V józe existuje mnoho sporů o tom, zda můžete bezpečně přejít z pozic se zavřenými boky do pozic s boky otevřenými. Odpověď? Je to komplikované.
I když je možné, že přechod v józe – ať už jde o jednorázový pohyb nebo opakovaný v průběhu času – povede ke zranění, pravděpodobnost tohoto výsledku závisí na rovnici, která je pro každého z nás jedinečná. Mnoho lektorů jógy však takové přechody zavrhuje či zakazuje.
Jak velká jsou tedy rizika?
Riziko je zřídkakdy absolutní. Obvykle existuje na kontinuu. Jakákoli pohybová praxe má určitý potenciál ke zranění. Přesto, když se podíváme na kontinuum pro fyzickou aktivitu, v józe se pohybujeme poměrně pomalu, stejnoměrně, s tělesnou hmotností jako naší jedinou zátěží. To znamená menší riziko než aktivity, které zahrnují rychlost, vyšší zátěž, skákání, rychlé změny rychlosti nebo směru a možnost pádu.
Mezi pozicemi kyčlí totiž v běžném životě přecházíme bez obav z poškození kyčelních nebo SI kloubů. Představte si, že stojíte ve své kuchyni, otáčíte se mezi sporákem a dřezem a cestou bezděčně měníte orientaci své pánve vzhledem k jednomu nebo oběma bokům. Pravděpodobně to děláte neustále, aniž byste pečlivě přemístili nohy.
Vzhledem k tomu, že naše boky jsou uzpůsobeny k poměrně vysoké pohyblivosti při nesení váhy, je pravděpodobně bezpečné předpokládat, že většina z nás se může mezi těmito pozicemi bez problémů pohybovat. A to jak v józe, tak v běžném životě. I když je možné, že v náhodný den vám tento přechod může podráždit kyčel, křížovou kost nebo koleno, absolutní riziko je poměrně nízké.
Některé přechody v józe ale riziko zvyšují
Některé z konkrétních jógových přechodů se však posouvají mírně dále podél rizikového kontinua. Například přechod z bojovníka III do půlměsíce vyžaduje, abychom použili téměř celý rozsah pohybu ve stoje.
Jsme v tom méně trénování. Když se pokoušíme přejít z této poněkud nejisté balanční polohy, potřebujeme určitou míru neurologické kontroly, abychom si udrželi stabilní pozici kloubu. A pak zvýšíme riziko tím, že na ten bok naložíme veškerou svou tělesnou váhu.
Zpětný přechod z „otevřené kyčle“ půlměsíce do „zavřené kyčle“ bojovníka III má potenciál dále zvýšit zátěž přidáním gravitační hybnosti. V obou verzích přechodu se pravděpodobně méně soustředíme na stabilitu kyčle než na zoufalou snahu udržet rovnováhu.
O fyzickém stresu
Pravděpodobnost zranění není na jógové podložce zdaleka tak vysoká jako u jiných fyzických aktivit. Je však jistě možné si představit, že tyto pohyby zatěžují do určité míry kyčelní kloub, zvláště pokud je pro nás tento přechod nový. Také v případě, že svaly podporující kloub začínají být unavené.
Stres se však automaticky nerovná poškození. Ve skutečnosti se naše těla přizpůsobují stresu tím, že se stávají silnějšími, za předpokladu, že je stres v přiměřené dávce. Nedostatečný stres může vést k atrofii. Nadměrný stres může vést k přetížení. Ale úroveň stresu, která se blíží naší kapacitě, aniž by ji překračovala, ve skutečnosti spouští pozitivní adaptace. Naše kosti a měkké tkáně ukládají další podpůrná kolagenová vlákna a náš nervový systém je připravený přijímat nové informace a reagovat na ně. Takže se příště stane efektivnější, až se setká s podobnou výzvou.
Kolik stresu je příliš mnoho? No, to záleží. Vaše schopnost je pro vás individuální – faktor vaší jedinečné anatomie, fyziologie, historie, dokonce i psychologie. Jak blízko se tato póza blíží vašemu jedinečnému koncovému rozsahu? Jak elastické jsou vaše měkké tkáně? Jaký vliv má dnes vaše hydratace nebo hladina hormonů na vaše měkké tkáně? Přicházíte do tréninku unaveni z jiných činností? Jak často trénujete tento pohyb? Jaká je podle vás úroveň pohodlí nebo stresu?