Jeden z nejdiskutovanějších států současné geopolitiky před několika dny prošel volbami. Ty mohly podle mnoha komentátorů „všechno změnit“. Izrael, který už třetím rokem stojí před mezinárodním soudem kvůli obvinění z páchání genocidy, však možná není tak snadno reformovatelný, jak by si liberální tisk přál.
Politické cíle dosavadního premiéra Benjamina Netanjahu jsou zřetelné a jasné. Pod jeho vedením Izraelská armáda ve snaze o obsazení Palestinských území už třetím rokem podniká vojenské kroky, které OSN označila mimo jiné jako válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti.
Izrael v Gaze podle nezávislých mezinárodních komisí prokazatelně a systematicky ničí civilní infrastrukturu, vraždí civilisty (včetně dětí a žen) mírou násobně převyšující protiútoky Palestinců. Na Západním břehu pak vytváří nelegální osady v místech bydlišť palestinských rodin. V židovském státě i mezi jeho zahraničními podporovateli, mezi něž patří především Spojené státy, ale také třeba Česko, však dlouho dominovala ospravedlňující rétorika.
Po útoku palestinského hnutí Hamás ze 7. října 2023, při němž v Izraeli zahynulo více než 1000 lidí (z nich přes 800 civilistů), bylo pro mezinárodní diskurz snadné přijmout izraelský argument o právu na vlastní obranu před takzvanými teroristy jako legitimní zdůvodnění jeho vojenské agrese.
Rétorice sionistického hnutí, které už desítky let tvaruje izraelskou politiku, hraje do karet i hojně citovaná interpretace Svatého písma. Izrael má dle tohoto výkladu právo na svůj vlastní stát, a právě proto je potřeba ze „země slíbené vyvolenému lidu před třemi tisíci let“ eliminovat Palestince.
S vzrůstajícím povědomím o krutosti současné izraelské vlády však slábne její mezinárodní i vnitrostátní podpora. Téma postupu vůči Palestincům se stalo stěžejním v letošních parlamentních volbách. Ostře kritizovaný Netanjahu, který židovskému státu zajistil pověst instituce s fašistickou ideologií a genocidními kroky, v nich může konečně být nahrazen někým jiným.
Nejpravděpodobnějším soupeřem dosavadního premiéra měl být Gadi Eisenkot, lídr opozičního bloku. Ten Benjamina Netanjahu dlouhodobě kritizuje za destabilizaci Izraele, lživou politiku nebo rozdělování společnosti. Podle serveru Al Jazeera Eisenkot hned po uzavření volebních místností varoval premiéra, aby nevyužíval bezpečnost Izraele k „prosazování svých vlastních politických zájmů“.
#Breaking:
— The National (@TheNationalNews) October 27, 2026
Israelis are awaiting their general election results after voting in their highest numbers in decades on Tuesday at a pivotal moment for the Middle East
An exit poll by Channel 12 showed Benjamin Netanyahu's Likud party winning 24 seats in the 120-member Knesset,… pic.twitter.com/uAr8l6HbzG
Ve volbách nakonec žádná ze stran nezískala nadpoloviční většinu hlasů potřebnou k ovládnutí izraelského parlamentu, který čítá 120 křesel. Premiérův spřízněný blok získal 53 mandátů, opozice v čele s Eisenkotem jich má dostat 48 a zbylých 19 připadá arabským stranám. S těmi však Netanjahu i Eisenkot, kteří oba reprezentují židovské a otevřeně sionistické strany, předem odmítli vládnout v koalici.
Výsledkem voleb je, zdá se, patová situace. Prezident Herzog pravděpodobně sestavením vlády pověří Benjamina Netanjahu nebo Gadi Eisenkota, zásadní roli v koaličním jednání mají hrát arabské strany. Jakkoli se však západními demokraty podporovaný Eisenkot profiluje jako solidní kandidát, který na anti-Netanjahu lince postavil svou kampaň, v zahraničně politické profilaci jsou si s premiérem překvapivě podobní.
Eisenkot oponuje palestinskému státnictví i takzvanému dvoustátnímu řešení, které pro světovou diplomacii dlouho představovalo dosažitelný kompromis v řešení konfliktu, jakkoli i tento kompromis je pro Palestinu dle mnohých analýz nespravedlivý, protože legitimizuje izraelskou okupaci jejích území.
Opoziční lídr dle institutu imeu několikrát podpořil nelegální osady na Západním břehu, zavrhuje zastavení aparteidní politiky a sám ve vládě Benjamina Netanjahu dlouho plnil důležité funkce ministra a vojenského velitele.
Od zveřejnění výsledků voleb panují v Izraeli protesty, které nabádají lídry předních stran k různým koaličním strategiím. Voliči premiérova bloku demonstrují proti koalici s araby. Arabské strany jsou nakloněné spolupráci s opozicí za účelem vyšachování Benjamina Netanjahu, což na demonstracích podpořili i někteří židovští občané. Takovou koalici však Eisenkot a velká část jeho voličů pravděpodobně nesnesou.
Ve hře je i možnost nových parlamentních voleb, avšak té se prezident Herzog, který má k 11. listopadu pověřit vybranou osobu sestavením parlamentu, chce vyhnout.
Ať už v čele židovského státu usedne Netanjahu, nebo jeho opoziční protivník v libovolné koalici, skutečná změna státního paradigmatu je nepravděpodobná. Konec systematické okupace Gazy a genocidního postupu vůči Palestincům, tedy stěžejní důvody úpadku mezinárodní i vnitrostátní legitimity Izraele, nejsou v programu těch, co měli v letošních volbách šanci převzít jeho vedení.
