Častější období sucha už nezasahují jen níže položené lesy. Ve Švýcarsku se jejich dopady stále výrazněji projevují také ve vysokých nadmořských výškách, kde lesy chrání obce a infrastrukturu před lavinami, sesuvy půdy, padajícími kameny nebo povodněmi.
Výzkumníci sledovali vývoj švýcarských ochranných lesů během čtyř desetiletí. Využili údaje ze švýcarské národní inventarizace lesů z let 1983 až 2022 a zaměřili se na porosty v nadmořských výškách přibližně od 282 do 2 219 metrů. Zkoumali mimo jiné hustotu stromů, jejich růst a schopnost korun zotavit se po extrémním suchu.
Vyšší poloha už neposkytuje takovou ochranu
Dříve platilo, že stromy ve vyšších horských polohách byly před letním suchem do značné míry chráněné. Nižší teploty a dlouhotrvající sněhová pokrývka pomáhaly udržovat půdu vlhčí a zároveň snižovaly spotřebu vody. Tento rozdíl se ale postupně zmenšuje.
Výsledky ukázaly, že podíl slábnoucích porostů se během sledovaného období zvýšil ve všech výškových pásmech. Nejvýraznější změna nastala v nejnižších polohách, kde se jejich podíl zvýšil z 11,1 % na 30,4 %. Zhoršení se však v posledních letech projevilo také v nejvyšším sledovaném pásmu. Tam podíl slábnoucích porostů po předchozím poklesu vzrostl na 18,8 %.
Rozdíl mezi nízkými a vysokými polohami byl přitom v posledních letech stále méně patrný také v odolnosti korun stromů vůči suchu. Nadmořská výška tak už neposkytuje tak výraznou výhodu jako dříve. Častější sucha navíc postihují především velké dominantní stromy, které mají vyšší nároky na vodu.
Oslabené lesy mohou hůře chránit údolí
Pro Švýcarsko nejde jen o stav samotných stromů. Ochranné lesy pokrývají značnou část tamních horských oblastí a pomáhají snižovat riziko lavin, sesuvů půdy, padajících kamenů nebo proudů suti. Jejich účinnost přitom závisí mimo jiné na dostatečné hustotě stromů a souvislosti porostu.
Výzkum zaznamenal postupný pokles hustoty stromů a zpomalování růstu porostů. Pokud bude tento trend pokračovat, může se v dlouhodobém horizontu snižovat také schopnost lesa plnit ochrannou funkci. Problémem může být zejména pomalá obnova porostů, protože mladé stromy jsou důležité pro zachování stabilní a různorodé struktury lesa.
Výzkumníci proto doporučují cílenější péči o horské lesy. Důležitá má být podpora vícevrstevných a druhově i velikostně rozmanitých porostů, udržení dostatečného počtu stromů a postupné zvýhodňování jedinců, kteří lépe snášejí sucho. Zatím ale není jasné, jak rychle se složení švýcarských lesů bude měnit a do jaké míry může hospodaření jejich rostoucí zranitelnost zmírnit.
