem pro udržení alespoň takové demokracie, jakou v Česku narozdíl od jiných států východní Evropy ještě máme.
Zástupci demonstrací na podporu ČT a ČRo trefně argumentují, že pokud tato média zůstanou financována občany, budou alespoň částečně chráněna před možnými tlaky a manipulací z řad politického vedení.
Scénář, kdy veřejné vysílací služby fungují v modelu státního financování, můžeme sledovat například v Maďarsku. Tam je hojně přítomna i vládní kontrola obsahu vysílání. Zatím nemáme záruku toho, že by Česko po uvedení nového zákona v platnost nedopadlo podobně.
