Včela medonosná je běžně spojována především s úly a včelaři. Část těchto včel ale žije zcela bez lidské péče v dutinách stromů, skalních štěrbinách nebo dutých zdech. Právě tyto volně žijící populace v Evropské unii nyní čelí výraznému úbytku a byly zařazeny mezi ohrožené.
Volně žijící včely přitom nejsou v evropské krajině zanedbatelnou skupinou. Tvoří zhruba šestinu celkové evropské populace včely medonosné. Nový výzkum ukazuje, že mnohé populace přežívají také díky rojům unikajícím z chovaných včelstev. Bez tohoto přísunu by jejich počet v řadě oblastí rychle klesal.
Bez rojů z úlů by populace slábly
Vědci analyzovali údaje o přežívání volně žijících včelstev ze sedmi evropských zemí. Vycházeli z devíti sledování, která zahrnovala celkem 700 hnízdišť. Pomocí modelů následně odhadovali, co by se s populacemi stalo během deseti let, kdyby do nich nepřicházely nové roje z chovaných včelstev.
Výsledky ukázaly velké rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Celkově vyšel mediánový pokles evropské populace na přibližně 56 % za deset let. Velmi nepříznivě dopadly modely pro sledované populace v Německu a Švýcarsku, zatímco populace v jihovýchodní Anglii vykazovala schopnost růst i bez přísunu rojů z chovů. Ve Francii, Lucembursku, Polsku a Španělsku modely naopak počítaly s různě výrazným úbytkem.
Situace zároveň ukazuje, proč je obtížné oddělit volně žijící a chované včely. Mezi oběma skupinami neexistuje jasná biologická hranice. Včelí matky a trubci se mohou pářit bez ohledu na to, zda pocházejí z úlu nebo z volně žijícího včelstva. Roj z chovu se navíc může usadit například v dutém stromě a začít žít bez pomoci člověka.
Včelám ubývají vhodná místa k životu
Za úbytkem stojí několik faktorů. Výzkumníci upozorňují například na ztrátu vhodného prostředí kvůli intenzivnímu využívání krajiny a výstavbě. Problém představuje také úbytek starých stromů s přirozenými dutinami, kde mohou včelstva hnízdit. V krajině zároveň ubývají zdroje pylu a nektaru.
Další zátěž přinášejí paraziti a choroby, zejména roztoč kleštík včelí, známý jako Varroa. Negativní vliv mohou mít také pesticidy. Volně žijící populace jsou přitom důležité i kvůli své genetické rozmanitosti, která může některým včelstvům pomáhat lépe se přizpůsobovat nemocem a podmínkám prostředí.
Vědci proto doporučují volně žijící populace pravidelně sledovat a rozšířit monitoring do dalších evropských oblastí. Pro jejich dlouhodobé přežívání jsou důležité především staré stromy s dutinami, pestrá nabídka potravy a přírodně rozmanitá krajina. Takové prostředí zároveň prospívá i dalším druhům, které jsou na květnatých a členitých stanovištích závislé.
