Vietnam není země, kterou si odškrtnete během týdenní dovolené. Tady se střídají mlžné hory, rušná města, tiché zátoky i pláže, kde se večer zastaví čas. Během jedné cesty můžete ráno snídat pho na ulici, odpoledne stát nad rýžovými terasami a večer popíjet kávu, která chutná úplně jinak než doma.
Právě v tom je jeho síla. Neokouzlí vás jednou věcí, ale celou směsí zážitků. Vietnam umí být divoký i klidný, hlučný i poetický. A hlavně, pořád má schopnost působit opravdově, i když už dávno patří mezi oblíbené cíle cestovatelů.
From the neon-drenched skyline of Hồ Chí Minh City to the rural splendour of mountainous Northern Vietnam, here’s how to spend two glorious weeks in this South East Asian paradise https://t.co/V9nyRS2zC0
— Condé Nast Traveler (@CNTraveler) March 27, 2026
Od moře do hor
Mezi místa, která se neokoukají ani po letech, patří zátoka Ha Long. Vápencové skály vyrůstající z hladiny vypadají skoro neskutečně, jako kulisy z filmu. Největší kouzlo ale často nepřichází při prvním pohledu, ale až ve chvíli, kdy loď zmizí dál od nejrušnějších tras a kolem zůstane jen voda, skály a ticho.
Úplně jinou tvář ukazuje Phu Quoc. Místo dramatické krajiny tu hraje hlavní roli klid. Dlouhé pláže, teplé moře a pomalé večery dělají z ostrova ideální zastávku pro každého, kdo si chce po přesunech trochu vydechnout. Stačí si sednout do písku, objednat něco studeného a dívat se, jak slunce padá do moře.
A pak je tu Sapa, kde se Vietnam znovu promění. Místo pobřeží přicházejí kopce, mlha a zelené terasy, které se zařezávají do svahů. Tady člověk také snadno zpomalí, jen úplně jiným způsobem. Výšlapy mezi vesnicemi nejsou jen o výhledech, ale i o setkáních s místními a o pocitu, že jste se na chvíli ocitli v úplně jiném světě.
Chuť Vietnamu
Velká část cestování po Vietnamu se stejně nakonec točí kolem jídla. A není divu. Pho, bun cha nebo křupavé banh xeo nejsou jen slavná jména z jídelních lístků, ale důvod, proč se do země vracet. Každý region vaří trochu jinak a i obyčejná miska polévky může chutnat pokaždé úplně nově.
Skvělou zastávkou bývá Hoi An. Nejen kvůli jídlu, ale i kvůli atmosféře. Právě tady dávají smysl kurzy vaření, protože vietnamská kuchyně není složitá na efekt, ale na rovnováhu chutí. Vedle toho město proslulo i krejčovstvím. Nechat si ušít oblečení na míru tu není výstřelek, ale skoro součást místního koloritu.
Silný dojem zanechá také Hue a Ho Či Minovo Město. Hue připomíná císařskou minulost, staré paláce a hrobky mají pořád svou zvláštní důstojnost. Na jihu zase vystoupí do popředí modernější dějiny a těžší kapitoly vietnamské historie. I to k poznání země patří.
A nakonec Hanoj. Město, které se nejlépe poznává po malých soustech. Na nízké plastové stoličce, u rozpáleného grilu, mezi změtí skútrů a hlučným hovorem od vedlejšího stolu. Právě tam Vietnam často funguje nejlépe. Ne jako seznam památek, ale jako živé místo, které vás vtáhne dřív, než si to stačíte uvědomit.
