Znáte to. Nádobí necháte na zítra, nákup odkládáte, protože se vám nechce ani obléct a vyrazit. U lidí s ADHD ale podobné odkládání často nespustí jen běžnou nechuť, spíš nepříjemný stav, kdy se hlava i tělo zaseknou a nejde se pohnout.
Tomuhle zážitku se někdy říká „paralýza z úkolů“. Není to lékařská diagnóza, ale označení pro chvíle, kdy se i jednoduchá věc promění v emočně náročnou překážku. Psychiatrička Cynthia Seng to popisuje jako „přílišné analyzování, neschopnost začít, potíže s rozhodováním a pocit, že nejde roztřídit detaily“.
Často za tím stojí přetížení. Terapeutka Lila Low-Beinart mluví o stavu „zamrznutí“ jako o pocitu „jako srnka ve světlech auta“ a o následném stažení, kdy se člověk uzavře „jako ježek, který se stočí do klubíčka“. Marcy Caldwell z The Center for ADHD to shrnuje jako mezeru mezi tím, co člověk chce udělat, a tím, co skutečně zvládne udělat. Navenek to pak vypadá buď jako odkládání, nebo jako perfekcionismus, často jako kombinace obojího.
Když převažuje odkládání, lidé s ADHD někdy utečou k věcem, které rychle uklidní hlavu, typicky k nekonečnému sjíždění telefonu. Častá je i zvláštní forma odkládání: člověk dělá jiné „užitečné“ věci, jen aby nemusel sáhnout na tu jednu, která je opravdu důležitá. U perfekcionismu naopak nastupuje přístup všechno, nebo nic. Caldwell popisuje situaci, kdy si člověk řekne: „Jsem zaseknutý, takže to stejně nemá cenu dělat, protože to musí být dokonalé,“ a místo práce se zacyklí v nekonečném dohledávání informací a návodů, aby našel ten „správný“ postup.
Problém je, že úkoly mezitím kupí. Stephanie Olano z TODOS Therapy upozorňuje, že dlouhodobě to ovlivňuje práci, školu i vztahy, i když je člověk schopný a chce věci dělat. Může z toho být chronický stres, vyčerpání, úzkost a nižší sebevědomí, zvlášť když okolí ADHD nerozumí. Alexa K. z Colorada popisuje, že u „otravných“ věcí jako domlouvání schůzek nebo vyřizování papírů je „fyzicky neschopná“ je udělat, a pak přichází zmeškané termíny a pocit, že jí utíkají důležité příležitosti.
Pomoc může být překvapivě jednoduchá. Caldwell doporučuje všechno vypsat na papír, aby úkoly působily méně hrozivě. Pak je dobré rozdělit je na co nejmenší kroky, které jsou jasné a zvládnutelné, třeba dát si jen deset minut na prádlo a pak klidně skončit. Alexa říká, že jí někdy funguje vyhradit si přesný časový úsek na jednu věc a nenechat se ničím dalším rozptylovat. Seng dodává, že po dokončení takového úseku může pomoct i malá odměna, třeba „nápoj nebo zpráva kamarádovi“.
Další podporu může přinést léčba, terapie zaměřená na práci s ADHD nebo metoda, kdy člověk pracuje vedle někoho dalšího, aby se mu lépe držela motivace a disciplína. Pokud do toho vstupuje plný úvazek nebo péče o rodinu, může být těžké tyto postupy zavést, a pak mohou pomoct i pracovní úpravy a vstřícné nastavení podmínek.
Důležité je taky přestat tento stav brát jako výmluvu. Pro mnoho lidí je to reálný zásek, který může být vyčerpávající. Low-Beinart říká: „Není to něco, co dokážu prostě překousnout,“ a že soudy a stud stres ještě zhoršují a roztáčí celý kruh znovu. Často tedy pomůže spíš trpělivost, respekt a podpora než tlak a moralizování.
