Kovově šedivé nebe, prázdná okna a vyhaslé semafory se slévají do monolitické bezútěšnosti, zatímco teploty padají hluboko pod nulu. Pohled na města uprostřed zimy připomíná mrazivou dystopii. Pátý rok války a Rusové opět útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu – intenzivněji než kdy předtím. Vojáci na frontě drží, tak my musíme taky, shodují se Ukrajinci. Jejich ducha se nepříteli zlomit nedaří.
Rusové postupují pomalu a dosud nedosáhli významnějších úspěchů ani na východě Ukrajiny. To je i není dobrá zpráva. Neprorazili sice klíčové úseky frontové linie, opět se však uchylují k nekalým prostředkům – masivním úderům na energetickou infrastrukturu. Kyjev chtějí přimět kapitulovat krutými podmínkami pro civilní obyvatelstvo.
As Russia ruthlessly bombs Ukraine’s civilian infrastructure, “millions of Ukrainians have spent much of January without electricity and heating amid subzero winter temperatures,” writes Yuliya Kazdobina in #UkraineAlert.https://t.co/2Yq3fOfCY4
— Atlantic Council (@AtlanticCouncil) January 21, 2026
Moskva doufá, že ukrajinský lid začne hlasitěji podporovat ukončení války i za cenu nevýhodných podmínek.
Hrdinové, o nichž se nemluví
Ukrajina čelí nejtvrdší zimě za poslední roky. Uprostřed nemilosrdných mrazů a za neustálého bombardování a dronových útoků vyrážejí v Kyjevské oblasti do terénu havarijní čety, aby obnovily dodávky elektřiny.
Jedním z měst v této oblasti je Borysvil. Žije v něm 60 tisíc obyvatel, kteří zůstávají na hranici tepla a zimy, světla a tmy. Jejich životy závisí na havarijních četách, pracujících při teplotách minus patnáct stupňů Celsia. Jejich úkolem je demontovat a znovu postavit vyhořelé elektrické systémy.
Tuto náročnou práci provádějí v tvrdých teplotních podmínkách a pod nepřetržitou hrozbou bombardování a raketových či dronových útoků.
Když se řekne válka na Ukrajině, nejčastěji si představíme vojáky a zdravotníky. Život v ní ale nasazují i hrdinové, o nichž se nemluví – technici v ulicích měst.
V Borysvilu však uspěli jen částečně. Podařilo se jim obnovit dodávky elektřiny jen na přibližně čtyři hodiny denně.
Když se elektřina zapne, zprovozní se všechna elektrická zařízení v domácnostech. Lidé chtějí využít situace a vyprat oblečení, uvařit si teplé jídlo a dobít mobilní telefony. A systém se znovu zhroutí.
„Na Ukrajině existují dva typy hrdinů. Jsou to vojáci a energetičtí pracovníci,“ řekl Dennis Sakva z ukrajinské investiční společnosti Dragon Capital.
Nezbývá, než přežít
Starosta Kyjeva Vitalij Kličko popsal současné výpadky elektřiny za nejrozsáhlejší a nejdelší od začátku ruské invaze. Některé domy jsou podle něj bez elektřiny už skoro čtyři dny.
Rusové tak vypustili na Ukrajince plíživého nepřítele, před nímž se neskryjí ani v „bezpečí“ svých domovů. Mráz proniká přes zdi a kůži až na kost. Všichni se musejí lépe oblékat i doma, přičemž ven nosí těžké vrstvy oblečení. Chodníky, silnice i střechy pokrývá sníh. Ulice jsou v noci tmavé a v oknech není žádné světlo.
Manželský pár Mychajlo (39 let) a Hanna (43 let), oba profesí vědci, uvedli, že teplota v ložnici jejich pětileté dcery spadla na minus patnáct stupňů Celsia. Vaří na plynovém sporáku a v noci se zahřívají vlastními těly v jedné posteli pod těžkými dekami. „Musíme použít všechny deky v domě,“ řekla Hanna. Přes den berou manželé dceru do práce, kde se nachází generátor.
Šestasedmdesátiletá Zinaida Hlyha si ohřívá vodu na plynovém sporáku a nalévá ji do lahví, kterými se zahřívá v posteli. Nestěžuje si. Ukrajinští vojáci na frontě se podle ní mají mnohem hůř. „Samozřejmě že je to těžké, ale když si představíte, čím teď procházejí naši chlapi v zákopech, musíte to vydržet,“ uvedla. „Co se dá dělat? Tohle je válka.“
Takový postoj zastává i Tetiana Tatarenko. Dva z jejích synů bojují ve válce. Nejvíce se však neobává kruté zimy. Trauma v ní zanechal útok dronu Shahed na sousední dům. Od té doby se bojí noci. Tehdy totiž přilétají ruské drony. „Je to, jako by se život v mém domě zastavil, to je ten pocit,“ popsala své pocity žena. „Samozřejmě je těžké to přežít. Přežili jsme druhou světovou válku a teď je tu tato hrozná válka.“
Ledové peklo v Buči
Buča v Kyjevské oblasti je nechvalně známé město. Rusové zde totiž zmasakrovali mnoho civilistů, těla nechali ležet na ulici. Svázané ruce a další indicie přinášely mrazivá svědectví o nemilosrdných „popravách“ – něčem, co jako by vůbec nepatřilo do jednadvacátého století. Něčem, co bychom si nedokázali představit ani v nejhorších nočních můrách.
V prvních dnech války se Buča a sousední Irpiň staly symbolem ruské brutality během krátké, ale hluboce poznamenávající okupace. Rusové byli vytlačeni a domy z velké části opraveny, to však neznamená, že zmizely následky války.
V Buči sice tuto zimu již omezení dodávek elektřiny platilo, současné ruské údery na energetickou infrastrukturu ale situaci dramaticky zhoršily. Přišly v době teplot kolem minus 20 stupňů Celsia.
Situace ve městě je natolik vážná, že Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU) označila ruské útoky na elektrárny a teplárny za „zločiny proti lidskosti“.
Lidé v Buči jsou zoufalí. Zvedla se zde vlna nevole vůči obecním úřadům a politické elitě. Tvrdí, že město nebylo připraveno na tuhou zimu, i když bylo jasné, že Rusové pošlou drony a rakety na energetickou infrastrukturu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ostře pustil do starosty Kyjeva Vitalije Klička. Obvinil ho z toho, že nechal hlavní město „zmrznout“.
Moskva se snaží Ukrajinu zlomit zimou. Neuspěje však ani tentokrát. „Před čtyřmi lety Rusko prohlásilo, že si Kyjev vezme za tři dny. Neuspělo,“ připomněl starosta Buči Anatolij Fedoruk. „Tehdy jsem si uvědomil, že válka bude trvat ještě dlouho, protože se připravovali na to nás vyčerpat. Ale my stojíme. Stále se bráníme.“
