Maricarmen Abascal se během několika týdnů stala symbolem španělské bytové krize. Sedmaosmdesátiletou ženu policie v září vystěhovala z madridského bytu, kde žila více než 70 let. Skončila v nemocnici a domů se už nevrátila. Její případ rozpoutal protesty, které přispěly až k vyhlášení předčasných parlamentních voleb. Informuje o tom agentura Reuters či server BBC.
Abascal zemřela ve středu, její úmrtí oznámil madridský svaz nájemníků. Příčina smrti zveřejněna nebyla. Od vystěhování 23. září byla v nemocnici kvůli silné úzkosti a vyčerpání.
Maricarmen Abascal, the 87-year-old woman whose eviction sparked housing protests in Spain, has died, Madrid’s tenants‘ union said https://t.co/LhOSIQB5VM https://t.co/9NWMkkeTkn
— Reuters (@Reuters) October 7, 2026
Z bytu nedaleko známého madridského parku Retiro ji policisté a sociální pracovníci odvezli na nosítkách. Žila v něm více než sedm desetiletí. Nemovitost si původně v roce 1956 pronajal její otec a po smrti rodičů v ní Abascal zůstala jako nájemnice.
Později dům získala společnost Urbagestión. Nájemné podle BBC vzrostlo z 500 eur měsíčně na 2 650 eur. Majitel následně nabídl snížení na 1 650 eur, což však stále převyšovalo měsíční důchod Abascal o 300 eur.
Vystěhování spustilo vlnu protestů
Předchozí tři pokusy o její vystěhování zastavily soudy a případ postupně získával stále větší pozornost médií. Když nakonec k vystěhování došlo, vyvolalo to silnou reakci veřejnosti v době, kdy Španělsko řeší nedostatek bydlení a prudce rostoucí nájmy.
Aktivisté se utábořili na madridském náměstí Puerta del Sol a protesty se postupně rozšířily i do dalších měst. O víkendu vyšly do ulic po celém Španělsku desetitisíce lidí.
Po středeční zprávě o smrti Abascal se na Puerta del Sol znovu shromáždili demonstranti. Zapalovali svíčky a následně se vydali směrem k parlamentu. Část davu skandovala: „Tohle není smrt. Je to vražda!“
„Byla to zcela zbytečná smrt, která symbolizuje drama bytové krize ve Španělsku,“ řekl jeden z účastníků madridského pochodu Dario Gomez. Demonstrace se konala také v Barceloně.
Odbory navíc na 11. listopadu vyhlásily celostátní generální stávku, jejímž tématem má být právě bydlení.
Domů se měla vrátit, dohodu už nestihla podepsat
Příběh Abascal měl přitom krátce před její smrtí nabrat jiný směr. Několik dní po vystěhování její právník oznámil, že se podařilo dosáhnout osmileté dohody s pronajímatelem, která jí měla umožnit návrat do bytu za původní výši nájemného.
Abascal chtěla dohodu podepsat, až se její zdravotní stav zlepší. Z nemocnice už ale neodešla.
„Nepodařilo se mi ubránit svůj domov, ale bojovala jsem, aby se ostatní naučili bojovat za to, co jim patří,“ řekla ve videu natočeném z nemocničního lůžka.
Její vystěhování mezitím přerostlo v celostátní politické téma. Vláda premiéra Pedra Sáncheze se pokusila prosadit mimořádná opatření, která měla omezit vystěhovávání a tlak na růst nájmů, parlament je ale minulý týden odmítl.
Protesty spolu s neúspěchem legislativy přispěly k rozhodnutí Sáncheze vyhlásit předčasné parlamentní volby na 29. listopadu. Premiér vede levicovou koalici, která nemá v parlamentu většinu, a tvrdí, že k prosazení reforem potřebuje širší progresivní většinu.
Pravicová opozice naopak argumentuje tím, že zásahy vlády do trhu s bydlením mohou snížit množství dostupných nájemních bytů a ceny ještě zvýšit.
Sánchez po smrti Abascal vyjádřil soustrast její rodině a blízkým. Předseda opoziční Lidové strany Alberto Núñez Feijóo zároveň vyzval, aby její úmrtí nebylo politicky zneužíváno. „Žádná kampaň, žádné strany, žádné jiné zájmy. Tváří v tvář smrti člověka je na místě pouze respekt,“ uvedl.
Svaz nájemníků ale případ Abascal označil za zlomový okamžik v historii země. Připomněl také výzvu, kterou podle něj opakovaně adresovala svým podporovatelům: „Bojujte, dál bojujte za to, co je vaše.“
Její soused ji popsal jako bojovnici se silným smyslem pro spravedlnost a solidaritu, kterou ovlivnil také život během autoritářského režimu Francisca Franca. Pro demonstranty se její příběh stal symbolem širšího problému. „Nejlepší poctou, kterou jí můžeme vzdát, je pokračovat v boji, dál se mobilizovat a bojovat za důstojný život, aby se to, co se stalo jí, už nestalo nikomu dalšímu,“ řekl jeden z účastníků pochodu Guillermo Ruiz.
