Situace kolem Hormuzského průlivu skončila v patové situaci. Prezident Donald Trump odmítá odvolat americkou blokádu íránských přístavů a Írán blokuje plavidla ze zemí, které považuje za nepřátelské. Přítomnost amerických válečných lodí přitom ukazuje na hluboké nepochopení toho, jak íránské síly operují na moři.
Trump nařídil blokádu íránských přístavů po ztroskotání prozatím jediných přímých mírových rozhovorů mezi oběma stranami. Cílem je vytvořit na Teherán ekonomický tlak. Hospodářství islámské republiky se totiž nedaří zrovna nejlépe. Kdyby se podařilo zabránit exportu ropy, znamenalo by to tvrdou ránu pro íránský režim. Stojí za tím ale i snaha zabránit Íránu vybírat od plavidel mýtné.
CNN confirms the Trump administration is playing a dangerous game. Former NATO Commander Adm. James Stavridis admits Washington is maintaining a naval blockade during a supposed ceasefire, completely paralyzing the Strait of Hormuz and risking a return to full-on war. pic.twitter.com/lh7W5iPN3g
— Furkan Gözükara (@FurkanGozukara) April 22, 2026
Když se viceprezident J. D. Vance vrátil z Islámábádu do Washingtonu s prázdnou, Trump měl více možností, jak Íránu zasadit tvrdou ránu. Ani jedna nebyla bez rizika. A to platí i pro blokádu íránských přístavů. Zatímco válka v Íránu je největší politickou zkouškou pro Trumpa, blokáda v průlivu je zkouškou amerického námořnictva.
Teď se ukáže, zda americká námořní dominance dokáže čelit asymetrické strategii Íránu. Mít největší a nejsilnější lodě totiž neznamená vždy výhodu. Je otázkou, zda si toho Trump a jeho poradci vůbec jsou vědomi. Z Trumpovy „strategie“ by totiž mohl vzniknout dojem, že nemá ponětí o tom, v čem spočívá íránský přístup k vedení války na moři.
Nepochopení íránské strategie
Američtí zpravodajci, nezávislí analytici i vojenští představitelé tvrdí, že íránské námořnictvo bylo zničeno. Přijít mělo o velké hladinové bojové lodě a dokonce i o jednu ponorku. Opakovaně se tím chlubil i Trump, který poté nařídil zmíněnou blokádu vyžadující fyzickou přítomnost lodí v průlivu. Blokáda se ale zřejmě spoléhá i na satelitní snímky a zpravodajské informace.
Pokud Írán skutečně přišel o své konvenční námořnictvo, jde o tvrdou ránu. Nijak to ale nesnižuje jeho schopnost ovládat Hormuzský průliv ani ohrožovat lodě v něm.
Írán provozuje dva typy námořnictva. Prvním je pravidelné námořnictvo, které podle Američanů mělo být zničeno. To bylo postaveno na velkých válečných lodích určených k dlouhodobým a dálkovým misím. Nesloužilo k operacím v Hormuzském průlivu, úzké vodní trase klíčové pro export ropy a dalších komodit.
Pro Američany je nebezpečná ta část námořních sil, kterou nezničili – námořní složka Islámských revolučních gard (IRGC). Námořnictvo revolučních gard je uzpůsobeno k operacím v uzavřených vodách Hormuzského průlivu a Perského zálivu. Bylo vycvičeno přesně k účelům, které můžeme pozorovat nyní.
Námořnictvo IRGC se spoléhá na rychlá útočná plavidla a motorové čluny, které dokážou bleskově zaútočit a následně zmizet. Disponuje také raketovými a dělovými čluny, plavidly pro pokládání min i hladinovými drony.
Ve prospěch IRGC hraje geografie. V nejužším místě měří Hormuzský průliv 32 kilometrů, což podporuje íránskou asymetrickou taktiku. Malé útočné lodě se skrývají v pobřežních zátokách nebo mezi rybářskými plavidly. Americké lodě si v omezeném manévrovacím prostoru mohou hrozby všimnout až ve chvíli, kdy je pozdě.
Současně může Írán odpalovat z pevniny (včetně malých ostrovů v průlivu) protilodní střely, a to z upravených civilních vozidel nebo pobřežních odpalovacích ramp. Může tak ohrozit americké lodě, aniž by nasadil vlastní válečná plavidla.
Zničit nepřítele? Není potřeba
Zapomínat nelze ani na miny, které už IRGC v průlivu položily. Trump se sice chlubil, že americké síly ničily jeden člun pro pokládání min za druhým, Írán je však může pokládat i z nenápadných rybářských lodí. Dopravu v průlivu přitom mohou zastavit i nepotvrzené informace o minách. Stačí samotná hrozba. Ostatně právě na ní je postavena celá íránská strategie v těchto vodách.
Hlavní nepochopení íránské strategie ze strany USA spočívá v tom, že Írán nepotřebuje vyhrát žádnou námořní bitvu ani zničit americké námořnictvo. Stačí, aby učinil průliv nebezpečným. Nadále může ohrožovat civilní dopravu i americké námořní síly, čímž vytváří tlak na americkou ekonomiku a Trumpovu vládu.
Lidem se nelíbí ekonomické dopady tažení na Blízký východ ani skutečnost, že američtí vojáci musí riskovat životy v regionu, který jim je vzdálený a nezajímá je.
Nezáleží na tom, zda má Írán silné námořnictvo nebo letectvo. Připravoval se na asymetrickou válku s využitím nekonvenčních sil a geografie. Na rozdíl od Trumpa si udělal „domácí úkoly“ a jeho strategie funguje. Trump se naproti tomu chytil do pasti, před kterou ho podle zdrojů z Bílého domu varovali jeho nejbližší poradci.
Írán se poučil z historie. Od konvenčního námořnictva se začal odklánět od roku 1988, kdy Američané během jednodenního konfliktu zlikvidovali jeho flotilu válečných lodí. Tehdy si Teherán uvědomil, že nemá smysl stavět jednu loď za druhou. Zaměřil se na asymetrickou taktiku a komerční dopravu v průlivu. Jeho odpovědí je zajetí světové ekonomiky.
Připravoval se na to dlouhé roky, přesto Trump udělal fatální chybu, za kterou nyní platí celý svět.
