Vědci z celé Evropy zkoumali nejslavnější dílo jednoho z nejvýznamnějších malířů všech dob pomocí nejmodernějších technologií a odhalili jeho skryté tajemství pod povrchem. Skicu vzniklou ještě před samotným malováním a užití přísad k urychlení schnutí barvy. I velcí umělci mohli být podle nové studie netrpěliví. Napsal o tom ScienceAlert.
Vědci podrobili v roce 2021 pečlivé analýze nejslavnější obraz Noční hlídka nizozemského malíře Rembrandta van Rijna. Ten své veledílo dokončil roku 1642 v období vrcholu takzvaného holandského zlatého věku.
Neskutečně živý obraz spatřily v největším amsterdamském muzeu miliony lidí. Živost a pohlcující dojem díla podporuje jeho velikost. Obraz je více než 3,6 metru vysoký a skoro 4,4 metru široký.
This Rembrandt Has Been Hiding a Surprising Secret For Centuries https://t.co/6rDhakbTk7
— ScienceAlert (@ScienceAlert) January 22, 2023
Díky těmto rozměrům vyniká malířova dokonalá hra se světlem a stínem a velice přirozené znázornění pohybu. Experti však pod barevným pigmentem a ochrannými laky našli před zraky lidí skrytá tajemství. Ta popsali v časopise Angewandte Chemie International Edition.
Nejprve objevili pod nánosy barvy malířovu skicu. To znamená, že dokonce i Rembrandt si před samotným tvořením připravoval na plátno návrhy. Prozradila to metoda zvaná skenovací rentgenová fluoresence (MA-XRF).
V rámci této metody je obraz vystaven rentgenovému záření, jehož absorbují a zase vyzařují pigmenty obrazu výmluvnými způsoby, které identifikují rozložení různých prvků v jednotlivých vrstvách obrazu.
Ale to nejsou veškerá tajemství Noční hlídky, píše ScienceAlert. Experti odhalili metodou zvanou rentgenová prášková difrakce přítomnost mravenčanů olova, včetně vzácného mravenčanu olovnatého.
Možná byl při práci netrpělivý
Jedná se o sůl kyseliny mravenčí vznikajivší reakcemi s olovem. V 17. století se používala při výrobě bílých a žlutých odstínů. Ve starých obrazech však nikdy objevena nebyla. Tři roky stará studie ji akorát odhalila během modelování chemických změn během stárnutí nátěrů.
Důležitější však je, kde byly mravenčany nalezeny. „Nejen že objevujeme mravenčany olova, ale identifikujeme je v oblastech, kde se nenachází olovnatý pigment, bílá ani žlutá,“ vysvětluje fotochemik Victor Gonzales z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum.
„Myslíme si, že se mravenčany rychle ztrácejí, proto nikdy nebyly na starých mistrovských malbách zjištěny,“ pokračuje expert. Vědci je detekovali díky zařízení zvanému ESRF (European Synchrotron Radiation Facility).
Podle závěrů studie přimíchal malíř do malířského oleje oxid olovnatý. Nejspíše tak chtěl urychlit schnutí světlejších barev. Docházelo k interakcím mezi jednotlivými molekulami, proto se z něj staly mravenčany olova.
Může to znamenat, že i velcí malíři jako Rembrandt byli trýzněni netrpělivostí. Také je však možné, že tyto formáty vznikly během restaurátorských pracích na Noční hlídce, které podobu díla značně proměnily.
Obraz působí jako noční scéna kvůli nánosům laků a špíny. To vedlo k zaběhlému názvu Noční hlídka. Ve skutečnosti se však dějství v díle odehrává ve dne pod původním názvem „Rota domobrany II. okresu pod velením kapitána Franse Bannincka Cocqa“.
