Řecký ostrov Gyaros býval symbolem věznění a vojenských cvičení. Dnes se ale proměnil v jedno z nejdůležitějších útočišť pro středomořského tuleně, který patří mezi nejohroženější mořské savce na světě. Přísná ochrana přírody přináší výsledky, zároveň ale vyvolává spory s rybáři.
Ještě před několika desítkami let měl Gyaros pověst místa, kam se lidé dostávali jen za trest. Ostrov sloužil jako vězení pro politické odpůrce a později také jako vojenská střelnice. Právě dlouhá izolace ale nakonec pomohla přírodě. Zůstalo zde minimum zástavby, pobřeží si zachovalo svůj původní charakter a vzniklo ideální prostředí pro středomořské tuleně.
Jde o jeden z nejvzácnějších druhů ploutvonožců na světě. Ve volné přírodě jich žije jen několik stovek a jejich výskyt se soustředí hlavně do Řecka, Turecka, Madeiry a pobřeží Mauritánie. Po staletí je ohrožoval lov, později také výstavba na pobřeží, úbytek přirozeného prostředí i konflikty s rybáři.
Greece has officially protected Gyaros as a marine park, preserving a key habitat for endangered Mediterranean monk seals and boosting biodiversity in the Cyclades.https://t.co/gBWO4k8OXQ
— Greek City Times (@greekcitytimes) April 25, 2026
Ostrov bez lidí se změnil v přírodní útočiště
První velkou pozornost Gyaros získal na začátku tisíciletí. Amatérský rybář tehdy vyfotografoval samici tuleně s mládětem odpočívající na otevřené pláži. Podobné chování odborníci téměř neznali, protože zvířata se kvůli lidské činnosti stáhla hlavně do odlehlých mořských jeskyní. Jak později připomněl biolog Panos Dendrinos: „Vypadalo to jako stará fotografie.“
Následný výzkum ukázal, že kolem ostrova žije početná kolonie tuleňů. Vědci odhadli, že zde našli zhruba sedm desítek dospělých jedinců, tehdy patrně největší skupinu ve Středomoří. Zvířata navíc působila mnohem klidněji než na jiných místech. Podle Spyros Kotomatas se chovala přirozeněji, protože je lidé po desetiletí téměř nerušili.
Od roku 2017 začaly rozsáhlé ochranářské práce. Dobrovolníci odstranili opuštěné rybářské sítě z mořských jeskyní, odklidili část nevybuchlé munice po vojenských cvičeních a vybudovali kamerový systém, který nepřetržitě sleduje okolní vody. Jak vysvětlil Christos Papadas z WWF, cílem je vytvořit „útočiště a záchrannou síť pro tuleně ve chvíli, kdy budou mít jinde potíže.“
Ochrana pomáhá tuleňům, ale komplikuje život rybářům
Gyaros dnes chrání rozsáhlá mořská rezervace, kde platí přísná pravidla pro rybolov. Kamery upozorňují na každou loď, která vpluje do chráněného pásma, a hlídky mohou rychle zasáhnout. Podle dostupných údajů výrazně ubylo případů nelegálního rybolovu a mořský život v okolí ostrova je pestřejší než ve srovnatelných oblastech.
Vědci zde pravidelně pozorují nejen tuleně, ale také delfíny, mořské želvy, velké rejnoky nebo vzácné druhy ryb. Výzkumy zaznamenaly více než 130 druhů mořských živočichů a biologové se snaží obnovit i podmořské porosty řas, které tvoří základ místního ekosystému.
Ne všichni ale ochranu vítají. Místní rybáři upozorňují, že přicházejí o tradiční loviště a tuleni jim navíc často vybírají úlovky přímo ze sítí. Jak řekla Maria Budori, bývalá šéfka rybářského sdružení na ostrově Syros: „Nechceme tuleňům ubližovat. Ale oni mají organizace, které je podporují. Kdo pomáhá nám? Nikdo.“
Odborníci přesto věří, že právě podobná chráněná území mohou rozhodnout o budoucnosti středomořského tuleně. Populace se v posledních letech postupně zvyšuje a druh už nepatří mezi kriticky ohrožené, ale „jen“ mezi ohrožené. Samotný Gyaros však podle nich nestačí. Jak upozornil Spyros Kotomatas: „I kdybyste dokonale ochránili Gyaros, zvířata zůstávají v ohrožení, pokud nebude chráněné i okolní moře.“ Podle mořské bioložky Maria Salomidi představuje ostrov především důkaz, že dlouhodobá ochrana může fungovat. „Gyaros je ostrov naděje. Potřebujeme ale tisíc podobných Gyarosů napříč Řeckem.“
