Keporkaci se podél východního pobřeží Austrálie po desetiletích ochrany výrazně zotavili. S rostoucím počtem velryb ale přibývá také jejich kontaktů s loděmi. Střety a zásahy lodními šrouby mohou zvířatům způsobit vážná zranění, která je ovlivňují ještě dlouho poté.
Snímky pořízené u australského pobřeží ukazují dospělé keporkaky i mláďata s hlubokými řeznými ranami, poškozenými ploutvemi nebo částmi ocasu. Některá zranění zřejmě vznikla po zásahu lodním šroubem. Jedno z čerstvě zraněných mláďat bylo v září pozorováno v zátoce Hervey Bay v Queenslandu, kde se samice s mláďaty během dlouhé cesty na jih zastavují a odpočívají.
S počtem keporkaků roste i provoz na moři
Populace keporkaků u východního pobřeží Austrálie se za několik desetiletí výrazně obnovila. Mezinárodní velrybářská komise zakázala lov keporkaků na jižní polokouli v roce 1963, kdy jejich počet v této části Austrálie klesl pod 300 jedinců. V roce 2004 se jejich počet odhadoval přibližně na 7 800 a v roce 2015 už na 25 500.
Dnes se odhaduje, že podél pobřeží každoročně migruje přibližně 40 až 50 tisíc keporkaků. Současně ale přibylo rekreačních lodí a dalších plavidel. Více než 970 tisíc lodí je v Austrálii registrovaných a přes půl milionu z nich připadá na Queensland a Nový Jižní Wales, tedy oblasti ležící na hlavní migrační trase keporkaků.
Velryby navíc nemusí mít dostatek času na blížící se plavidlo zareagovat. Při pravidelném migračním pohybu se vynořují a potápějí v poměrně ustáleném rytmu. Pokud loď rychle míří do stejného místa, může se keporkak dostat do její dráhy dříve, než stihne změnit směr nebo způsob potápění.
Následky zranění mohou velryby provázet roky
Přesný počet střetů není známý. Mezinárodní velrybářská komise upozorňuje, že velká část kolizí zůstává bez povšimnutí a není nahlášena. Australské zákony sice vyžadují hlášení střetů s chráněnými druhy, odborníci však předpokládají, že mnoho případů nikdo nezaznamená.
I když střet velrybu nezabije, může jí způsobit vážná zranění a dlouhodobé problémy. Pokud keporkak přijde o část ocasní ploutve, může dál přežít, plavání je ale méně účinné a vyžaduje více energie. To může ovlivnit jeho migraci, získávání potravy, tělesnou kondici a případně také rozmnožování. K okamžitým následkům patří rovněž bolest, ztráta krve a riziko infekce.
Odborníci proto za jednu z možností považují omezení rychlosti lodí na migračních trasách a lepší informování jejich posádek o místech a obdobích, kdy je riziko střetu nejvyšší. Mezinárodní velrybářská komise nyní označila srážky s plavidly za jednu ze svých priorit a chce spolupracovat na opatřeních, která jejich počet sníží.
