Úbytek opylovačů už dávno nesouvisí jen s úbytkem přirozeného prostředí, pesticidy nebo změnou klimatu. Do popředí se dostávají i dosud méně sledované hrozby, jako jsou mikroplasty, znečištění ovzduší, zbytky antibiotik nebo umělé osvětlení. Odborníci zároveň upozorňují, že právě včasné rozpoznání těchto rizik může výrazně pomoci při ochraně včel, čmeláků, motýlů i dalších druhů, na nichž závisí fungování ekosystémů i zemědělství.
Opylování patří mezi klíčové přírodní procesy, bez kterých by byla ohrožena nejen řada ekosystémů, ale také pěstování ovoce, zeleniny nebo ořechů. Výzkumníci proto upozorňují, že ochrana opylovačů musí reagovat i na nově se objevující rizika, která dosud stála stranou zájmu.
Přibývá nových rizik
Mezinárodní tým odborníků sestavil přehled hrozeb, které mohou během příštích pěti až patnácti let významně ovlivnit populace opylovačů. Vedle známých problémů se mezi nejzávažnější nově řadí mikroplasty, těžké kovy, znečištění ovzduší oxidy dusíku, ozonem nebo oxidem siřičitým, zbytky antibiotik v prostředí a stále intenzivnější světelné znečištění.
Mikroplasty se podle dostupných poznatků objevují prakticky všude. Dosavadní výzkum se soustředil hlavně na včely medonosné, u nichž byly zaznamenány negativní dopady na přežívání i vývoj. Vědci ale upozorňují, že podobná rizika mohou hrozit také dalším opylovačům včetně netopýrů nebo některých druhů ptáků. Antibiotika zase mohou měnit chování včel při sběru potravy a omezovat počet květů, které během dne navštíví.
Významnou roli hraje také kvalita ovzduší. Znečištěný vzduch může narušovat orientaci opylovačů podle vůně květů a ovlivňovat jejich schopnost vyhledávat potravu. Oxidy dusíku navíc společně s dusíkem z hnojiv mění druhové složení rostlin, což následně ovlivňuje nabídku potravy pro hmyz.
Noční opylovači čelí rostoucímu tlaku umělého osvětlení. Světlo mění jejich přirozené chování a omezuje návštěvy květů. S pokračující urbanizací se proto očekává, že význam tohoto problému ještě poroste.
Ochrana potřebuje nové přístupy
Odborníci upozorňují, že stále častěji nepůsobí jednotlivé hrozby samostatně, ale navzájem se zesilují. Kombinace změny klimatu, rozsáhlých požárů, ztráty přirozeného prostředí nebo směsí různých pesticidů může mít na opylovače výrazně větší dopad než každý z těchto faktorů zvlášť.
Současně se ale objevují nové možnosti ochrany. Pomoci mohou automatické kamery, zvukové senzory, dálkový průzkum krajiny, aplikace využívající občanskou vědu nebo umělá inteligence, která dokáže rychleji zpracovávat velké objemy dat a odhalovat ohrožené lokality. Nadějně se jeví také využití environmentální DNA pro efektivnější sledování druhů.
Výzkumníci zdůrazňují, že ochrana opylovačů by měla být součástí plánování krajiny i nových projektů zaměřených na ukládání uhlíku, městskou zeleň nebo obnovitelné zdroje energie. Podle nich je důležité zaměřit pozornost nejen na tradiční problémy, ale také na nové hrozby, které se teprve začínají projevovat. Jen tak bude možné včas přijmout opatření, která pomohou zachovat opylovače i ekosystémové služby, které poskytují.
